Střípky a odštěpky

"Long-distance calls"

V rámci dohánění restů další nakopávací drabble. Nebo ne. Totiž... myslela jsem, že to aspoň do tripple drabblu narvu, nenarvala jsem, takže spíš mikropovídka. Sorry. Dělala jsem, co jsem mohla.
(Totéž musím říct o blankversu, o kterej jsem se bezvýsledně snažila dva dny - místo něj tu máte zpotvořeninu, kterou mi doufám prominete. Nechci se vymlouvat na to, že zkoušet jambickej verš nebo i blankvers v češtině je jako zkoušet si oblíct o dvě čísla menší a mokrý hadry, ale tak nějak mi to zhruba asi šlo.)


Zadání od RobMeIn: "A mám pro tebe další téma: jelikož nám tento týden začíná SPN 12 tak by mě zajímalo, co by řekl Dean z S12 Deanovi z S1 a Sam z S12 Sammymu (jo, byl tak cute v prvních sériích) z S1, kdyby se kdy potkali. Dalo by jejich starší já tomu mladšímu nějaký rady? Varování? Chtěli by vůbec něco na těch 12 letech něco změnit a nebo "to tak prostě mělo bejt?" Obě jejich mladší já byli v S1 tááák nevědoucí a neposkvrnění. Klidně napiš drabble za Deana a drabble za Sama."

Long-distance calls
aneb
Do hajzlu se šotkama!

,,Puck," přečetl Dean ještě jednou z papíru, který obracel v ruce. ,,Co je to sakra za jméno, Puck?"
,,Shakespeare? Sen noci svatojánské? Nic?" Sam pokrčil rameny. ,,To je jedno... totiž, řekl bych, že podpis je to poslední, co bychom měli řešit."
,,Chmmm..."
Několik vteřin oba tiše pozorovali stůl, na němž ležely jejich mobilní telefony. Z nějakého důvodu to vypadalo, jako by bratři čekali, že se oba přístroje promění v jedovaté hady.
,,Celá tahle pitomost je to poslední, co bychom teď měli řešit," prohlásil nakonec Dean a práskl papírem doprostřed stolu.

***

,,Brzy, jak tuším, v stopách mých
jak párek ohařů se pustíte
bezhlavě - což je Lovců zvyk,
jsou hořké slzy jen; a zklamání
Já stejně v čase budoucím
jak v minulém, stejně i teď
svobodně tančím, bavím se
lidským tím pachtěním,
životním chaosem
A pro vás, milí chlapíci,
mám slabost v srdci šotkovském,
proto vám nabídnout chci dar;
či nazvete ho prokletím?
Buď jak buď, volte s rozvahou
o dvanáct roků nazpátek
sami se sebou v rozpravě
Máte pár oka mžiknutí
než kouzlo vyprší a dál
vám zbyde času plynutí
jen kupředu a nikdy zpět...

Puck"

***

Tentokrát papír bezradně otočil Sam. ,,Ne, taky nechápu, kdo to je a co se nám snaží říct."
Starší bratr k němu místo odpovědi natočil display mobilu. Očividně nově uložený kontakt: Dean2005.
,,Myslíš, že..." Sam nechal větu nedokončenou a sáhl po vlastním telefonu, aby našel očekávané. Kontakt Sam2005.
,,Ale pokud by to fungovalo, mohli bychom-"
,,Ani náhodou, kámo," Dean hrábl po papíru a zmuchlal jej do kuličky. ,,Za prvý: oba víme, kam to vede, když se někdo snaží vyjebat s časem. A za druhý, což by měl bejt základ, neberem si sladkosti od cizinců. Navíc když se podepisujou Fuck."
,,Puck..."
Koule zmuchlaného papíru prolétla vzduchem a přistála v koutě.
,,Venku pobíhá Lucifer a kdo ví, co se mu líhne v tý jeho pošahaný palici," začal vypočítávat Dean. ,,Castiel se díky tomu poflakuje s Crowleym - sakra, s Crowleym! No, a jsem vážně šťastnej, že se vrátila máma, Sammy, tentokrát vážně, jenže jak to tak vypadá, dá jí asi zatracenou práci si tu zvyknout... Takže ne, díky, tuhle srandu vynecháme."
,,Souhlasím," kývl mladší Winchester a sklidil svůj telefon do kapsy kalhot, snad aby na něj nemusel dál fascinovaně zírat.

***

Hluboká noc...

***

Na nočním stolku se řadí prázdné lahve od piva. Poslední, ze poloviny plnou (nebo prázdnou?) Dean třímá v levé ruce. A zírá do telefonu ve své pravici.
Všechno, co jsem říkal Samovi, jsem myslel vážně. Jenže... přiznejme si, že tohle je lákavý. Jeden telefonát.
Provádět změny v minulosti se v konečným důsledku nikdy nevyplatilo.
Ale no tak, co může podělat pár dobrejch rad? Když si dám pozor... pár dobrejch rad... nesnažit se změnit nic zásadního...
Aha, a k čemu to bude dobrý? Pokecám sám se sebou?
,,Aaa, do háje s tím!"
Telefon přistane mezi lahvemi.
Stejně jsme si řekli, že do toho nepůjdem, takže... dopít a spát.

***

O pět minut později:

***

Vyzváněcí tón trval jen chvilku.
,,Ano?" Ten hlas musel přicházet z minulosti, rozhodně. Přenos absolutně čistý, žádné šumění nebo přerušování, ale takový... hlásek!
,,Ummm... Deane?"
Ty idiote, nemohl sis předem promyslet, co řekneš?
V tom okamžiku, než se ozvala odpověď , Dean zavřel oči a připlácl si dlaň na čelo. Měl sto chutí s telefonem hodit do kouta a řídit se konečně vlastními radami. Vzápětí však oči doširoka otevřel, obočí mu vyletělo až  k hranici vlasů.
,,Tati? Jsi to ty? No konečně!"
,,Já..."  krátce zalapal po dechu, než se mu povedlo přizpůsobit situaci. "Jo, jsem to... jsem to já, synku."
,,Kde jsi? Co se děje? Jedu za tebou. Já... byl jsem na cestě za Sammym."
,,Ne," vyhrkl Dean. ,,Totiž, jo, jasně! Vykašli se na mě, Deane, mám všechno pod kontrolou."
,,Ale-"
,,Žádný ale, chlapče! Pokračuj za bratrem. Je absolutně nezbytný, abys udělal přesně to, co ti teď řeknu."
Tohle je úchylný, já si to komandování sám sebe užívám?
Směsici pocitů a myšlenek, která ho naplnila, by Dean nedokázal popsat, ani kdyby mu s tím pomáhal Metatron.
,,Sam není v bezpečí,"  řekl pomalu, snažil se volit slova opatrně, odvažovat je jako lék, který se při předávkování snadno stane jedem. Rty mu znecitlivěly; celý tenhle rozhovor měl od začátku nádech neskutečna, pomalu se však stával vyloženě šíleným. ,,Musíš ho ochránit, jeho a Jess... tu jeho dívku."
,,Před čím, před rodinným životem, kupou dětí a domečkem s bílým plotem? Ne, vážně, teď tomu moc nero-"
,,Jde po něm ten samej parchant, co zabil naši... co zabil Mary!"  S opatrností byl konec, nastoupila zoufalá bezradnost - kolik mám ještě času, než se hovor přeruší, jak mám předstírat, že jsem John, vysvětlit všechny ty věci, který nám trvalo pochopit celý zatracený roky, a přitom ve všem nenadělat ještě větší bordel?
,,Tati? Začínáš bejt nějak špatně slyšet..."
Dělám si srandu? Nebo už vypršelo těch "pár oka mžiknutí"?
Spíš ta druhá možnost. Sám slyšel tiché cvrlikání, deroucí se do popředí.
,,Postarej se o bratra, slyšíš," vymáčkl ze sebe s pocitem, že se skutečně proměnil ve svého otce. ,,Ať se stane cokoli, musíte stát při sobě, tak se vyhrabete i z těch nejhorších sraček."
,,Rozumím, ale... tati? Haló? Podělanej krám..."
,,A neobviňuj se za něco, co udělám já. Nebuď hamoun, ne všechno musí bejt tvoje vina."
,,Hej... neslyším... tati?!"
,,Bude to kurva těžký, to nepopírám, ale nebudeš na to sám. Nikdy nesmíš uvěřit tomu, že jsi v tom sám."
Ticho. Display telefonu jednoduše zčernal, jako by se předešlý hovor nikdy neudál.
,,Proto vám nabídnout chci dar;
či nazvete ho prokletím?"
,,Rozhodně to druhý, kámo," zamumlal Dean. Rozhlédl se, kradmo, jako by ve svém kutlochu čekal diváky, a protřel si oči. Za tím, jak byly zarudlé a pálily, rozhodně stálo ponocování a pivo, nic jiného.
,,Do hajzlu se šotkama!"
Už teď věděl, že těch několik málo hodin, zbývajících do rozednění, spánek nepřijde.

***

Mezitím - stejný bunkr, jiný pokoj:

***

Na laptopu už nějakou dobu svítilo totéž otevřené okno, rozbor Shakespearovy divadelní hry s přihlédnutím k mytologii pozdně středověké Británie. Sam mohl na první pohled vypadat, jako by text soustředěně studoval, ve skutečnosti však četl stále dokola jediný odstavec a vůbec jeho obsah nevnímal. Pohled mu zabíhal k telefonu, položenému vedle na posteli.
Jessica.
Jessica je mrtvá. Co je mrtvé, má zůstat mrtvé.
Pokud nejde o jednoho z bratří Winchesterů, že ano. Nebo jejich matku.
Povzdechl si. Tohle nebylo fér. Jistě, s Deanem se navzájem ze spárů smrti několikrát vytáhli, jenže pokaždé za pořádně vysokou cenu. A co se týče Mary, to byla práce... řekněme vyšších sil.
Vzpomeň si, jak to dopadlo pokaždý, když jsme se pokoušeli zachránit někoho v minulosti...
,,Vsadím se, že Dean s tímhle teď problém nemá," zamumlal a zamračil se. Jistě, pro Deana to bylo jednoduché rozhodnutí: nevyjebávat s minulostí. Nebo minulost vyjebe s tebou.
Takže tu šanci  jen tak zahodím?  Nikdo přece neříká, že to mám uhrát tak, abych byl v současnosti šťastnej táta od rodiny a tak podobně. Jenom dostat Jess pryč, mimo tu nešťastnou winchesterovskou rovnici.
A zase budu něco provádět za Deanovými zády.
Ovšem, pokud to klapne, Dean se o tom vůbec nemusí dozvědět.
Sáhl po telefonu a zmáčkl vytáčení, dřív, než se jeho vnitřní váhy opět nachýlí k negativní volbě.
Chvíle vytáčení a pak rozespalý hlas: ,,Sam Winchester."
Proboha, to musí být dál, než dvanáct let do minulosti, vždyť zním jako puberťák...
,,Eh, ahoj Same," začal, obličej se mu zkroutil do grimasy jasně naznačující ,,já jsem ale idiot". ,,Potřebuju... já... musím ti říct něco důležitýho."
,,Co začít s tím, že se představíte."
,,Jasně..." Kdyby se nebál, že ty zvuky udělají celý rozhovor ještě absurdnějším, začal by bušit hlavou do zdi. ,,Totiž, nemůžu ti říct, kdo jsem, ale-"
,,Hej, už to mám. Willy?  Kdo jinej. Tak hele, nevím, jestli si takhle představuješ dobrej fórek, ale já na to vážně nemám čas ani náladu."
,,Jessica," vyhrkl Sam. "Je mi fuk, co si o mně myslíš, ale musíš mi věřit! Jess není v bezpečí."
,,Jdi do háje, Wille."
Ale nezavěsil a zdálo se, že ho ten zoufalý a naléhavý tón zčásti přesvědčil, aby bral volajícího vážně.
,,Podívej se, nemůžu ti říct, o co tu jde, stejně bys mi asi nevěřil," chrlil ze sebe Sam, ,,ale věř tomu - Jess není v bezpečí. Hrozně mě to mrzí, eh... Same, ale není v bezpečí s tebou."
Chvíle ticha.
,,Jestli je tohle vtip, tak ať jsi kdo jsi, chlape, máš vážně hodně zvrácenej smysl pro humor."
,,Není to vtip," Sam zavřel oči, hrdlo se mu sevřelo. ,,Ani nevíš, jak strašně je mi to líto. Ale jestli chceš, aby byla v pohodě, aby byla v bezpečí, musíš ji dostat pryč. Co nejdál od sebe. Pokud zůstanete spolu, dopadne to hodně zle. Jestli ti na ní záleží... a já vím, že jo, dostaň ji pryč."
Zase ticho, skoro se zdálo, že na druhé straně nikdo není.
,,Hele, tohle... tohle je šílený."
Sam přikývl, myslel si totéž. Totéž jako tehdy.
A začínal si vzpomínat, s úděsem si uvědomil, že si vzpomíná: tenkrát přece sám sebe přesvědčil, že...
,,Tohle nemá smysl," ozvalo se přes propast času. ,,Willy, já moc dobře vím, že jseš to ty. A že se ti nikdy nelíbilo... žes nikdy nebral mě a Jess pohromadě. Ale sorry, tohle je přes čáru. Takže... jdi do hajzlu, Williame. I s tou svojí blbou žárlivostí."
,,Ne, počkej-" stačil ještě vykřiknout Sam, ale věděl, jak to skončí.
Cvaknutí.
Display telefonu zčernal.
Prokletí. To tedy ano.
Místo aby zachránil Jessicu, udělal sám sebe ještě víc provinilým. Protože teď už nemohl tvrdit, že nevěděl o hrozícím nebezpečí. Dostal přece varování. I když nejasné, i když mu v té době nevěřil.
,,Do háje se šotkama,"  zašeptal.

***

Ještě o chvíli později:

***

Nedaleko základny Strážců slova seděl na větvi stromu skřítek, kýval nohama a pozoroval svítání. Jen chvilku před tím, než se slunce vyhouplo na obzor, zavrtěl tvor hlavou, jako by právě zaslechl větu, s níž nesouhlasí. Pak pokrčil rameny v univerzálním gestu - co se dá dělat, život jde dál.
Snesl se saltem ze stromu a kroky téměř tanečními zmizel v houštinách.

Začínal nový den.