Střípky a odštěpky

DNP, část X.

Protože zkratky. Je mi blbě a pochybuju, že jen kvůli tý Impale s růžovým interiérem, co jsem našla na bazoši. :) I když to video s ní jsem si taky pouštět nemusela. Tam je v tom růžovým interiéru ještě nerůžovej pán... no, řekněme, že takhle by při svým způsobu stravování mohl vypadat Dean Winchester v reálným světě.

BTW, jo, já vím, že je to jinej model, ale stejně, takhle zneužít... Impalinu mámu!

27.2. pondělí

19:01 - tak, konec měsíce, budu se stěhovat do novýho sešitu. Jinak jsem tak mimo, že se mi ani nechce nadávat na práci. To už je ale vážně vážný. Drsně drsný. A podobně.

- o víkendu moje tělo samovolně přepnulo na denní režim. Zrada. V pátek v deset večer mě bez varování jednoduše vypnulo. A spala jsem až do rána. V sobotu a v neděli totéž. Jestli to nastane i dneska, bude veselo. Preventivně se snažím nahradit co nejvíc krve v oběhu kafem.

- před prací jsem teď ještě byla za marodem Áďou. Hodinku to šlo, kreslily jsme, až se z nás kouřilo a A. mě vyděsila, protože jednak mi začala říkat "Veverko" ("Protože vypadáš jako ňáká Veverka, hihi!" - kurňafix, nemohla přece číst tu fanfikční parodii, prostě nemohla, pomoc!) a jednak mi nakreslila Sama a Deana a Impalu, ale pak prohlásila, že každý auto musí mít "značku" a udělala z Impaly Audinu. (Obrázek dodám, až nebudu moc líná na zprovoznění scaneru.) Pomoooc na druhou!
Následovala hodina házení papírovou šipkou, to už jsem začala usínat, a nakonec počítačový hry, myčka aut, co dělala divný zvuky (vážně, kdo udělá z mytí aut počítačovou hru?) a nějaká dračí farma. Ale naštěstí stačilo reagovat z polospánku. Jsem fakt supermáma, koukám.

20:09 - je tu mrtvo. Asi začnu předstírat horečnou úklidovou aktivitu. Ale ráda bych taky sfoukla tu OT kapitolu. Aspoň hrubou verzi.
Jasně, ve stavu, kdy si připadám jako totální dement a unikaj mi i základní myšlenky, to půjde samo... Nic, jdu se manuálně zabavit a zkusit nastartovat fabulátor.

20:54 - tak zatím můj chorej mozek chroustá akorát myšlenku, jaký měla SPN crew štěstí, že Zuzanina druhá posedlost byla whoniversem. Kdyby si ujížděla na Lovecraftovi, tak jsou nahraný.

22:51 - OK, mám napsaný tři věty. A to si ještě nejsem jistá, jestli přežijou. Asi bude lepší, když si počkám na writting after midnight!

- jinak si tu kupoval čínský polívky chlapík, se kterým si tykám, ale pořád mu nemůžu přijít na jméno. A že mu hrozně chutnaj a neví proč, ale je na nich závislej. To neměl říkat. To vážně neměl říkat. Spustil tím přednášku o glutamátech a na její závěr přiměl vivíka zrudnout a zmateně sklapnout, protože si, vivivýživář, uvědomil, že káže z pozice někoho, kdo přežívá na kafi, cigárech a kofeinovejch žvejkách.

28.2. úterý

01:57 - a už se nejmíň půl hodiny peru (za to "p" si klidně dosaďte "s") s posledním bojovým úkolem. Jo, je to ten ještě z minulýho tejdne: popsat cedule. Jenže ten křídovej popisovač je totálně dojebanej. Jsem z toho tak zoufalá, že mě ani nenapadla vtipná metafora nebo něco...
A ukázala se nevýhoda toho, že nepřijdu do styku se šéfem.
Teď to vypadá zhruba takhle: "Šéf vzkazuje, že máš popsat cedule." "OK." ->v noci selhání, ráno vzteklej vivík hlásí, že je potřeba novej marker a že ho klidně zakoupí, ať dá šéf vědět -> nic, ticho, večer: "Šéf vzkazuje, že to zkoušel venku na betonu a píše to." "Grrrruááá! Nepíše! Nepíše to! Ať mi zavolá, já mu to vysvětlím!" "Jojo, vzkážu, nebo koupí novej." -> nic, ticho, po víkendu v pondělí večer ->  "Šéf vzkazuje, že máš popsat cedule." "UuuuuáááÁÁÁÁ!"

- ale bojuju s tím. Vypadá to hnusně, křída je všude, jen ne tam, kde má bejt, písmena jsou jak od Ádi, která je psala, když chvátala dělat něco jinýho a možná to vůbec nedopíšu, protože původní hrot popisovače vypadá (možná i po testování na betonu) jako něco, s čím si pět let čistil zuby hroch.
Ale já se nevzdám!

02:28 - progress: jedna cedule hnusně hotová.
Kus kapitoly taky.

- čtvrtej smrťák (myslím kafe, zase taková úmrtnost tu není... zatím.)

- pekař dneska vynechal pozdrav, řekl jen "Dík, nashle." Teď budu mít celej den smůlu.

No, a čeká mě jeden díl Blindspotu, než zase potáhnu do toho... ne, blázinec je fajn, prostě do práce. :) Dneska jsem zase vyhrála měsíční úzávěrku, tak mám spoustu příležitostí něco posrat ve velkým stylu, yaaay!