Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

61.kapitola

Bruce nebyl nadšený tím, co slyšel. Ani zdaleka ne. Bylo to právě naopak. Nemohl určit, co všechno právě prožíval, ale určitě to byl smutek a frustrace. A nejspíš i malé zklamání. Slíbili si, že spolu budou komunikovat. Že jedině tak bude moci jejich vztah fungovat.

Na té chodbě nestál příliš dlouho. Nechtěl riskovat své štěstí. Nechtěl být odhalen. Věděl, že by teď rozhodně neusnul, a tak se rovnou odebral do dílny, kde se mohl ponořit do práce. Přece jen by měl dodělat práci pro Betty a na co plýtvat časem při snaze usnout, když může provádět výzkum. Navíc cítil, že byl blízko.

„Friday, ukaž mi, prosím, mé výzkumy,“ zamumlal, když se posadil ke svému místu. Zprvu byl překvapen, když jeho věci zůstaly přesně tak, jak je zanechal před celým tím fiaskem s Ultronem. Peter mu prozradil, že Tony byl na jeho pracovní místo během jeho nepřítomnosti dosti háklivý. Nedovolil nikomu, aby u jeho stolu pracoval, nebo s čímkoliv hýbal. Věřil, že se jednou vrátí a apeloval na to, aby nikdo nezapomněl, že měl své věci rád tak, jak je zanechal. A Bruce se to dotklo u srdce. S Tonym si vždycky byli blízcí. Byl pro něj jako bratr.

Myšlenkami se vrátil zpět do přítomnosti, zřejmě jsou jeho myšlenky více těkavé než obvykle. Posunul si brýle blíže ke kořeni nosu a zadíval se na hologram před ním. Nyní už mohl na první pohled určit skoro všechny rozdíly mezi Peterovým DNA a vzorkem, kterým měl před očima. Což jej poněkud zarazilo. Vyděsilo, abychom byli přesní. Neměl by to takhle rychle rozpoznat. Pokud by se tedy někdo nesnažil o to samé… Ale to nebylo možné. Tím si byl jistý. Znal Betty. A ano, sice teď pracovala pro svého otce, ale to ještě nic neznamenalo. Na druhou stranu, myslel si, že zná i Natashu a ona mu přitom i dál tajila spousty věcí.

A jen co na rudovlásku pomyslel, objevila se ve dveřích dílny. Natasha byla překvapená, když se vrátila do jejich pokoje a nenašla Bruce v posteli s knihou v ruce, jak míval ve zvyku. Bylo jí jasné, že pracuje, ale než odešla za Peterem, viděla na něm, že sotva drží oči otevřené, tak proč by se rozhodl jít do dílny? Něco jí na tom nesedělo.

„Myslela jsem, že dnes už si půjdeš lehnout,“ poznamenala tiše. Popravdě, i ona se dnes na spánek těšila, ale chtěla se přitulit ke svému příteli a ne ležet v posteli sama. Připadalo jí to chladné a přinášelo jí to vzpomínky, které nesnášela.

Bruce chvíli neodpovídal. Musel se totiž dost ovládat, aby na ni nevychrlil něco, co nechtěl. „Mám práci,“ zabručel si pod nosem. Přál by si, aby jej nechala osamotě. Neměl náladu to s ní teď probírat, ale věděl, že když zůstane, dopadne to tak.

„Ta by snad do rána počkala. Vím, že nerad necháváš věci rozdělané a chápu to. Vážně ano, ale pojďme spát, doktore,“ řekla a snažila se při tom neznít příliš zoufale. Dneska by se jí jeho společnost opravdu hodila. Byl to náročný den.

„Bude lepší, když půjdeš beze mě.“ Natashu malinko píchlo u srdce, když se na ni ani jednou nepodíval. Něco bylo špatně. A ona to z něj dostane.

„Co se stalo? Víš přece, že mi můžeš říct cokoliv,“ vyzvídala a přešla blíže k němu.

Jenže pro Bruce to byla poslední kapka. Vztekle odhodil brýle na stůl a konečně jí věnoval pohled. „A že to říkáš zrovna ty,“ odfrkl si. Byl tak moc naštvaný.

„Co to znamená?“ zeptala se nechápavě a cítila, jak se začíná stahovat do obranné pozice. Nelíbil se jí pohled, kterým na ni hleděl.

„Víš moc dobře, co to znamená, Natasho,“ odsekl, načež uhnul pohledem. „Začneš mi někdy říkat pravdu, nebo mi budeš jen lhát?“

Rudovláska párkrát zamrkala, aby vůbec mohla vstřebat jeho slova. Tohle nebyl její Bruce. Možná mu Betty taky něco dala. „Nevím, o čem to mluvíš, ale co kdybychom se trochu uklidnili, ano?“

„O Hulka se bát nemusíš, mám ho pod kontrolou. To je pro tebe vážně tak těžký říct pravdu?“

„O své minulosti nemluvím. S nikým,“ řekla důrazně, neb automaticky předpokládala, že se jedná o to. Koneckonců, v posledních dnech šlo jen o její minulost a o nic jiného.

„Tady nejde o tvoji minulost! Je mi ukradená. Všichni nějakou máme. Ale co naše budoucnost? Máme vůbec nějakou, nebo to byl jen hloupý sen?“ vydechl poraženě. Pořád v sobě měl zlost, ale nebavilo se jej hádat. Příliš mu to připomínalo domov. A to nebylo něco, na co by chtěl vzpomínat. Navíc se musel začít krotit, jestli chtěl myslet vážně to, že má zelenáče pod kontrolou.

„Proč to říkáš?“ vyhrkla poněkud chladně, i když její tělo zcela pohltila panika a strach. Jenže její obranné mechanismy byly ihned v pozoru a ona se, místo toho, aby projevila své pravé pocity, proměnila v ten nejchladnější kus ledu.

„Protože po tobě někdo jde a ty si to necháváš pro sebe. Otázka zní proč? Máme na všechno být spolu, ne?“

Natasha by si nikdy nepomyslela, jak na ni budou pouhá slova působit. On to věděl. Věděl to. To bylo to jediné, co se jí právě honilo v hlavou. Co když věděl také o její minulosti? Chystal se ji opustit. Bylo to jasné. Určitě ji chtěl vyměnit za tu úžasnou Betty. Vražda nakonec nezněla tak špatně. Nebude těžké najít si ji. Ach, tolik způsobů, kterými by ji mohla zabít. Tolik způsobů mučení. Možná by ji mohla svou návštěvou poctít ještě dnes. Tiše se přikrade do jejího domu, zatím co ona bude spát. Jednou ránou do hlavy ji omráčí a odvleče ji na místo, kde je nikdo nenajde. A pak se konečně bude moci pustit do hry. Jak ona milovala ty hry! Všechny ty prosby o to, aby je nechala jít, to byla slastná hudba pro její uši. S některými si hrála tak moc, že ji dokonce prosili o to, aby už je zabila.

Rudovláska zhluboka vydechla a párkrát zamrkala, aby se zorientovala. A nesmírně se jí ulevilo, když zjistila, že byla stále v dílně a ne někde v opuštěném baráku s mrtvou Betty. To nemohla udělat. To nebyla ona. Ne, doopravdy.

„Myslím, že dnes budu spát v jiném pokoji pro hosty,“ informoval ji, když mu na jeho otázku neodpověděla a odešel pryč dřív, než by se to stihlo změnit v ještě větší hádku.

A Natasha ještě dlouhý čas stála v dílně, přesně na tom samé místě. Vyděsilo ji, nad čím na vteřinu uvažovala. Bylo by to tak jednoduché. Zbavit se jí. Zbavit se všech, kteří dělali problém jí i její rodině. Jenže nemohla. Už ne. Tohle všechno pohřbila v Rusku společně s Alexim. A tam to taky musí zůstat pohřbené. Navždy.