Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

25.kapitola

Peter se snažil ze všech sil. Tohle pro něj byl velký moment. Konečně mohl Brucovi ukázat, co v něm je. A on mu opravdu chtěl ukázat, že je víc, než jen obyčejné patnáctileté děcko. Problém byl, že Brucův obor byla chemie a částečně biologie. A Peter si dokázal poradit s formulou pro své sítě, ale to byl vrchol jeho znalostí v chemii. Vždycky směřoval spíše k fyzice a mechanice. Přesně jako jeho táta. A potom, co poznal práci Mary, věděl, že s biochemií nechce mít nic společného. Ne. On bude pokračovat ve šlépějích svých rodičů. Jednou povede Stark Industries a dá světu skvělé vynálezy.

„Já to nevím,“ povzdechl si poraženě a schoulil se na gauči do klubíčka. Měl pocit, že zklamal.

Bruce mu věnoval malý úsměv a povzbudivě jej poplácal po zádech. „To přece vůbec nevadí. Tohle už byla velmi pokročilá chemie. Odvedl jsi skvělou práci. Upřímně jsem nečekal, že budeš znát odpovědi na tolik otázek,“ pochválil jej, načež se Peter vzpřímeně posadil a věnoval mu pohled plný naděje.

„Opravdu?“

„Jistě, víš, že bych ti nelhal,“ ujistil ho. Peter navrhl, že otestují jeho znalosti a tak mu Bruce pokládal různé otázky. Otázka od otázky byla samozřejmě těžší a těžší. Vydrželi to celou hodinu, než Peter narazil.

„A jaká byla odpověď na poslední otázku?“ zeptal se se zájmem.

Bruce už se nadechoval, ale pak si to rozmyslel a na chvíli se odmlčel. „To ti nepovím. Potřebuješ jen víc času, abys na to přišel a až budeš znát odpověď, přijď za mnou a můžeme si o tom popovídat. A teď nás čeká Star Wars, pokud se nemýlím.“

Peter se těšil, až Bruce uvidí jeho oblíbené filmy. Nemohl se dočkat, co na to řekne, jenže když se podíval na muže, který seděl vedle něj, nálada na jeho oblíbenou filmovou sérii jej zcela přešla. Když se Bruce vrátil ze Sakaaru a dal se dohromady s Nat, stal se úplně jiným člověkem. Byl veselejší. Optimističtější. A Peterovi to dělalo hroznou radost. Sledovat jeho strejdu a tetu, jak jsou spolu šťastní, mu denně přinášelo úsměv na tváři. Tomu už teď tak nebylo a jemu to trhalo srdce. Nedokázal pochopit, jak svět kolem nich fungoval. Nacházeli se každý na opačné polaritě magnetů? Bylo to tak, že když byli jeho rodiče konečně zase spolu, Bruce a Nat nemohou být?

„Vím, že bych se na to ptát neměl, ale znáš mě… Co se stalo mezi tebou a Nat?“ zašeptal nejistě. On to prostě potřeboval vědět. Pravda byla, že o jejich minulosti nevěděl prakticky nic. To jediné, co věděl, bylo to, že to nebylo nic šťastného. A oni dva si štěstí zasloužili. Proč bylo tak těžké ho získat? Proč byl pocit štěstí tak moc pomíjivý?

„Mezi námi se nic nestalo,“ odpověděl nechápavě Bruce. Byl velmi zaskočený jeho otázkou, ale chápal, kde se v něm tento pocit vzal. Sám si všiml, že byla jeho rudovláska poslední dny jiná. A nejspíš za to mohl on, ale upřímně nevěděl, jak to napravit. A teď tu nebyla. Vyčítal si, že se nechal unést novým projektem, ale on to potřeboval. Tu změnu více než jen uvítal.

„Ale máma říkala, že mezi sebou máte problémy,“ hlesl a nespouštěl z něho oči.

„To ti Pepper řekla?“

Peter jen přikývl. Bruce sám se odmlčel. Možná to mezi nimi nebylo úplně růžové, ale neřekl by, že by měli problémy. Jak na to Pepper přišla? Že by jí to pověděla Natasha? Ta ale přece nebyla typ, který by se druhým svěřoval. Taky ale nebyla typ na vztahy a tady byli. Spolu. Myslela si, že mají problémy? Proč mu ale nic neřekla? Byl její odchod jen pouhá přátelská návštěva?

„Měli bychom si pustit ten film. Omlouvám se, že jsem se zeptal,“ zachraptěl a skoro okamžitě jej objal a schoulil se po jeho boku. Friday mezitím zapnula televizi a spustila Skrytou hrozbu.

Bruce se ovšem na film vůbec nesoustředil. Jeho hlava teď byla plná otázek, na které neznal odpovědi. Chystala se ho Natasha opustit? Konečně si uvědomila, že život s ním nebyl ten, který chtěla žít?

Myšlenky to nebyly vůbec pěkné. A proto byl Bruce rád, když se ho konečně zmocnil spánek. Matně si pamatoval, jak kolem Petera ochranářsky obmotal svou ruku a pak už se nechal unášet do říše snů, kde na něj čekalo snad něco lepšího. Peter jej následoval chvíli na to.

A když se Pepper a Tony vrátili z večeře, přesně takhle dvojici našli. Spící v náručí toho druhého. Pepper se na tváři objevil malý úsměv, zatímco Tony si povzdechl. Měl o svého přítele starost.

„Půjdu si lehnout, jsem unavená a zítra mě čeká náročný den,“ zašeptala a políbila jej na tvář.

„Hned jsem u tebe,“ slíbil jí Tony. Ten unavený ještě nebyl a s radostí by uvítal nějaký ten čas v dílně, ale po tak krásném večeru, který s Pepper strávil, se těšil na to, až se k ní v posteli přitulí.

Když Pepper zmizela v chodbě, Tony se tiše rozešel ke spící dvojici. Z opěradla sebral chundelatou deku, kterou všichni považovali za jejich komfortní deku, a opatrně je přikryl.

Doufal jen, že Bruce příliš nebudou bolet záda z noci trávené na gauči. A také, že se bude zítra ráno cítit lépe.

•••

Richard často přemýšlel, jestli by v jiném životě mohli být šťastná rodina. S Mary, kterou znal, byla tato představa absurdní. Ale pokud existoval multivesmír, možná spolu někde byli šťastní. Dokázal si to živě představit a velmi jim záviděl.
Rodinný domek v klidné čtvrti. On a Mary jsou manželé a vychovávají spolu dceru, která zdělila krásu po své matce a inteligenci po nich obou. Na zahradě jim běhá pes, kterého si jejich dcera vyprosila. Každou neděli pořádají barbeque zahradní sešlost, na kterou přichází jejich sousedé, jejich přátelé.

Byl to krásný život. Jenže nebyl jeho. On byl druhořadý vědec, který se zamiloval. Nakonec měla Mary pravdu. Láska byla slabost. U něj určitě. Protože kdyby hnědovlásku tolik nemiloval, nikdy by nic z toho neudělal. Nikdy.