Téma tentokrát bylo moje, a to Hod kostkou. Samozřejmě vznikla především herní drabblata. To Ádino mi chvilku trvalo, ale nakonec jsem si ho užil. Co vy?
Áďa:
Museli jsme stát na místě a doufat, že nás někdo osvobodí. O tom rozhodovala obrovská kostka s čísly, kterou házel náš věznitel. Opět se ozvalo zadunění. To se kostka kutálela po stole. Za chvilku dunění přestalo. Bylo to napínavé. Doufali jsme v nejlepší. A to se splnilo! Nebyl jsem však osvobozený já, ale můj společník. Nezbývalo než čekat. A to se vyplatí! Protože jsem konečně i já, po chvíli vyčkávání, byl přenesen na trasu. A teď jim ukážu! Ale první jsem se nepohnul já, nýbrž náš nepřítel. Snažil jsem se pohnout, ale nešlo to. Nepřítel se blížil. Tento hod rozhodne o mém osudu.
Oliver:
!roll
Kostka: You rolled 6
Radost. Házíš na obranu, dokážeš odrazit ránu, uhnout, obránit se. Pokud na útok, tvůj úder zasáhne cíl. Drtivá síla. Nebo konáš méně násilnou činnost, než je rvačka? Karty ti půjdou na ruku. V kulečníku exceluješ, šipky házíš jako bůh...
!roll
Kostka: You rolled 1
Smutek. Házel jsi na obranu? Tvoje ruce jsou slabé, zakopneš o vlastní nohy při ústupu... Ani útok nestojí za nic. Mineš cíl, střelíš se do vlastní nohy. Tvoje karty jsou mizerné, v kulečníku prorazíš plátno, šipky půjdou mimo terč.
!roll
Nic?!
Život není hra. Spíš naštěstí. Nechtěl bys házet jedničky reálně...
YOU ARE READING
Střípky a odštěpky
RandomDrabble, krátké příběhy, scénky, blbůstky a všechno, co se mi nehodí začlenit někam jinam. Což znamená, že žánrově od fanfikčního třeštění po kecy ze života obludy. Vstup na vlastní nebezpečí. COVER od @ImRaVeNcLaWGirl - děkuju moc!
