Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

6.kapitola

Tony zmateně nakrčil čelo. Nerozuměl tomu. Když tedy nemluví o Mary, tak o kom tedy?

,,Petere, myslím, že si skutečně musíme pořádně promluvit. A také si pár věcí vyjasnit. Už nejsi malý kluk, jsi chytrý a já vím, že k tobě můžu být naprosto upřímný. Sedni si, prosím tě," požádal ho trochu unaveně. Peter ho bez řečí poslechl a rychle si otřel oči. Tony se posadil naproti němu a ztěžka vydechl. Zahleděl se do dáli, terasa jim poskytovala nádherný výhled. Slova, která se chystal říct, byla těžká. Ale bylo třeba je konečně vyslovit nahlas.

,,Nemluví se mi o tom lehko, a není to z toho důvodu, že Mary byla má bývalá přítelkyně," začal a mnul si ruce. Mluvil pomalu, s rozmyslem, aby jej Peter skutečně pochopil a on řekl vše, co musel. ,,Každý život je velmi cenný. To jsem pochopil, když jsem zjistil, že moje zbraně vlastně denně zabíjejí. A že ačkoliv jsme Avengers a máme chránit lid, zároveň jej ohrožujeme. Nevinné, kteří se ničím neprovinili. Každý život má nějakou hodnotu, bylo to tak i u Mary. Koneckonců, byla skvělá vědkyně, co udělala průlomový objev." Ušklíbl se. Skutečně se mu o tomhle nemluvilo lehko. ,,Ale je to o úhlu pohledu. Pro mě byla Mary ohromným rizikem, nebezpečím, které neohrožovalo jen mě, ale i vás. Když si přepočítáme, kolik toho provedla, jen aby dosáhla svého, myslím, že tě nepřekvapí, když řeknu, že já bych byl schopný ji zabít, protože v mých očích už dávno klesla, ztratila můj obdiv a uznání a její život pro mne nebyl hodnotný. Já vím, že to zní hrozně, ale je to tak. Možná jsme se k sobě skutečně hodili. Oba máme na rukou tolik krve, že nikdy nepůjde smýt."

Peter nejistě složil ruce do klína a nespouštěl z otce pohled. ,,Tati," oslovil ho opatrně. ,,Já jsem ti chtěl říct -"

,,Počkej, nepřerušuj mě. Musím to dopovědět," požádal ho Tony a zdvihl ruku, aby jej zarazil. ,,Ta ženská ublížila nejen naší rodině, ale i ostatním lidem, co s ní neměli vůbec nic společného. Byla to krvelačná bestie, co šla doslova přes mrtvoly, jen aby byla ona spokojená. Neměla žádné svědomí. A život takovýchhle lidí, dle mého názoru, nemá žádnou hodnotu. Nechci říkat, že si to zasloužila. Jí by patřilo, aby pořádně trpěla. Když jen pomyslím na to všechno, co provedla, mám takovou chuť..." Tony stiskl čelist a pevně zatnul ruce v pěst. Peter ho tiše sledoval a vyčkával. ,,Nejsi vrah, Petere. Nikdy si to nemysli. Bránil ses. Sebe, svoji mámu. Kdybys ji ušetřil, nebo ji jen postřelil, nezastavilo by ji to. Dokončila by to, co započala. Pepper by zabila a tebe by využívala v prospěch svých výzkumů. Postupně by se zbavila nás všech. Mě, Nat, Bruce. A všechno by jí to bylo úplně jedno."

,,Já vím, že Mary byla hrozná ženská," souhlasil tlumeným hlasem Peter. ,,Na vlastní kůži jsem se o tom přesvědčil. Ale i přes to, co všechno mi prováděla, i přes to cítím výčitky, že jsem ji zabil. A nějak nevím, jak se s tím mám vypořádat," přiznal se svému otci.

Tony se na něj něžně usmál a natáhl ruku, aby jej poplácal po rameni. ,,Neboj se, po čase už to bude úplně dobré. Vím, jak ti je. Za chvíli ti bude teprve patnáct a už toho máš za sebou tolik. Vím, že to není jednoduché. Ale kdykoliv budeš mít pocit, že to nezvládáš, nebo že potřebuješ podporu, ujištění, tak se neboj za námi přijít. Já a máma tu jsme pro tebe a vždycky budeme. A to, že cítíš výčitky," vydechl a povzbudivě se na něj usmíval, ,,to znamená, že jsi opravdu dobrý člověk. A že kdyby to šlo jinak, neudělal bys to."

,,Díky, tati," zašeptal Peter a nahmatal na svém rameni otcovu ruku. Oba dva se na sebe usmáli. ,,Ale, víš... musím ti ještě něco říct."

,,Ano? Povídej."

,,Já... Když od nás Pepper odjela a pak s námi nějakou dobu nebydlela, jednou jsem slyšel tetu Nat, jak se baví s Brucem o tom, že Pepper čeká miminko." Tony v ten okamžik ztuhl. Tohle nečekal. On i Pepper doufali, že Peter nic neví a ani se nic nedozví o tom, že potratila. Nechtěli mu přidělávat další starosti a slzavého období bylo už dost. Jenže on díky svým vylepšeným smyslům zřejmě musel všechno slyšet...

,,Byl jsem nadšený, že budu mít sourozence, přestože jsem se bál, aby to dítě - no, však víš - aby fakt bylo tvoje. Zpětně se za to svoje myšlení stydím. Ještě před pár dny jsem si myslel, že je všechno v pořádku, a těšil jsem se na brášku nebo na sestřičku. Bůh ví, že by to bylo úžasný rozptýlení a všem by nám pomohlo - no, zapomenout." Peter se na okamžik odmlčel a Tony z něj nespouštěl pohled. Všichni to nesli velmi statečně. ,,Ale pak jsem vás slyšel. Že máma o to dítě přišla. Vinou Mary. Kvůli mně. Protože to já jsem Mary přivedl zpátky do našeho života, to já jsem jí dal šanci, já se s ní stýkal, já jsem mluvil s Beckem o svém životě, to kvůli mně máma o to miminko přišla... Prakticky jsem dal Mary do ruky smrtící zbraň..." Teď už měl Peter znovu zarudlé oči, v nichž se leskly slzy. A Tony najednou nevěděl, co říct, jak jej utěšit.

,,Není to tvoje vina, Petere, ty za nic nemůžeš." To se k nim připojila Pepper a oba dva ztuhli. ,,Není tvoje chyba, že Mary byla zkažená až do morku kostí. Nemůžeš za to, že byla šílená a nezastavila se před ničím. Stalo by se to tak jako tak; dřív či později."

,,Ale mně je to tolik líto, mami," vydechl Peter, vymrštil se ze židle a pevně ji objal. Sevřela ho v náruči a zavřela oči, zatímco jej hladila ve vlasech.

,,To nic, broučku, to nic. Stává se to. Takové chyby už nenapravíme, minulost nezměníme. Musíme se s tím naučit žít a bude to zase dobré. Chci, aby se můj chlapeček zase smál," zašeptala mu a pohladila jej po tváři. Pohlédl na sebe. ,,Už si to nevyčítej, zlato. Život není peříčko."

,,Cožpak jsme už netrpěli dost?" zanaříkal. Pepper a Tony se na sebe podívali a pousmáli se.

,,Hlavní je, že jsme všichni spolu a v pořádku. Pojďte na snídani," pobídla je oba dva Pepper. ,,Myslím ale, že bude nejlepší odsud brzy odjet a vrátit se zpět domů. Atmosféra už tu začíná houstnout."