Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

86.kapitola

Jakmile Natasha s Buckym zmizeli za rohem, rudovláska začala v duchu odpočítávat. Oba dva šli mlčky, ozývala se jen tichá ozvěna jejich kroků, neměli si co říct. Ale Nat toho měla na srdci, nebo spíš na jazyku, spoustu. Proto, když byli podle ní dostatečně daleko od ostatních, tak, aby je nikdo neslyšel, zcela nečekaně se na překvapeného Barnese vrhla a pevně jej přitiskla ke zdi, paži přimáčknutou na jeho krk.

,,Co to má -" zmohl se na jediná tři slova Bucky, než Natasha přitlačila a on zalapal po dechu.

,,Tak hele, teď mě budeš dobře poslouchat," zavrčela na něj tiše, ale dostatečně zřetelně. Zamračeně hleděla do Buckyho očí, jež na ni vyjeveně hleděly. ,,Naposledy, co jsme měli tu čest se spolu setkat, se kvůli tobě rozhádal tým. Rozumím tomu, proč tě Steve s sebou přivedl, ale pokud chceš s námi fungovat, budeme si asi muset něco ujasnit a vytyčit hranice. Tony by tě už dávno zabil, kdyby se nenacházel v tak obtížné životní situaci. Věř mi ale, že on tohle jen tak nenechá."

,,To by mě bez tebe ani nenapadlo, Natalio," dostal ze sebe ironicky Winter Soldier a krátce zakašlal.

,,Já jsem ještě nedomluvila!" štěkla po něm a přimáčkla se k němu ještě blíž. ,,A neříkej mi Natalio. Pro tebe jsem agentka Romanovová," zavrčela na něj důrazně. Bucky se zmohl na úšklebek. ,,Nehodlám v týmu znova řešit podobný věci. Takže buď nebudeš moc vystrkovat růžky, budeš fungovat a dokážeš, že se na tebe můžeme spolehnout, nebo odsud vypadneš, a je mi jedno, že jsi Stevův nejlepší přítel. Já už nepotřebuju mít znova rozhádanej tým. Já potřebuju tým těch nejlepších a nejschopnějších superhrdinů, jasný?! Ne tým lidí, co si půjdou vzájemně po krku a budou si vrážet kudly do zad. Od toho tu máme nepřátele. Rozuměl jsi?!"

,,Dokonale," zachrčel Bucky a Natasha konečně povolila sevření. Protáhl si ztuhlý krk. ,,Páni, netušil jsem, že z tebe udělali šéfku Avengers. Jsi dost drsná, co? Měl bych ti zasalutovat, agentko?"

,,Dobře ti radím, aby sis se mnou nezahrával. Ber to jako přátelské varování," řekla mu klidně a zase se rozešla vpřed. Bucky s ní rychle sladil svůj krok, protože mu bylo jasné, že by jej byla schopná seřvat i za pomalou chůzi. Ale to se mu na ní vlastně i líbilo.

,,Trochu mi vrtá hlavou, proč jsi nás tehdy pustila, když ti evidentně tolik piju krev. Proč jsi mě prostě nějak nezneškodnila?"

,,Věř mi, občas jsem toho litovala," prohlásila Natasha. ,,Získala jsem si tím jednosměrný lístek do exilu. Ale udělala jsem to kvůli Stevovi, vážně jsem netoužila po tom, aby ho zavřeli do Raftu. Tebe jsem nechala být jen proto, že jsi jeho nejlepší kamarád. Bez tebe by neodjel, takže by všechno přišlo vniveč. Ale neboj, pěkně si tě podám, až začneš trénovat."

,,Ani mě to nepřekvapuje," zamumlal. ,,Hmm, to, co jsi řekla, dává smysl. Tak fajn, budu se před tebou mít na pozoru."

Úkosem se na něj podívala. ,,Tobě tam vážně vymyli mozek, co? Jasně, že to dává smysl. Je to jasný jako facka, troubo."

,,Tu bych od tebe velmi nerad dostal. Tvá železná pěst by jistě neminula," ušklíbl se, a Natasha si nebyla jistá, jestli je z jejich konverzace spíš pobavená nebo otrávená. Asi něco mezi.

,,Fajn, tak teď už drž zobák. Betty by sice měla být stále v bezvědomí, nehodlám to ale riskovat. Já vysvobodím Bruce a ty na ni budeš dávat pozor, jasný? Kdyžtak ji prostě znova pošleš k zemi," řekla mu naprosto klidně, jako kdyby se bavili o počasí.

,,Holky nebiju."

,,No, tak to tedy začneš, chlapče. Počkej, co to vůbec plácáš? Se mnou jsi mlátil hlava nehlava," připomněla mu.

,,Hm, to jsem měl vymytej mozek."

,,To je najednou skvělá výmluva, co?" zamumlala a odemkla dveře od místnosti, kde ležela omráčená Betty a spící Bruce.

,,Docela pěkná," zhodnotil ji Bucky, když se k ní postavil. Natasha, která se zrovna prala se zámkem na kleci, protočila oči.

,,Spíš pěkná mrcha," ušklíbla se a pak zámek konečně odemkla. V ten okamžik se Bruce začal dávat dohromady a přicházel k sobě. Zmateně se posadil a dezorientovaně se rozhlédl kolem. Pak se chytil za hlavu.

,,Kde to - kde to jsem? Co se stalo?" Pak mu pohled utkvěl na Natashe. Vykulil oči. ,,Nat?! Co tady děláš? A co -" To už si všiml i Buckyho a nehybné Betty. ,,Co to proboha -"

Natasha mu pomohla na nohy a krátce ho objala. Měla o něj takový strach! ,,Teď na to není ta vhodná chvíle, musíme odsud vypadnout. Až budeme doma, všechno ti vysvětlím." Krátce se podívala na Barnese a ten přikývl. ,,Teď odsud ale mizíme."

•••

Tony a Rhodey spěchali chodbou. Stark si nebyl jistý, jak dlouho už jsou na cestě, jemu to ale připadalo jako věčnost. Byť se Friday dostala do systému, našla Petera, který byl dle její kontroly víceméně v pořádku, a teď je vedla k němu, i tak zde ale bylo spletité množství chodeb a Tony proklínal Rosse až do pekla.

,,Zamiřte doleva," ozval se robotický hlas a Tony s Rhodeym zabočili. Objevily se jedny jediné dveře a Tony nepochyboval o tom, že Peter bude tam uvnitř.

,,Jseš připravenej?" zeptal se Rhodeyho, který už vytáhl svou zbraň, kdyby uvnitř snad narazili na nějaké nezvané hosty. ,,Tak fajn, jdeme dovnitř."

,,Jste v cíli," prohlásila Friday, když Tony rozbil zámek u dveří a vykopl je z pantů. Rhodey už zaklekl a neochvějně mířil do všech koutů laboratoře.

,,Friday, tohle nebyla žádná debilní únikovka!" okřikl ji Tony, ale pak spatřil svého syna a srdce mu vynechalo pár úderů. Vidět ho takhle zničeného, na smrt bledého a spoutaného, ale zároveň živého, to mu působilo neskutečná muka a touhu zabít toho, kdo mu tohle udělal, ale i radost, že je jakž takž v pořádku.

,,Nikde nikdo," oznámil Rhodey, možná trochu zklamaně, protože se těšil na pořádnou akci, a Tony se okamžitě vrhl k Peterovi, aby ho vysvobodil.

,,Petere," mluvil na něj při tom a ničil mu pouta. ,,Petere, jsem tady."

Víčka se mu zachvěla a on otevřel krví podlité oči. Rty měl suché a němě se mu chvěly. Když Tony takhle na blízko viděl, v jakém je jeho syn stavu, vyděsilo ho to. ,,T-Tati?" dostal ze sebe obtížně Peter, ale pak zase zavřel oči. Byl přesvědčen, že jde opět o nějakou iluzi, jak jej ještě víc dostat na kolena. Ale on už na to neměl energii.

Tony se rozbrečel a pevně, avšak opatrně, Petera objal. Hladil ho po vlasech a tiskl se k němu. ,,Promiň mi to, promiň. Už je dobře. Dostaneme tě domů."

•••

Tak a zítra nás čeká epilog a prolog k třetímu dílu! Těšíte se?😎