Střípky a odštěpky

Jak připravit Lucifera o řeč (SPN FF - AU, Samifer)

OK. Nejspíš jakmile o něčem prohlásím, že to nečtu, nevyhledávám a rozhodně to nehodlám psát, znamená to, že mě můj pojebanej mozek v dohledný době přinutí to napsat.
Takže všechno moje nadávání na nesmyslnost psaní AU ff, shippování charakterů, který podle kánonu fakt nejsou gay, a tak dále... zasloužím si zasypat tunou horkejch brambor. Vrania už startuje Tatru.

Ale potřebovala jsem si vážně odfrknout od masakrování v tom "vážně" myšleným samifer/nesamifer kousku.

Uááá, jsem ztracená...

***

Nejdřív mu strašlivým způsobem lezl na nervy.

Později mu pořád strašlivým způsobem lezl na nervy, ale Sam si už tak nějak nedokázal představit život bez něj.

Spolubydlící. Spolužák.

Zlomyslný blonďák se jménem, které ho vedlo k tomu, představovat se před lidmy, které neznal, jako Luc-cas. I s tou váhavou pauzou.

Lucifer.

„Hej! Nebylo náhodou zamčeno?" houkl Sam, když v koupelně otevřel oči a místo do zrcadla pohlédl do Luciferova obličeje.

„Bylo. Už není," blonďák se zašklebil.

„Říká ti něco pojem soukromí, sakra?"

„Myslím, že jsem to zahlídl v nějakejch skriptech," Lucifer se zatvářil zadumaně, zatímco si Sam spěšně přemístil ručník, jímž si vytíral vlasy, kolem pasu. „Ale víš, že ty blbosti vypouštím hned po zkoušce. Každopádně-"

„Tohle je marný," zabručel Sam, ve skutečnosti se ale ani moc nezlobil. Lucifer byl jako kočka – některé aspekty mezilidského soužití zřejmě nedokázal chápat.

„Ty. Já," pokračoval, ukazovákem dloubl do svého a pak do Samova hrudníku. „Dneska večer. Kino. Mám lístky."

„Kvůli tomu za mnou lezeš do koupelny?"

„Lézt za tebou někam, kde zrovna nejseš, by bylo docela šílený, nemyslíš?"

„OK, chytráku," na Sama toho začínalo být moc, hlavně proto, že v malé koupelně atmosféra kromě páry zhoustla i tím... zvláštním napětím, které mezi nimi čím dál tím častěji vládlo, a on si s ním nevěděl rady. „Tak už vypadni." Postrčil spolubydlícího ke dveřím.

„Ale to kino platí, jasný, dlouháne?!" ozvalo se ještě zvenku, když se mu konečně podařilo za Luciferem zavřít.

„Potřebuju se učit."

„No tak... tripple red eye to jistí," malá odmlka, Sam neodpovídal s nadějí, že to toho otravu přestane bavit a někam se ztratí. Jenže Lucifera podcenil. „Jestli neřekneš ano, budu tě otravovat tak dlouho a příšerně, dokud ti z toho nehrábne, Samíku!" křikl náhle, až sebou Sam trhl.

„Á... tak dobře, jdu. Jseš ten nejpříšernější kámoš na světě."

„Začíná to v osm!" ozvalo se zvenku.

„A co vlastně dávají?"

Ticho.

„Luci?"

No výborně, teď si zmizí.

Sam si povzdechl.

Na druhou stranu, zavrtaný s nosem v učebnicích a skriptech už byl dost dlouho, potřeboval si dát pauzu. Kino s Luciferem sice nepředstavovalo jeho první volbu, když přišlo na trávení volného času, ale zase je to příležitost...