Střípky a odštěpky

Drabblení s Áďou 8

Další téma, který Áďa nahodila, zní Zrození. Byla z toho debata o porodu a podobně, ale drabble nakonec vylezly... Trochu jiný, vlastně na sebe i trochu navazují.

Áďa:

Vznášela jsem se v prázdnu. Ani ne vznášela, neměla jsem podobu. Neexistovala jsem. Všude jen nicota. I já byla tou nicotou. Ale tam, kde nic není, tam se rodí všechno.
Uslyšela jsem cinkání. Počkat, já existuju? Jo. Byla jsem taková malinká, zářící koule. Viděla jsem! Doletěla jsem na místo, kde už něco bylo. Černočerná barva mě obklopovala, ale další zářící koule mi ukázaly cestu. Za chvíli jsem se vznášela před obrovitánskou, žhavou, červenooranžovou koulí. Pohlédla jsem pod sebe. Spatřila jsem vás. Tebe, mami, a tebe, tati. Byli jste ideální zázemí, kde jsem mohla začít svou cestu. Vstoupila jsem do té hvězdy. A počala svou cestu.

Oliver:

Potenciál.
Všechno začíná potenciálem.
Semínko z ohryzku jablka ukrývá potenciál košatého stromu, v nehybných strunách spí píseň, čistý papír, barvy a štětce - možnost zrození obrazu, možná i Venuše z mořské pěny.
Samotný akt zrození vyžaduje... Pokaždé něco jiného. Teplo a vláhu, lidské prsty, které hrábnou do strun, lidské ruce, tvořící a vytvářející, pod nimi se rodí obraz.
I ty jsi vznikla z potenciálu a lásky. Tvorové jsou zvláštní, někdy dokáží tvořit i uprostřed nenávisti a násilí, ale to nebyl tvůj případ.
Vznikla jsi z lásky a hvězdného prachu, zrodila ses v krvi a bolesti, ale tenkrát i to bylo krásné.