Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

9.kapitola

Loki tu nechtěl být a nechápal bratrovu náhlou posedlost jej všude tahat s sebou. Ano, Loki tu být nechtěl, ale fakt, že jeho přítomnost štvala Starka, celou tuhle situaci vylepšoval. Neustále na sobě cítil jeho pohled, ale ani jednou se neotočil, aby mu dal vědět, že o něm ví. Dělal, že pečlivě poslouchá všechno, co mu Peter povídá, i když ve skutečnosti mu nevěnoval vůbec žádnou pozornost. Mladý Stark se nejspíš rozhodl, že bude celou dobu nalepený po jeho boku a bude mu vyprávět každý malicherný detail svého života.

A zatímco Peter mluvil a mluvil, Loki přemýšlel, jak se aspoň trochu pobavit. A jak tak nad ním přemýšlel, dostal vskutku úžasný nápad. Vyndal jeden ze svých oblíbených nožů a podal jej Peterovi, který na moment zmlkl a s úžasem sledoval ornamenty na rukojeti. Stark bude zuřit, to bylo jisté.

„Páni, ten je nádherný. Musí být asi dost starý, co?“ tipoval, ale nespouštěl z nože oči. Nic takového ještě neviděl. Nat sice pár nožů měla, ale ani jeden nebyl takto zdobený.

„To opravdu je a teď je tvůj,“ ušklíbl se. Ten nůž mu bude chybět, ale měl jich tolik, že jeden oželet mohl.

„Cože?“

Loki se musel uchechnout nad jeho nechápavostí, než mu opatrně strčil nůž do ruky. Přece jen se chtěl pobavit a nechtěl na sebe poštvat Hulka, kdyby mladého Starka omylem zranil. „Máš přece narozeniny, ne?“ připomněl mu fakt, proč tu vlastně v prvé řadě vůbec byl. Na zdvořilostní návštěvu by se určitě nezastavil.

Než však stihl Peter něco říct, nůž mu byl odebrán Tonym, který malinko šílel. „Zbláznil ses? Proč mu to dáváš?!“ vyjekl na Lokiho, který byl velmi potěšený jeho reakcí. Přesně, jak to chtěl.

„Jen malý narozeninový dárek, Starku,“ vysvětlil Loki se samolibým úsměvem na tváři.

Tony jej propichoval pohledem. Vypadalo to, že mu řekne pár nepěkných slov, ale nakonec si jen frustrovaně povzdechl a odkráčel zpátky za Thorem a Rhodeym. Ásgardčan byl lehce zklamán. Byla to menší zábava, než v kterou doufal.

„Já ten nůž později získám. Děkuju!“ vyhrkl s úsměvem Peter, než se zvedl a konečně jej zanechal o samotě.

Peter se vydal za Tommym s Brianem. Nemohl si ani vybavit, kdy naposledy je viděl, se vším tím šílenstvím, které kolem nich věčně panovalo. Měl tuto dvojici rád, a to především proto, že to byli jediní lidé, kteří byli přátelé s jeho rodiči, aniž by patřili k tajné službě, či k nejmocnějším hrdinům světa. Byli prostě normální a Peterovi se líbilo, že s nimi mohl probírat věci, které nesouvisely se záchranou světa. Občas to bylo příjemná změna.

„Už jste slyšeli tu novinu?“ vyhrkl na ně radostně, když k nim došel.

„Náš oslavenec si na nás obyčejné lidi konečně udělal čas,“ poškádlil jej Brian a věnoval mu objetí, ke kterému se samozřejmě přidal i Tommy. Vždycky ho objali společně. Bylo to hezké.

„Jakou novinu máš na mysli? Konečně jsi přerostl Tonyho?“ zeptal se Tommy, když se přestali objímat. Tommy byl vždycky přes drby a o všem musel vědět jako první.

„Ne, ale už se blížím. Navíc, všichni víme, že přerůst tátu není nic těžkého,“ ušklíbl se a rychle se poohlédl po místnosti, aby se ujistil, že jej jeho otec neslyšel. Všichni také věděli, že byl na svou výšku – nebo spíš nevýšku, dost háklivý. „Táta konečně požádal mámu o ruku a ona souhlasila!“ informoval je s obrovským úsměvem na tváři.

Brian na něj překvapeně hleděl, jako by nevěřil svým uším a Tommy ze sebe vydal takový jekot, až místnost utichla a všichni přítomní jim věnovali pohled.

„Pardon, ale tenhle malej netopýr mi právě oznámil, že se Tony a Pepper budou brát! Gratuluju, lidi!“ vykřikl omluvně Tommy a setřel si slzy, které si samým dojetím našly cestu ven. Pracoval pro Tonyho už v době, kdy se mu narodil Peter. Tehdy ještě nebyli přáteli. Tommy byl ale jediný, který s Tonym dokázal pracovat a vyhovět všem jeho požadavkům. Víc se sblížili až v době, kdy měl Peter nastoupit do školy. V té době s malým Starkem vedli malý fanklub a spekulovali o tom, jak dlouho to bude trvat, než se z Tonyho a Pepper stane pár. Trvalo jim to déle, než si mysleli, ale když se tak konečně stalo, Tommy vzal Petera na oslavný zákusek.

„Možná to teď bude chtít celý dort,“ zasmál se Peter, jako by myslel na to samé jako Tommy.

„Bylo načase,“ poznamenal Brian s úsměvem. Se Starkovými se znal kratší dobu, ale i on netrpělivě čekal, až tento moment nastane.

„Já vím, já vím,“ povzdechla si Pepper, která se u nich náhle objevila. „Chtěla jsem vám to říct až po oslavě. Přece jen jsme tu dnes proto, abychom oslavili Peterovy narozeniny a ne naše zasnoubení.“

„Blázníš, mami? Můžeme to oslavit všechno dohromady. Vždyť jsme na to tak dlouho čekali!“

„Tvůj syn má pravdu,“ uchechtl se Tommy.

„Já mám vždycky pravdu! A teď mě omluvte, musím jít zachránit Bruce od Nedových dotazů,“ řekl a věnoval Pepper rychlou pusu na tvář, než se odebral za zmiňovanou dvojicí. Dnešek byl naprosto úžasný a on konečně začínal mít pocit, že je to všechno na dobré cestě.

•••

Rozhodly jsme se vydávat třikrát týdně!✨