Střípky a odštěpky

DNP, část XV.

22.3. středa

Pondělní ráno a Grand Declaration of War jsem sem nezapsala. Každopádně prvotní plán (a teď nemluvím o úplně primární reakci ,,já ji zakousnu a pak si pořádně vyčistím zuby") mi začal připadat přehnanej. Ne, že bych na dlouhodobou psychologickou válku neměla koule, spíš nemám chuť.

Takže jsem Boženu dneska večer jen naťukla. Zhasnula jsem pro jednou úsměv a omezila  rozjařený opilecký pohyby (což nebylo těžký, po včerejším cvičení se cejtím jak přejetá traktorem) a jenom jsem jí oznámila, že bych si s ní ráno chtěla promluvit.

Jsem svině, tohle sama nesnáším, celou dobu přemejšlet, co se sakra děje.

Ale tím sviňárny skončej, doufám. Co chci je klid. Udělat si svoje, zablbnout si u psaní a nemuset řešit, jestli nějaká Božena nevymejšlí koniny.

Jestli chce válku, má ji mít, ale já první raketu neodpálím.

20:48 - a dva telefonáty se šéfem. Jsem za ně ráda, protože když mi bylo sděleno, že mám ráno počkat na vedení, nevěděla jsem, co čekat. I když bych si nehty neukousala, já mám svědomí čistý. Aspoň co se týče práce, haha...

Ale mám prej pomoct Boženě, kdyby ten ranní nápor nezvládala, protože šéfstvo jede nakupovat a dorazí až kdoví kdy. Jako hurá, ujede mi bus a spánkovej deficit mě sežere zaživa a to se vyplatí.

23:29 - a tenhle ochmelka se tu objevil poprvý. Tak 60-70 let, montérky, mozoly, opálenej a vrásčitej, makáč od pohledu, ale taky dobře vylitej.
,,Á, já vám byl včera vožralej," zahlásil hned po pozdravu. "Teď mám fakt strašnou žížeň!"
Nabral si tři velký petky Kozla, zapík a cigára a nepřestával čile konverzovat.
,,A jestlipak se vám už doneslo, že maj bejt tyhlecty... Velikonoce?!"
,,Jó?" zahučela jsem, asi moc pochybovačně.
,,No, je březenec?"
,,Je," potvrdila jsem. ,,Už pomalu končí, březenec."
,,Vidíte to? Pak bude dubenec, květenec, květen..." vypočítával. ,,Ale je to hroznej zloděje!"
,,Kdo, březenec?"
,,Jo, ten taky. Ale to jsou vejmysly. Já jsem jednou ukrad složenku! A málem mě zavřeli! A tenhle? Miliardy! To je něco. A jak se máte, co děláte?"
,,Uh," rychlý změny tématu mě trochu zaskočily. ,,No... noční na pumpě."
,,Jo, tak já když ji potkám, ještě se vrátím. Opatrujte se tady!"
,,OK, šťastnou cestu..."
Ještě jsme si museli potřást rukama a on vážně šel. Jen doufám, že se nevrátí s tím pivem už v oběhu a nezkazí dobrej dojem, kterej udělal.

01:28 - a pivaři na bistru, opět.

- jinak vůbec nemám chuť se tu dneska zdržovat, jsem nějak přichcíplejší než obvykle, ale Boženu je nutno pořešit a koneckonců, když mě šéf zase jednou uvidí na vlastní oči, bude to taky dobře.

03:47 - vlna řezníků proběhla. A jak jsem číhala na Pankráce s Damiánem ( AzariaMoiren a Ellonnie vědí), tak... byl tu pan Turek a dvě mlíčka, usměvavej Čepičář (od toho jsem dostala kávovej bonbon), ale ti dva nikde. Že on je někdo varoval před smečkou zběsilejch shipperek?

03:52 - ale bonbon je dobrej. Jo, baštím ho. Sice základní životní lekce a tak vůbec, ale pochybuju, že by si chtěl Čepičář otrávit pumpařku. Kdo by mu v půl čtvrtý ráno prodával cigára, ha?

04:19 - Birellman, a to už se PanDa asi neobjeví.

05:06 - tak teď jsem málem vytuhla, spíš omdlela, než usnula, ale každopádně další kafe nutný. V nejhorším holt ráno posmrkám Boženu krví, cha!

23.3. pátek

A všechno je jinak, víceméně líp.

S Boženou jsem si to ujasnila. Jo, nejdřív jsme obě chvíli cenily zuby a ježily hřbety a štěkaly po sobě, ale nakonec jsem zapojila veškerou viví diplomacii a zavládl mír. S jasně danejma pravidlama, při jejichž porušení bude možný použít nukleární arsenál.
Božka mě ještě chtěla na stvrzení smíru obejmout... heh, poplácala jsem ji po zádech a radši jsem se stáhla, protože kdybych ji zattilovala a vyhodila za dveře, asi bych věci moc nepomohla.

Jinak si pořád nejsem jistá, komu co věřit, pro jistotu to tedy beru tak, že tu drbou všichni a já už striktně odmítám s kýmkoli mluvit o tom, co řekl někdo jinej, právě nepřítomnej. Tak.

21:23 - rychlá poznámka: je tu Pankrác bez Damiána.

21:48 - konečně čas si sednout.

- jo, a šéf včera říkal něco o tom, že mi přidá. (,,Ne práci, hahaha, nebojte." - v tu chvíli jsem se začala obávat). Asi bych mohla občas vnímat, co mi vlastně povídá. Naposledy jsem v tom ranním mimostavu podepsala nějakej papír, kterej mě asi dělá zodpovědnou, kdyby za mojí služby benzínka vyletěla do vzduchu.

22:19 - a teď by asi slečny shipperky explodovaly. Dva kluci, kupovali piva a kondomy a ty poznámky... "Se těším, až to načneme, hehehe." A něco o olejíčku, když už byli na odchodu. Jako, asi sranda (podle toho, jak jeden druhýho láskyplně oslovoval ,,ty čuráku" a ,,zmrde"), ale kdo ví... Já radši asi ani vědět nechci.

01:35 - o půlnoci tu zakotvil kamioňák, že má rozbitý světlo, musí to spravit, tak jestli by mohl chvíli postát. Říkám, že klidně, stejně mám půlhodinku oficiálně/neoficiálně zavřeno.
Asistovala jsem mu při čtení nápisu na žárovičce, půjčila krém na ruce a vůbec poskytovala podporu (a mezitím drbala hajzly). Nakonec se dobrá věc podařila, já jsem domyla záchody a on vyměnil žárovku, dali jsme si zasloužený kafe a cigáro a chvíli jsme krafali venku. Pak jsme se rozloučili, zalezla jsem dovnitř dovytřít, když najednou slyším: ,,Chcete se zasmát?" ,,No?" ,,Akorát jsem to nastartoval a rupla mi druhá žárovka."
Heh.
Nic není nikdy lehký.

01:58 - a vzadu v chodbě sedí... co? Jak může krabice sedět, tvl? Leží, stojí, prostě tam je docela velká škatule s nápisem HUHTAMAKI. Přemejšlím, jestli je uvnitř překvapenej/překvapivej Japonec.

02:36 - a další kafe, jinak bych asi hodila čelo do kasy.

05:33 - dneska jsem to dala bez omdlívání, yay!