Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

50.kapitola

,,Zřejmě se k tobě dostaly novinky z posledních několika hodin?" Chodbou se rozlehly energické kroky a jindy možná až trochu euforický hlas byl náhle plný chladu a odtažitosti. Muž, k němuž byla otázka směřována, si hlasitě povzdechl. ,,Samozřejmě, že dostaly. Jistě jsi byl jeden z prvních, ke kterým se to doneslo, nemám pravdu? Tak proč jsi s tím sakra nic neudělal?" zeptal se jej rozezleně a když se postavil k zábradlí vedle něj, trochu zklamaně na něj pohlédl skrz své brýle.

,,A co jsem s tím měl podle tebe asi tak dělat? Nejsem žádná jeho chůva, Toomes se o sebe dokáže postarat sám. A navíc s sebou měl ty nejlepší lidi. Pokud ti to nedošlo, já stále nemám žádný úžasný oblek nebo alespoň Supí exoskelet," odsekl hněvivě a poslední výtka byla napůl mířena na něj, protože se neustále chlubil tím, jak do detailu zná všechny Starkovy technologie. ,,Není to moje chyba, že se Toomes nedokáže vypořádat s nějakým malým cucákem. Pche, Spider-man." Mezi prsty pevně sevřel chladivé kovové zábradlí, až mu zapraskalo v kloubech.

,,Spider-mana by zvládnul, kdyby se tam neobjevilo FBI a také úžasný a všemi milovaný Iron Man! Wohoo, náš spasitel!" vykřikl ironicky a třikrát zatleskal. Hnědovlasý muž nad ním protočil oči.

,,Já chápu, že jsi naštvaný, ale já s tím nic dělat nemůžu. Ano, zrekrutoval jsem ho, ale v tomhle projektu působím na jiné rovině než on. On je v terénu -"

,,-aby za vás odvedl všechnu špinavou práci," přerušil ho se zavrčením. ,,Byl to jeden z nejlepších lidí, které jsme v našem týmu měli! Ta mimozemská technologie -"

,,Zřejmě nebyl až tak dobrý," neudržel se, aby neutrousil další uštěpačnou poznámku. Hluboce se mu zadíval do očí. ,,Ti silnější přežívají na úkor slabších, kteří se sice snaží, ale to nestačí. V životě jsi buď dravec, nebo jeho kořist. Toomes možná měl Supí exoskelet, takže by teoreticky měl být dravec, ale bohužel, takhle působil jen jako kořist. A měl si dávat větší pozor, když věděl, že kolem něj Spider-man čmuchá. Ano, máš pravdu, odvedl za nás špinavou práci. Ano, za nás, slyšíš dobře. Ty jsi totiž jeden z nás. Myslel jsem, že víš, jak moc záleží na tom, jaký jsi v životě hráč. Před lety jsi svou roli zvládal bravurně. Tak co se změnilo? Radím ti, hodně rychle se s tím smiř a vrať se do zajetých kolejí, jinak se nejspíš budeme muset rozloučit. Rozumíš tomu?"

,,Vyhrožuješ mi?" ušklíbl se.

,,To je jen přátelská rada."

,,V jedné věci se mýlíš. Toomes nebyl žádná kořist, to až vy jste z něj tu kořist udělali."

,,Och, přestaň ho litovat! Zkrátka se to nepovedlo, no a co. Najdeme si někoho jiného, lepšího, zkušenějšího a vražednějšího. Slabší vždy musí posloužit jako oběť, aby ti silnější mohli přežít. Copak se to s tebou děje? Probouzí se v tobě něco jako svědomí, hm?" přešel na škádlivější tón a začal si ho trochu dobírat, aby mu zlepšil náladu. To se mu ale asi příliš nepovedlo.

,,O to tady vůbec nejde. Jsem prostě naštvanej," konstatoval a opřel se zády o zábradlí, aby se na druhého muže tentokrát nemusel dívat. A to bylo opravdu co říct, protože jindy nevynechal jedinou příležitost, kdy byl v jeho blízkosti a snažil se z ní vytěžit co nejvíc. ,,Co teď bude dál?"

,,Coby. Vyšleme proti pavoučkovi někoho jiného a tentokrát už ho snad konečně dostaneme. Ale jo, vlastně s tebou souhlasím. Toomes byl vážně docela dobrej. Škoda, že to nevyšlo, mohli jsme mít o další starost míň," povzdechl si naoko teatrálně a zabubnoval prsty o kovové zábradlí, až se rozezvučelo. Pohledem vyprovázel několik pracovníků, kteří se hrbili nad velkým papírem a cosi na něj zapisovali.

,,To bylo utrpení vás poslouchat, hádali jste se jako staří manželé. Málem mi vás bylo líto, ačkoliv jsem se královsky bavila. Až tohle bude všechno za námi, mohli byste natočit něco na způsob turecké telenovely," ozval se ze stínu pobavený ženský hlas a brýlatý muž sebou překvapeně trhl. Neměl tušení, že je tu s nimi celou dobu a všechno slyšela. Trochu se za to zastyděl.

Všiml si, že si pomalými a skoro až láskyplnými pohyby brousí svůj nůž s bohatě zdobenou rukojetí. Naprázdno polkl, neměl z toho dobrý pocit. Z několika zaslechnutých útržků z rozhovorů pracovníků dobře věděl, že u šéfové není dobré si to rozházet, byť ji nikdo pořádně neznal. Ostatně, o tom se mohl přesvědčit i on sám.

Liv vykoukla ze stínu a podél tváře se jí svezl závoj krátkých blonďatých vlasů. Sladce se na něj usmála a propálila ho pohledem, který jej přikoval na místě. ,,Doufám, že nás nehodláte nyní opustit, pane Hammere?" oslovila muže nevinně a on sebou trhl, když ho poprvé oslovila jeho jménem. ,,Protože to by mne opravdu nepotěšilo. Vždyť už jsme toho tolik dokázali! Nerada bych se loučila s takovým mužem, jako jste vy, zvlášť když máte tolik bohatých zkušeností a jste pro nás nyní už takřka nepostradatelný. Navíc toho víte už příliš mnoho, takže bych bohužel byla nucena se vás navždy zbavit. A to ani jeden z nás nechceme, co myslíte?" pokračovala dál naprosto klidně, jako kdyby se bavili o počasí. Protočila nůž mezi prsty a zvedla se. Pomalými, skoro až plíživými kroky šelmy, co se chystá skočit na svou kořist, se vydala směrem k Hammerovi. Ten měl potřebu ustoupit, ale neměl kam. Za ním bylo jen zábradlí.

,,Nu? Tak co mi k tomu řeknete? Vzdáváte to s námi?" zeptala se ho mrazivým hlasem znovu a ke krku mu přiložila ostrou čepel nože. Hammer málem nedýchal.

,,Prosím tě, tohle snad nebude nutné -" snažil se zasáhnout hnědovlasý muž, ale ona na něj sykla, ať je zticha.

,,Nepleť se do toho a běž si psát ty svoje poetické blbůstky o dravcích a kořisti," zavrčela na něj.

,,Samozřejmě, že tu zůstanu a budu v projektu dál pokračovat. Nikam odcházet nehodlám," ujistil ji vzápětí rychle Hammer, když měl pocit, že blondýnka na nůž ještě trochu přitlačila. Vzápětí se spokojeně usmála a ruku s nožem dala zase dolů.

,,Výborně, věděla jsem, že jste rozumný. Doufám, že neuděláte nic, čeho byste mohl litovat. Vybral jste si správnou stranu. Tak, a teď do práce," křikla na ně na oba Liv a rychlým krokem se rozešla pryč.

,,V pohodě?" zeptal se ho hnědovlasý muž, když zmizela. Jeho společník se zmohl jen na přikývnutí a rukou si přejel po krku.

Justin Hammer toužil po pomstě, moci a uznání. Ale nyní si musel přiznat, že z toho začíná mít trochu strach.

•••

Máme tu konečně úplné odhalení jednoho z našich padouchů! Tušili jste to, že to je Hammer, kdo se vrátil na scénu?😏 pár z vás ho tipovalo, jelikož jste četli Ďáblovy Vánoce, a přišli jste na to naprosto správně🙈