Střípky a odštěpky

:-D

No, nemám tak úplně potřebu zeširoka plácat sama o sobě - dost toho beztak vybleju v jinejch článcích. Tohle je hlavně proto, že mi začala v palici vrtat otázka, kterou jsem párkrát v různý formě dostala a která zní zhruba takhle:

"To jseš vážně furt tak vysmátá nebo co?"

Reakce na smajlíky. Reakce na to, že IRL se žulím tím víc, čím je mi hůř.

Můžu odpovědět: "Jo, jasně."

Tečka.

Jenže mám ukecanou, tak se rozepíšu.

Pocházím z rodiny smějících se bestií. Doslova. Jako jo, Heydrich to nejspíš myslel trochu jinak, ale takhle: nejzábavnější rodinná sešlost, kterou jsem zažila (všichni žertovali, smáli se, měli se rádi - i ti, kteří by se za normálních okolností nejradši navzájem pochcali a zapálili) se naskytla u příležitosti babiččina pohřbu. Nechápejte to špatně. Babičku jsme milovali, aspoň já rozhodně (byla jsem taková její protégé). Tohle byl jen způsob, jak se vyrovnat se vším zmatkem v citech a smutkem a steskem...

Moje máti to ze všech tří sester schytala asi nejvíc, tohle "sranda musí bejt". A já po ní. Tak docházelo k divnejm situacím, většinou když jsem si přivedla přítele/přítelkyni, a došlo na záležitosti, ze kterejch si normální člověk srandu prostě nedělá, ani kdyby měl u hlavy pistoli... něco nesvedete ani na zvláštní smysl pro humor. Ale zase to byl dobrej test, jestli je dotyčnej tvor kompatibilní. Kdo tohle nevydržel, beztak by po tejdni se mnou spáchal brutální vraždu nejbližším tupým předmětem v dosahu...

Chci teda před sebou varovat, kdyby třeba někoho napadlo: jééé, k Vánocům chci jít na tah s viviobludou! Je možný, že když spolu někam půjdeme a vy hodíte tlamu, dostanu zcela nepatřičnej záchvat smíchu - a nebude to proto, že bych vám přála bolest nebo si myslela, že jste hňupi šmatlaví, pravděpodobně mi přijde něco vtipnýho na způsobu, jakým jste v letu mávali nohama ve vzduchu... a jakmile popadnu dech, rozhodně vám pomůžu vstát. To zase jo.

Další věc je, že tohle nemilosrdný převádění všeho zlýho na fór vztahujem my obludy taky a především samy na sebe.

Čím větší budu mít z něčeho strach nebo čím budu víc v prdeli, tím širší úsměv. Nedokážu si pomoct. Je to nějaká obranná reakce. Nepřítel nesmí vidět skutečný city... Hehe, kdysi dávno jsem ve válce dětskejch gangů na sídlišti měla přezdívku Usměvavka. Tehdy jsem teda žrala Mayovky a statečný indiány a tak, takže jsem se následkem toho tlemila jako debil, i když mi o pár let starší kluk rozbil hubu klíčema, třeba. Těžko říct, jestli jsem tenkrát díky tomu získala něco jako respekt, nebo si o mě mysleli, že jsem opožděná. Skoro bych tipovala to druhý. Jako normální děcko jsem rozhodně nepůsobila.

Ale to zabíhám daleko...

Prostě, bavíme se o nějakým závažným tématu a já si jedu :D :D :D? No, tak ano, není to automatika, nejspíš se fakt minimálně usmívám.

A jednoho dne ze mě bude totálně vysmátá mrtvola.

Kurňa, asi je po mě, ale sakra, lidi...  kdyžten Smrťák se tak srandovně pohybuje! :D :D :D