Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

2.kapitola

,,Dnešek byl skvělý," řekl Peter znenadání, když seděl na pláži, po levé ruce Natashu a po pravé Bruce. Mžourali proti zapadajícímu slunci, jež se zrcadlilo na třpytivé mořské hladině a vysílalo k nim oslnivé zlaté záblesky. Nohy měli zabořené v jemném písku, jenž příjemně chladil. A vůbec. Bylo jim prostě krásně.

,,Tak to jsem ráda. Bůh ví, že už jsi potřeboval nějaké pořádné rozptýlení," prohlásila s úsměvem Natasha a s Brucem si vyměnili spokojený pohled. Peterovi to neušlo, sám se musel usmívat. Byl rád, že se teta Nat a Bruce dali dohromady, protože oni dva k sobě prostě patřili. Stejně jako máma s tátou.

Nějak nemohl uvěřit, že od chvíle, kdy zastřelil svou biologickou matku, uplynulo už několik týdnů. Všechno se mu slévalo dohromady a zpočátku - tehdy to pro něj bylo úplně nejhorší, protože to bylo stále příliš čerstvé - skoro nedokázal rozeznat, co je skutečné a co si jen myslel, že se stalo. První dny od onoho incidentu prakticky jen prospal. Nabíral energii. Život před tím pro něj nebyl jednoduchý. Pepper byla pryč. On strávil nějakou dobu v laboratoři Mary. Čelil jejím lžím, jež vydávala za pravdu. A pak se to stalo. Když už byla Pepper konečně doma a vypadalo to, že všechno bude stejné jako dřív, nakonec přece jen nebylo. Petera tížilo svědomí. A teď, když mohl konečně v klidu spát, vlastně nemohl. Pravidelně ve snech - v nočních můrách - vídával Mary. A nedokázal se toho zbavit. Bylo to až ironické.

Doufal, že na dovolené se zregeneruje. Že se jeho mysl zase uklidní. Že se přes to přenese. Přece jen, trávil tu čas po boku lidí, jež byli jeho nejdražší. Byl pryč od ruchu velkoměsta, slídivých očí a všudypřítomných pohledů, jež pozorně sledovaly každý jeho krok. Nebo mu to tak alespoň připadalo.

,,Nechybí ti škola?" dobíral si ho dobrosrdečně Bruce.

,,Vlastně ani tolik ne. Tady mi je dobře. Dovedl bych si představit, žít tu celý život," vydechl Peter a objal si pažemi kolena. Bruce se najednou zvedl.

,,No, já už asi půjdu domů. Přichystáme nějakou večeři. A zkontroluju, jestli jsou Pepper s Tonym v pořádku," mrkl na ně a oprášil si písek z kalhot. ,,Dneska je příjemně. Mohli bychom se najíst venku."

,,To by bylo určitě fajn," souhlasila Natasha a Bruce jí vlepil rychlou pusu na tvář, než se obrátil a vydal se směrem k velkému bílému domu. ,,Projdeme se?" navrhla mu, vstala a natáhla k němu ruku. Peter se jí chytil a chvilku se procházeli po pláži ruku v ruce. Písek vířil všemi směry a nad hlavou jim křičeli rackové. Moře vlnkami omývalo břeh a tiše šumělo. Byla to příjemná harmonie.

,,Víš, že se mi líbíš víc s rudými vlasy?" řekl Peter najednou a ona se zasmála. Její kadeře jí nyní dosahovaly pod ramena a Natasha si je nedávno obarvila na jejich původní barvu.

,,Ano, vím. Vlastně mi to říkali všichni," podotkla a po chvilce dodala: ,,Promiň, že to znovu vytahuji, ale myslím, že je čas promluvit si o Mary a o tom, co se stalo." Atmosféra zhoustla. Přestože bylo horko, Peter ucítil, jak jej mrazí, jak jej polévá ledový pot. Polkl a upřel pohled před sebe.

,,Máma s tátou ti přece všechno řekli," připomněl jí tiše. ,,Co víc ti k tomu mám říct? Že mi to je líto? Že jsem nechtěl způsobit ničí smrt? Že jsem nevěděl, že tou pistolí mířím na ni? Že mě každou noc pronásledují noční můry a já tomu nedokážu zabránit? Zabila jsi někdy někoho, Nat?"

Natasha mu na to neodpověděla. ,,Vím, že si to vyčítáš. Ale možná to tak bylo nejlepší. Kdo ví, co by vám ta ženská byla schopná udělat. Vždyť mohla zabít Pepper i tebe, bez mrknutí oka. Byla to sebeobrana. Vypjatá situace. Nemůžou ti sice nic udělat, to Tony zařídí, ale i tak to stále vyšetřují -"

,,Počkej, táta s tím něco dělá? Jako - jako že je třeba uplácí, aby mě nechali na pokoji?" vyhrkl Peter nevěřícně. ,,To nejde! A proč mi nic neřekl?"

,,Už takhle se musíš vypořádat se spoustou věcí, nechtěl tě zatěžovat dalšími starostmi," vysvětlovala mu Natasha trpělivě. ,,Před žádný soud nebudeš muset jít, ani tě nebudou držet ve vazbě, nebo tak něco. Už by to dávno udělali. To vyšetřování sice trvá už docela dlouho, ale není to jednoduché. Musí zvážit všechny okolnosti. Pátrají po dalších lidech, se kterými Mary spolupracovala. A najít je je pěkný oříšek," dodala zachmuřeně. Už neřekla, že měla nutkání zapojit se do toho sama. Zvládla by je najít, o tom byla přesvědčená. Nebylo by to poprvé, co by něco takového dělala. Tony ani Pepper to však neschvalovali a ona připustila, že to asi není úplně nejlepší možnost. Nebylo by nejlepší na sebe ještě víc upozorňovat. Sice ji Ross omilostnil, ona si však byla jistá, že to udělal jen velice neochotně. Jakýkoliv přešlap a bude to použito proti ní. Všichni teď museli být obezřetní. Neskončilo to.

,,A nebylo by lepší, kdybych jim o tom přece jen pověděl sám?" zamumlal Peter.

,,To určitě ne. Mluvila s nimi Pepper a Tony a řekli jim vše, co jsi jim řekl ty. Už to není nutné, mají s čím pracovat. A ty musíš být v bezpečí a nedovolit, aby ti to přerostlo přes hlavu. Není to jednoduché. Pořád jsi ještě dítě. Sice mimořádně inteligentní a vylepšené, ale stále dítě. Musíš se naučit s těmi pocity a myšlenkami pracovat, odfiltrovat je. Nenechat je, aby tě ovládly," radila mu Natasha a pak se trochu zachmuřila. ,,Z vaší strany už sice vše vědí, pořád ale mají ten nedostatek svědků. Vy jste vypovídali, Mary je mrtvá. A poslední přímý účastník, co to viděl na vlastní oči, byl Beck."

,,A ten je neznámo kde," povzdychl si Peter.

,,No, ne tak docela," opravila ho Natasha a Peter nadějně zvedl pohled. ,,Quentina Becka našli včera večer. Mrtvého."