Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

43.kapitola

„Takže, má někdo nějaký plán?“ zeptal se Rhodey, když vzlétli. Tony přepnul Quinjet do režimu autopilota a posadil se vedle Rhodeyho, zatímco Natasha stála naproti nim. Tony věděl, že ji schůzka s Rossem musela opravdu rozhodit, neboť jinak by v klidu seděla a s chladnou hlavou by jim sdělila, co bude následovat. Tak jak to udělala, když Mary unesla Petera. Další, co věděl, bylo to, že teď tu s nimi byla Natasha a ne Black Widow.

„Možná by se mohla Rossovi stát nějaká nehoda,“ navrhla neochotně. Tolik svou minulost nenáviděla a rozhodně se k ní nechtěla vracet. Ale tady byla v ohrožení její rodina. „Ten chlap mi je stejně osinou v zadku.“

„Spousta našich problémů by se tím vyřešila, ale bohužel pro nás to není řešení,“ povzdechl si Tony. „Navíc, Peter teď ani oblek nemá. Spider-man se teď dlouho nikde neobjeví. Nemůžeme přece najít někoho, kdo prakticky neexistuje.“

„To nám získá čas, ale pak co? On s tím nepřestane a rozhodně ho nemůžeš to nechat podepsat -“

„Sakra, Rhodey, myslíš si, že to nevím?!“ vyštěkl nervózně a vyskočil na nohy. Nemohl jen tak v klidu sedět a probírat u toho tak vážné téma. „Nakonec jsme to měli tušit, ne? Když nemůžou bez kontroly existovat Avengers, proč by mohl někdo jiný působit na vlastní pěst? My jsme byli pouze začátek…“

„Řekneš mu to?“ optala se zvědavě Natasha. Mohlo to být jedno z možných řešení. Mohli jej nechat se rozhodnout samotného. Už by mohl mít dost rozumu, aby věděl, že by měl přestat. Jenže to bylo jen jejich zbožné přání. Sami nepřestali, tak proč by měl on?

„Rozhodně ne. Alespoň zatím ne. Jak jsem řekl, oblek si teď stejně dlouho neoblékne,“ odpověděl pevným hlasem Tony. Nedokázal předvídat Peterovu reakci, až se dozví, že po něm jde Ross, ale byl si jistý, že ho napadne nějaká blbost.

Letoun na chvíli upadl do ticha. Všichni tři usilovně přemýšleli, jak tento nový problém vyřešit. Každý z nich si tím prošel. A o to těžší to bylo, neb věděli, jaké možnosti tu jsou. Podepsat, a zbavit se tak svobodného rozhodování. Nepodepsat, a skončit s kariérou superhrdiny. V horším případě nepodepsat a stát se „zločincem“ jako zbytek jejich týmu.

„A co Pepper?“ položil další otázku Rhodey. Všichni věděli, jak těžké pro ni bylo, že se Peter vydal v Tonyho stopách. Jak bude asi reagovat, až se dozví, že mu Ross šlape na paty?

„Normálně bych řekl, že se nesmí nic dozvědět, ale říkáme si pravdu a nemůžu to před ní tajit.“

„No, všechno zlé je k něčemu dobré, ne? Konečně jsi dospěl,“ řekl s hrdostí v hlase Rhodes.

„Takže co? Nebudeme dělat nic?“ chtěla vědět Nat.

„Zatím ne,“ odpověděl Tony a zase se posadil. Mimoděk si vzpomněl na Bruce. Možná by si s ním měl doma promluvit. Celá ta jeho spolupráce s Betty se mu přestávala líbit čím dál tím více. Zvláště teď, když jim Ross opět začal dýchat za krk.

•••

Peter prožil jeden z nejhorších momentů ve svém životě. Nikdy si nemyslel, že jízda ze školy domů může být tak mučivá, ale stalo se. Pepper s ním za celou dobu neprohodila ani jedno slovo, když nebude počítat typické otázky ohledně jeho školního dne. Nyní už byli doma a žena, již považoval za svou matku, se beze slova odebrala do kuchyně, zatímco on zůstal stát v chodbě, jako by mu nohy přirostly k zemi. Táta s ním ráno aspoň normálně mluvil. Povídal mu o tom, jak musí do Washingtonu a o tom, jak nenávidí Rosse. Dokonce prohodil i nějaké vtípky. Jenže Pepper byla vytrvalá. Bylo to snad ještě horší, než když se vrátili z Německa.

Peter se pomalu rozešel za ní. Zůstal ovšem stát ve dveřích do kuchyně a chvíli ji jen v tichosti pozoroval.

„Přemýšlel jsem… vím, že nikam nemůžu, ale nemohla by se vztahovat nějaká výjimka na Michelle? Neví, že jsem Spider-man a já jí nemám své domácí vězení jak odůvodnit,“ zamumlal polohlasně. Bál se, že když promluví nahlas, stane se něco příšerného. Ačkoliv netušil co. Takhle na něj prostě Pepper momentálně působila.

„Mami?“ oslovil ji, když na jeho přítomnost nebo snad požadavek nezareagovala.

Pepper mu věnovala pohled. „Nechám si to projít hlavou a proberu to s Tonym, ano?“

„Budeš na mě naštvaná věčně?“ vyhrkl znenadání. Myslel si, že to může zvládnout. Že to nic není. Jenže on není zvyklý mít s rodiči špatný vztah. Nelíbí se mu to.

„To je poněkud zbytečná otázka, nemyslíš? Dobře víš, že ne,“ odpověděla poraženě. Ani jí nevyhovovalo, jak to teď mezi sebou měli, ale ještě nebyla připravená to hodit za hlavu. Musel pochopit, že to, co udělal, bylo špatně.

„Já…“ zachraptěl, ale nic dalšího neřekl. Neměl totiž slov. Věděl, že omluva stačit nebude, a jemu to líto nebylo. Popošel ke stolu a položil na stůl malou krabičku, kterou vytáhl z kapsy. „Tohle jsem ti vyrobil v dílnách.“

„To je úplatek?“

„Začal jsem na tom pracovat před pár měsíci, takže ne. Jen se podívej, prosím,“ zaprosil a Pepper nezbývalo nic jiného, než krabičku otevřít. Koneckonců, jak by jej mohla odmítnout. Nezáleželo, že na něj byl momentálně naštvaná. Byl to její syn a vyrobil jí ve škole dárek. Připomnělo jí to časy, kdy domů nosil výkresy a vždycky měl i jeden pro ni za to, jak se o něj a o Tonyho stará.

„Petere,“ vydechla užasle, když nahlédla do krabičky, ve které našla brož s tulipánem.

„Dostali jsme to za úkol minulý rok, ale jelikož jsem pak dost chyběl, podařilo se mi to dodělat až teď. Zadání znělo: Pokud vytvoříte odkaz, který ostatní inspiruje, aby více snili, více se učili, více dělali, aby se stali něčím víc, pak jste mimořádný lídr. Víš, že toho, co se stalo, nelituju. Jediné, čeho lituju, je to, že mé činy raní tebe a tátu. Ale nemůžu to zastavit. A je mi jasné, že to víš, protože kdyby to šlo zastavit, táta už by dávno nebyl Iron Manem,“ vychrlil na ni jedním dechem.

„Je krásná, děkuji,“ řekla s menším úsměvem na tváři, což byl pro Petera velký úspěch. „Večeře bude v sedm,“ informovala jej a pak se i s broží odebrala do své kanceláře. Měla dnes ještě spoustu práce, ale rozhodla se všechno vyřídit z domu. Byl tu sice Bruce, ale Pepper byla klidnější, když měla svého syna pod stejnou střechou jako byla ona.