Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

64.kapitola

Quentin Beck stál v chodbě před širokým sklem a nahlížel do laboratoře, narychlo uzpůsobené k účelu, jakému měla sloužit. Ve středu místnosti byl umístěn stůl a na něm připoutaná tmavovlasá dívka, která byla v příšerném stavu. I na tu dálku mohl vidět, jak se celá chvěje. Jak jí víčka padají vyčerpáním. Byla pohublá a zbídačená a na svědomí to měli oni.

,,Doufám, že ji nelituješ, Quentine," ozval se za jeho zády chladný ženský hlas a následně se od stěn rozlehl klapot podpatků. Beck se mírně zamračil, mezi obočím se mu objevila hluboká vráska, a založil si ruce na hrudi. Neodpověděl jí, dokud se neobjevila po jeho boku a nepohlédla stejným směrem jako on.

,,Jen přemítám, jak obrovské vysvobození by pro ni bylo, kdyby se její organismus už prostě vypnul. A všechno by se skončilo," odpověděl jí, a vlastně tak vykličkoval od její otázky. Liv se ušklíbla a skenovala jejich zajatkyni pohledem.

,,To máš pravdu, pro ni by to vysvobození určitě bylo. Ale pro nás by to znamenalo ztrátu jednoho z našich důležitých es v rukávu. A musím přiznat, že její ztráta by mě velmi mrzela. Ještě nepřišel čas se s ní rozloučit, ještě ne. Ale cítím, že už brzy nastane," odvětila Livia pevným hlasem a otočila se na Quentina, který nehnul ani brvou. ,,Čas se krátí a naše chvíle se blíží. Je to skutečně otázka jen několika dní. Musíme být na pozoru. Já věřím, že už jsme nyní připraveni nejlépe, jak jen můžeme být."

,,Je to zvláštní, vědět, že se ta chvíle blíží, co? Že je ten triumf, vítězství, konečně na dosah. Po tak dlouhé době. Po měsících plánování a nejrůznějších ústupků před Rossem, jen aby nepojal podezření. Konečně, po tom prvním fiasku, se to teď změní." Beck zatnul ruce v pěst a v duchu si představoval výraz Petera, až zjistí, že to přežil. Že to celé byla jen lež. A on svou pomstu dovede do konce.

Noční můry ožívají.

,,Hlavně klid. Tentokrát se to musí povést. Už znovu nedopustíme, aby nás převezli. Dosud na jejich straně stálo pouhé štěstí. Dosud z toho všeho vždycky vyvázli. Ale to se teď změní, protože my toho máme na své straně mnohem, mnohem víc. Vlastně už prakticky nemají šanci," prohlásila Liv sebevědomě a pohlédla na hodinky na zápěstí. ,,Čas pokročil, nemám celý den na to tu stát a vykecávat se s tebou. Musím se zase trochu pověnovat naší malé Lizzie. Co Hammer, jak je na tom?"

,,Nastaly menší komplikace, chyběly mu určité součástky a také měl zastaralé vybavení. Ale už se to vyřešilo a prý se s tím blíží do finále," informoval ji bručivým hlasem.

Liv spokojeně pokývala hlavou a zastrčila si blonďaté vlasy za uši. ,,Dobrá. Pokud se blíží do finále, tak to nejspíš stihne jen tak tak. Ale to nevadí, zkušeností má dost a věřím, že všechno bude klapat jako hodinky. Teď se věci obrací v náš prospěch, a tak to také zůstane."

Beck se ušklíbl. ,,Užij si mučení," popřál jí kysele a ona si odfrkla.

,,To si piš, že užiju," odvětila temně a vklouzla do laboratoře. Beck se díval, jak přichází k připoutané a vyděšené Liz, a chvíli ji s jakousi chorobnou fascinací sledoval, než se při prvním úderu odvrátil a šel si po svých.

•••

,,Těším se, až mi skončí domácí vězení a budu moct fungovat nějak normálně. A někam si spolu zase vyjdeme," řekl Peter, když jej MJ doprovázela domů ze školy. Na dnešní odpoledne si naplánovali, že zajdou ke Starkovým domů, vypracují si společně úkoly a potom si pustí nějaký film. V posledních dnech to pro ně byla už skoro rutina, na níž si zvykli, a zvlášť MJ to hodně pomáhalo.

,,Hmm, tak to budu doufat, že zase někam nezmizíš jako Spider-man," dobírala si ho dobrosrdečně MJ a šťouchla ho loktem mezi žebra. Peter si povzdechl, věděl, že na tohle se nikdy nezapomene a on to bude mít na talíři ještě hodně dlouho. Ale co, teď se tomu už taky smál.

,,Slibuju, že ne," odvětil s vážnou tváří a poněkud nejistě ji vzal za ruku. Přece jenom, na nějaké větší projevy lásky nebyl stavěný ani jeden z nich, a už vůbec ne na veřejnosti, zvlášť, když byli prakticky ještě na počátku vztahu.

Ale Michelle se usmála a ruku mu stiskla. ,,Něco takového nemůžeš slíbit. Co kdyby tě svět potřeboval?"

Přesně v tom okamžiku, jako by to bylo vypočítané přesně na vteřinu, Petera zamrazilo na zátylku a chloupky se mu postavily do pozoru. Poznal, že se něco děje. Vycítil to. Zmáčkl ruku MJ o něco pevněji a dívka poznala, že je něco špatně. Trochu poplašeně se rozhlédla kolem, byť tušila, že na nic nepřijde, nic neuvidí.

,,Něco se děje," vydechl Peter. ,,MJ, musíme pryč," řekl vzápětí rozhodným hlasem a chtěl se vydat jiným směrem. Ale Michelle stála na místě jako zařezaná a dívala se před sebe. ,,Michelle, musíme -"

,,Petere, podívej. To je - to je přece Lizziina máma," zamumlala MJ a zúženýma očima si prohlížela tmavovlasou ženu, která se potácela několik kroků před nimi. Ramena se jí chvěla a z úst jí vycházelo žalostné kvílení. ,,Paní Toomesová!" zavolala na ni Michelle, která Lizzinu matku viděla často před školou, když vyzvedávala svou dceru.

,,K-Kdo j-js-te?" zeptala se jich mezi vzlyky a upřela na ně vyděšený a nedůvěřivý pohled, když se k ní přiblížili. Vlasy měla rozcuchané, oči zarudlé a řasenku rozmazanou po tvářích. ,,Ne-nech-te mě b-být..."

,,Paní Toomesová, jsme spolužáci vaší dcery Liz. Známe ji, chodíme s ní do třídy. Jsem Peter Stark, pamatujete si na mě?" ptal se jí Peter a položil jí ruku na rameno. Cukla sebou. ,,Paní Toomesová, co se stalo?"

Liziina matka se ale místo odpovědi ještě hlasitěji rozeštkala. Michelle z kapsy vytáhla kapesník a podala jí ho. Neměla tušení, jak ji utěšit. ,,Nechcete si jít někam sednout? Máme vás doprovodit?"

Paní Toomesová zavrtěla hlavou a věnovala jim zoufalý pohled. ,,Liz... m-moje hol-čička... m-moje mi-lova-ná hol-čička... ona... ona... j-je p-pryč," dostala ze sebe s obtížemi mezi vzlyky a vložila si tvář do dlaní. Peter i Michelle ztuhli a vyměnili si vyděšený pohled.

,,Paní Toomesová, ohlásila jste to na policii?" zeptal se jí Peter naprosto cizím hlasem a ona přikývla. Musel doufat, že to skutečně udělala, a že po Liz pátrají.

,,Určitě je v pořádku, paní Toomesová..."

,,J-Já ne-nevím, co m-mám dě-lat. Ona - ona p-pros-tě zmi-zmizela..."

Peter cítil nepříjemnou předtuchu.