Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

34.kapitola

Když Peter a MJ vyšli po dlouhé prohlídce muzea ven, už bylo pozdní odpoledne. Původně Peter zamýšlel, že by se ještě mohli někde projít nebo si někam sednout, ale nechtěl přijít pozdě domů a taky si říkal, že by bylo slušné MJ doprovodit. A to přece jen taky nějaký čas zabere. Nečekal, že se jejich návštěva muzea tak protáhne, spíš se obával toho, že to Michelle bude nudit a bude chtít co nejdřív domů. Ale zdálo se, že ji to opravdu zaujalo.

,,Tak co na to říkáš?" odvážil se jí zeptat a dychtivě na ni pohlédl. MJ měla vlasy svázané do ledabylého culíku, z něhož se jí uvolnily husté prameny vlasů, jež jí lemovaly obličej, takže jí Peter skoro neviděl do tváře a nedokázal vyčíst její pocity.

Michelle sevřela popruhy batohu a usmála se. ,,Bylo to skvělý a poučný. Takovýhle rande jsem ještě neměla. Což je teda dobrý," dodala rychle a vrhla na Petera pohled, když zaznamenala, jak se nadechuje, aby jí položil další otázku. ,,Fakt dík. Moc jsem si to užila. Překvapil jsi mě," prozradila mu a šťouchla ho do paže. Peter nevěděl, co dělat, a tak ji taky šťouchnul. Když si uvědomil, co udělal, zrudnul. Proč se chováš jako idiot? nadával si v duchu. Protože jsi zamilovaný idiot, odpověděl si vzápětí a jen tak tak zabránil frustrovanému povzdechu.

Nikdy na rande nebyl, takže vlastně ani nevěděl, co dělat. Navíc, tohle byla MJ. Úplně jiná než ostatní holky, se kterými chodil do školy. Kdy je ta správná chvíle vzít holku za ruku? Nebo spíš, kdy je správná chvíle vzít za ruku MJ? Nevypadala, že by po tom toužila. Anebo to jen uměla geniálně skrývat. Proč se ve škole neučíme o tom, jak se vyznat v holkách? Kdo tomu má rozumět? úpěl v duchu a přemítal, jestli by Michelle vyděsilo, kdyby ji chytil za ruku. Protože zřejmě se opravdu dobře bavila a on si to u ní nechtěl pokazit. Třeba bude mít zájem o další schůzku, musí být opatrný...

,,Nezajdem ještě někam do kavárny, nebo spěcháš domů?" zeptala se ho Michelle a utnula tak veškeré jeho úvahy, jež mu létaly hlavou. Peter se podíval na hodinky. No, čas ještě má.

,,To klidně můžeme, ale já kafe nepiju," vyhrkl překotně a pak se kousl do rtu. Proč je pořád tak nervózní? V muzeu se přece uvolnil a dokonce vtipkoval. Tak co se to s ním teď zase děje?

Michelle se zasmála a když se jí ve tvářích objevily ďolíčky, Peter měl pocit, že se znovu zamiloval. Silou vůle od ní odtrhl pohled a nepřestával se usmívat. Sakra, byl v tom až po uši. ,,Vím, že se to jmenuje kavárna, ale nemusíš tam chodit jenom na kafe. Já taky kafe nepiju. Tak pojď," řekla MJ a chytila ho za ruku. Peter to zaregistroval až o několik vteřin později, když bok po boku přebíhali silnici. Michelle mě vzala za ruku! říkal si omámeně a vnitřně jančil jako prvňák, který prožívá své první zaláskování, které bude trvat maximálně týden. Peter nevěděl, jestli je vyděšený nebo šťastný. Asi obojí. Z obličeje ale nemohl dostat ten připitomělý úsměv.

,,Hele, tak mě napadlo... budeš si to někdy chtít zopakovat?" zeptal se jí Peter dřív, než by ztratil odvahu. Podívala se na něj a jemu se rozbušilo srdce.

,,Proč ne?" pokrčila rameny a už jej táhla do kavárny na rohu. Usadili se do křesel vedle sebe a rozpačitě se na sebe usmáli. Možná že je MJ taky nervózní, problesklo Peterovi hlavou, zatímco se na ni koukal a proplétal si prsty v klíně. Michelle byla zajímavá holka. A to Petera fascinovalo a přitahovalo. Navíc se mu líbilo, jak je sebevědomá, nezávislá, a že si dokáže jít za svým.

Už už jí chtěl něco říct, když mu celým tělem projelo mravenčení. Ucítil, jak se mu vztyčily chloupky na zátylku, a trochu ztuhnul. Jeho šestý smysl, nebo jak říkala máma ,,šimry šimry", byl zpátky. Něco se dělo.

Peterovy smysly byly v pozoru a fungovaly na sto dvacet procent. Rychlým pohledem přejel okolí a vyhodnotil, jestli někde nehrozí nebezpečí. Vše ale vypadalo normálně. Lidé, kteří přišli na kávu a popovídat si s přáteli.

Ale pak ho uviděl.

Ten muž mu byl povědomý. Když na něm spočinul pohledem, byl si jistý, že kvůli němu se ozvalo šimry šimry. Peter ale netušil proč vlastně. Ten chlápek byl úplně obyčejný. Ale možná v tom byl ten háček. Navenek obyčejný, a přitom skrýval ohromné tajemství. Kde jen ho viděl...?

,,Je všechno v pořádku?" vyptávala se zvědavě MJ, když si všimla, jak je zaražený a upřeně pozoruje muže, který s kelímkem kávy spokojeně odchází ven. Peter jen velmi neochotně odtrhl svůj pohled a přesunul ho zpátky na Michelle, která ho sledovala s povytaženým obočím. Peter byl přesvědčený o tom, že toho muže už viděl. Jen si nemohl vzpomenout kde a kdo to vlastně je.

,,Jo, jasně, jen jsem se zamyslel, promiň... Ten chlápek, co tu teď prošel, mi byl odněkuď povědomý, ale nemůžu si vzpomenout, odkud ho znám. Ty náhodou nevíš, o koho by mohlo jít?" zeptal se jí nadějně.

Michelle pokrčila rameny, zřejmě ji to tolik netrápilo. Proč by taky mělo? ,,Nejsem si jistá, připadal mi trochu jako táta Liz. Občas ji jezdí vyzvedávat před školu. Možná jsi ho viděl tam. Ale nejsem si jistá, jestli je to vážně on, vždycky jsem ho viděla jen zdálky. Proč tě to tak zajímá? Je to důležité?" ptala se ho nechápavě a trochu zúžila oči. Peter se snažil tvářit lhostejně, ale příliš se mu to nedařilo. Nikdy nebyl dobrý herec. Michelle ale nechápala, proč mu na tom tak záleží a proč jej to rozrušilo.

,,Aha, jasně - možná máš pravdu. Nejspíš to bude on, hrozně mi někoho připomíná, a že je to Lizin táta, to asi dává smysl..." prohodil ledabyle, aby ji ujistil, že je všechno v pořádku, ale sám tomu nevěřil. Lizina otce nikdy neviděl, a tak to nemohl posoudit. Šimry šimry tu ale nebylo jen tak. Bylo to varování. Ale Peter nevěděl, na co vlastně se to má připravit.

Teď ale byl na rande s MJ, měl by se věnovat jí. Silou vůle se přinutil potlačit všechny obavy a začal povídat o tom, co ho zrovna napadlo. Až bude doma, bude mít na přemýšlení času víc než dostatek. Má před sebou ještě spoustu práce.

•••

Dnes se nám podařilo dopsat tenhle příběh, takže nehrozí, že bychom v pravidelném vydávání přestaly🙈 přejeme vám krásný, šťastný a úspěšný nový rok a ať je lepší než ten letošní❤