Střípky a odštěpky

Jen další den...

(Muzika v médiích s ničím nesouvisí, akorát mi dneska padla do vkusu, tak si klidně dejte... :))

Potřebuju se odreagovat od rozbíjení Sama Winchestera, tak vám, děti, povím, jak jsem se dneska měla.

Šílená nálada. Od rána jsem tu pobíhala, do všech a do všeho rejpala, zlejšek, zkrátka. Asi tak, že mě moc nepobíralo ani okolí v bláz- nemocnici.

Takže když jsem měla odpoledne jít s Tullou a Bořanem na pivo, tak trochu jsem čekala apokalyptickou jízdu. Která bude krutě zábavná. I když jen pro mě.

Ale co, když do pekla, tak s plnou parádou, cheche. Učísla jsem si háro, za ucho cigáro a frajersky vyrazila.

***

Ani nevím, co mě tak schladilo. Možná skutečnost, že než jsme zapadli do hospody, tahal mě Tulla po všech možnejch obchodech a hledal sklo do frenchpressu. To jsme rovnou mohli hledat Svatej Grál. Každopádně já a nakupování... e-e.

Marně namítám, že je i na tomhle asi pátým obchodě cedulka s přeškrtnutým psem, tudíž nemůžu dovnitř, a už vůbec nemůžu dva roky bloumat mezi regály a vést debaty o kvalitách a vzhledu skleniček (jo, šli jsme hledat Svatej Grál, ale proč u toho neprobrat i příbory, sklenice, talíře a tak vůbec vybavení domácnosti...).

Přepínám do "hmmm-hmmm" módu. Kdyby mi v tu chvíli T. oznámil, že si koupí tenhle velkej porcovací nůž, rozkrájí mě s ním na kostičky 5x5 cm a naloží mě do týhle báječný kameninový nádoby, zaujatě pokejvu a odsouhlasím mu to.

Takže konečně v hospodě. Trochu se vzpamatuju, zmatu servírku žádostí o samotnej zeleninovej salát, jestli by to šlo, prostě mi tam nakrouhejte, co najdete a hotovo, sakra... a začnou se mnou zase šít všichni čerti, takže vytáhnu bezpečnostní sudoku a zapíchnu se do něj.
Tulla se nají, a pak listuje knížkama, co jsme ulovili v Levnejch knihách.
Dorazí Bořan. Rozloží si před sebe Sport.

Vůbec nepřipomínáme sraz introvertních magorů.

Jako, kluci maj pivo (já přemejšlím o Glenfiddichi, ale nakonec si dám zajít chuť, páč to by mě mohlo nastartovat a já bych třeba spolkla slunečník nebo naházela do kašny skautskou výpravu), a i když zdánlivě každej koukáme do svejch papírů, tak docela živě diskutujeme, ale stejně.

Působíme tak nepřirozeně, že se rozpoutá vichřice, která se nám čtivo a luštivo pokouší vyrvat.

Sudoku odchytím až u kašny.

Skauti už tam nejsou, takže cajk.

Cítím se už natolik v klidu, že se rozhodnu zmást servírku další objednávkou. Irskou kávu bez šlehačky. Než přijde, vyprávím klukům, jak si občas dávám vídeňskou kávu bez šlehačky. Což je dost blbej nápad.

Servírka přichází.
,,Mohla bych ještě poprosit irskou kávu?" povídám. ,,Ale jestli by to šlo, tak bez šlehačky."
,,A bez whisky," dodá Tulla.
,,A bez kafe," přidává Bořan.
Servírka zírá.

A já samozřejmě nakonec dostanu kulový.
Nejspíš na mě při těch fofrech zapoměli, i když kluci rozvíjí teorii, jak chudák servírka v slzách telefonuje šéfovi, že neví, co má se mnou dělat.

Prostě dobře mi tak. Čekala jsem divokou akci, dostala jsem surrealistickej sraz čtoucích pivařů a mařitelů irský kávy bez šlehačky.

Na druhou stranu, teď aspoň nejsem ani trochu zmatlaná, a můžu hezky tvořit ten šílenej Samifer projekt.

Jo.

Asi jsem si měla dát tu Glenfiddich.