Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

81.kapitola

Rudovlasá žena se mlčky procházela po místnosti a pečlivě si prohlížela, co vše se zde nacházelo. Spousta věcí by se jí mohla hodit. Stejně jako to sérum pravdy, které před chvíli píchla své hostitelce. A mezitím, co čekala, až začne thiopental sodný působit, hledala něco, čím by si mohla ošetřit menší bodnou ránu, které se po cestě sem nevyhnula. Dostat se sem bylo až příliš snadné. Na problém narazila, až když byla téměř u cíle. Náhle ji překvapil nějaký voják, ale ne natolik, aby stihl nadělat nějakou velkou škodu a prozradit ji. Natasha jednala okamžitě, ale bohužel pro ni, ani muž nebyl pomalý. A proto, než jej stihla zneškodnit, podařilo se mu ji bodnout do paže. Rudovláska netušila, co tím chtěl dokázat, ale příliš nad tím nepřemýšlela, pro ni to bylo lepší, než kdyby ji zasáhl třeba do břicha.

Konečně našla ruličku obvazu. Pevně si ji obmotala kolem rány, aby neztratila příliš mnoho krve. Byla si jistá, že než to tu skončí, po zranění nebudou žádné stopy. Nemusela by to ani obvazovat, ale ještě nevěděla, jak s hnědovlasou ženou naloží a nechtěla, aby se jí do toho třeba dostala infekce, kdyby se rozhodla si s ní trochu pohrát.

„Jakpak se jmenujeme?“ zeptala se, když jí z úst vyrvala kus hadru, který tam předtím sama umístila, aby nemusela poslouchat její řeči.

„Elizabeth Rossová,“ zamumlala skrz zaťaté zuby. Provazy, kterými byla připoutaná k židli, se jí zařezávaly do kůže jak na rukách, tak na nohách, ale ona si nehodlala stěžovat. Věděla, že thiopental nebude působit dlouho. A ona se dokázala ovládat. Byla dcerou svého otce. Od malička ji na takovéto situace připravoval.

„Skvěle, show může začít,“ ušklíbla se a koutkem oka pohlédla na Bruce, který byl zavřený ve velké kleci, jako nějaké prašivé zvíře. „Jak dlouho bude mimo?“

„Pravděpodobně dvě až tři hodiny,“ odpověděla nuceně Betty. Neměla nejmenší tušení, co má Ramanovová v plánu, ale určitě jí to nemohlo vyjít. Že? Někdo si dříve nebo později všimne, že se něco děje. Její otec přece musí vědět, že vnikla do jeho budovy.

„Takového času,“ poznamenala skoro až zpěvavým hlasem a v očích se jí odráželo něco, co nemohla druhá žena identifikovat, ale moc dobrý pocit to v ní nezanechalo. „Co jsi mu dala?“ vyptávala se dál. I ona věděla, že sérum pravdy nebude působit dlouho, koneckonců, tohle nebylo její první rodeo. Naštěstí pro ni, Elizabeth tu měla dost slušnou zásobu.

„Látku, která potlačuje Hulka.“

Natasha jí věnovala nedůvěřivý pohled. „Kdybych nevěděla, že jsi nucena mluvit pravdu, řekla bych, že lžeš. Bruce říkal, že to není možné,“ oznámila jí, čímž jí v podstatě položila další otázku.

„Když se mu přihodila ta nehoda, nebylo to možné. Pracovala jsem na tom skoro celý život,“ odsekla.

„Kde to máš?“ vyhrkla bez rozmyslu. Nemusela se totiž rozmýšlet nad tím, aby věděla, že tohle nesměl nikdo jiný zjistit. Že se to nesmělo nikomu dalšímu dostat do rukou. To by Bruce musela doma opravdu zamknout a už nikdy jej nepustit ven.

Hnědovláska tentokrát nic neřekla, ale odpověď jí poskytla pouze pohledem. Natasha se okamžitě přesunula ke stříbrnému kufříku, ve kterém se opravdu nacházelo pár ampulek s neznámou tekutinou. „Je to všechno?“ otázala se, ale ani tentokrát Betty nic neřekla a pouze přikývla. Potom už neváhala a obsah kufříku vysypala na zem. Skleněné ampulky se roztříštily na střepy a tekutina se rozlila.

„A nyní může začít zábava,“ uchechtla se a přešla blíže k hnědovlásce. Opřela se o opěradla a nahnula se k ní tak blízko, že Betty mohla na své tváři cítit její dech. „Představ si těch možností. Mou minulost znáš zřejmě lépe, než kdokoliv jiný, takže víš, že jsem nebyla vedena k morálním činům. Právě naopak,“ řekla ledovým hlasem a věnovala jí pohled, než se odtáhla a postavila se zpříma, aby jí jasně dala najevo, kdo tu má navíc.

„Co na to asi řekne tvůj milovaný Bruce, až se probere?“ zeptala se pro změnu s úšklebkem ona. Jenže Natashu tím tentokrát ani trochu nerozhodila, neboť ta už byla dávno v plném Black Widow módu.

„To už není tvá starost, že? Slyšela jsi někdy pojem bílé peklo? Je to dlouhodobá metoda mučení, která se na první pohled nemusí zdát být tak hrozná, ale nakonec vždycky zabere. Byla má oblíbená. Bohužel na to zde nemáme čas ani prostředky. Takže si budeme muset vystačit s něčím jiným,“ sdělila jí skoro až smutně. I když měla ráda spíše fyzické mučení, bílé peklo bylo naprostou špičkou v těch psychických. Oběť je umístěna v bílé místnosti, kde není nic jiného než bílá barva. Nosí bílé oblečení stejně jako strážci, kteří jí nosí jídlo. Což je samozřejmě bílá rýže. Vše je navíc odhlučněno, takže oběť ani nemůže nic slyšet. Po několika týdnech si začne senzorická deprivace vybírat svou daň. Lidské tělo prostě není stavěné na takový nedostatek vizuálních i auditivních podnětů, takže halucinace a deprese jsou jen začátek. Časem totiž nastává kompletní depersonalizace, oběť si tedy přestává být vědoma své vlastní existence.

Hnědovláska cítila, že z ní sérum pravdy pomalu vyprchává, neboť už neměla urgentní potřebu jí sdělit všechny své myšlenky. „Budeš jen mluvit, nebo se bude i něco dít?“

Rudovláska se musela zasmát. Taková odvaha. Nemohla se dočkat, až ji zlomí. Ty měla nejradši. Ti, kteří jí vyzradili všechno, co chtěla vědět, aniž by je začala pořádně mučit, nebyli příliš velká zábava. „Chtěla jsem si to pořádně promyslet, ale když jsi tak nedočkavá, můžeme se do toho pustit,“ řekla souhlasně, strčila jí špinavý hadr zpátky do pusy a než se stihla Betty zorientovat, elektrický proud malého napětí jí projel tělem a způsobil jí bolestivé křeče. A zatímco bojovala s bolestí, Natasha ji odvázala a popadla za ruce, které jí opět příliš hrubě svázala k sobě. Popošla s ní kousek dál k místu, kde ze stropu visel hák, který jako by čekal, až bude moci být využit k tomuto, podle Natashy ne zas tak hroznému, mučení. Ale něčím začít musela, ne snad? Ruce jí svázala tak, aby jí zbyl ještě větší kus lana, kterým ji teď zavěsila na hák, tudíž hnědovláska visela ze stropu a nohy se jen tak letmo dotýkala podlahy. Nic příjemného to zřejmě nebylo.

Trochu ji propleskla, aby přišla k sobě. Mučení nebylo zábava, když o sobě oběť už ani nevěděla. „Soustřeď se. Tohle jsi přece chtěla, ne? Nyní poznáš, jak naivní jsi byla, když ses po mně rozhodla jít. Nemůžu se dočkat, až mě začneš prosit o to, abych tě zabila. Až si začneš přát, abys měla pravdu a já byla jen obyčejným vrahem,“ sdělila jí s obrovským úšklebkem na tváři a její oblek se rozzářil modrou barvu. Hra začala.

A mezitím, co Natasha po dlouhé době vypustila ven Black Widow, o pár místností dál se Peter probouzel z jednoho ze svých krátkých spánků. Kdyby nebyl tak unavený, zůstal by vzhůru, protože pokaždé, když se vzbudil, na malý okamžik zapomněl na to, co se děje. Zapomněl na to, že je jeho máma mrtvá. A když si vzpomněl, zasáhla jej nová vlna bolesti a smutku. Bylo to, jako by se o její smrti dozvídal stále dokola. Přál si, aby se tu konečně objevil jeho táta. Potřebovali teď být spolu. Musel na něj dát pozor, aby neudělal nějakou hloupost.

„Chybíš mi,“ vzlykl tiše. Oči se mu zalily slzami, hlava se mu zaplnila vzpomínkami na ženu, kterou nazýval matkou. Pro jednou se opět přesvědčil o tom, jak je lidský život křehký. Přežili toho spolu tolik. A nakonec pro ni byla osudná obyčejná dopravní nehoda.

Osud byl opravdu zvláštní věc.