Drabble, krátké příběhy, scénky, blbůstky a všechno, co se mi nehodí začlenit někam jinam.
Což znamená, že žánrově od fanfikčního třeštění po kecy ze života obludy.
Vstup na vlastní nebezpečí.
COVER od @ImRaVeNcLaWGirl - děkuju moc!
Včera jsem zase zůstávala přesčas, takže jsem stihla dva policajty, co si přišli pro kamerový záznamy, prej nás mezi sedmou a jedenáctou navštívil PACHATEL. Mě se na nic neptali, oni ne, každopádně šéf z toho měl ohromnou bžundu. ,,No a vy jste si nevšimla nějakýho pachatele?" ,,Na noční vypadaj všichni tak trochu jako pachatelé, šéfe." ,,Aha, aha... no a nejste vy ten pachatel, hahá?!" ,,Jo, jenom mezi sedmou a jedenáctou, pak jsem se polepšila..."
Heh, beztak se chtěli kluci jenom dívat na moje ladný pohyby při výtírání...
27.3. pondělí
Jaro udeřilo. Pátek jsem víceméně prospala, sobotu taky - a to myslím den i noc. Až v neděli jsem se s Tullou vyhrabala na zahrada, rejpat se ve skleníku i mimo skleník. Já jsem se teda omezila na funkci hnojiče... a v pauzách jsem se vyhřívala na slunci. Z čehož jsem po hodině začala bejt krásně připečená, takže zbytek volna jsem, překvapení, prospala.
19:28 - právě jsem se nadechla kafe. Super. Ještě že jsou moje plíce zvyklý na ledacos, co není vzduch.
21:18 - čas na křupky k obědu. Heh. Možná bych měla zkusit jíst nějak... zdravě?
21:30 - haha, jasně, a seknu s kouřením a začnu se mít ráda. A teď tu o Červený karkulce.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
23:23 -Jsem true fuckin hero of the pumpa!
- to si tu tak probíhal sraz žroutů bramboráků (dva moravští kamioňáci a Jirka), čilej provoz, když najednou dovalil od plynu chlápek... měl natankováno za sedm pětek, a stěžoval si, že se to prej ,,nějak zastavilo". A jestli s tím můžu něco udělat. Nevypadal, že by spěchal, ale naštěstí u kasy nikdo momentálně nestepoval, tak jsem vyrazila zkouknout, co je za problém. Ještěže tak.
U stojanu smrděl plyn, že se tam nedalo dejchat (i když moje plíce to po tom kafi dávaly s přehledem), řvala siréna a rudě svítil ,,únik plynu".
Jo, ono se to nějak zastavilo.
Nechala jsem brutální vraždu toho kokosa na později, okamžitě jsem zmáčkla všechny velký červený mačkátka, u kterejch je nápis STOP PLYN nebo NEBEZPEČÍ, omluvila se frontě, co se vytvořila u pokladny a zavolala šéfovi. S telefonem u ucha jsem pak chvíli pobíhala okolo a dávala věci do pořádku. Plyn jsem nakonec znova nahodila - chlápka jsem zkasírovala a poslala... jinam - a prej mám dávat pozor, až někdo přijede tankovat, že se tu nic takovýho ještě nestalo a snad to bude v pohodě.
Do toho mi celou dobu Jirka hrozně vtipně strkal zapalovač, že si něco ogrilujeme.
Nezabila jsem ani jeho, přece jen jsem kladnej hrdina, žejo.
Drámo, prostě. A jo, Jirku jsem nechala žít i proto, že mi tu v těch krizovejch chvílích hlídal kasu a navíc už táhl čtyřiadvacet hodin a usínal ve stoje, pro to mám pochopení... jo, a teď mi došlo, že mi zůstal viset za ten bramborák a kafe. Ale co, příště to z něj vysypu.
