Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

67.kapitola

Týden nakonec uběhl rychleji, než by Quentin čekal. Nyní už seděl v ukradené toyotě a vyčkával, až z podzemních garáží Stark Industries vyjede bílé audi, na kterém dříve toho dne provedl pár úprav. Bylo až směšně jednoduché dostat se dovnitř budovy. Možná to ale bylo tím, že tam dříve pracoval. Uznával, že to mu dávalo jistou výhodou. Přesně věděl, jak tam ochranka funguje a bylo tak snazší kolem kamer a hlídačů proklouznout.

Pottsová opět zafungovala jako hodinky, neboť přesně ve tři hodiny opustila budovu za účelem vyzvednutí Petera ve škole. Quentin věděl, že to už se nestane. V bezpečné vzdálenosti se zařadil do jízdního pruhu. Potřeboval ji mít jen na dohled. Všechno už měl připravené, a i když měl vybrané jedno specifické místo, kde by to chtěl provést, mohl to udělat kdekoliv, kde se nabízela situace. Zatímco totiž vyčkával, až Pepper skončí v práci, naboural se do serveru centra světelné signalizace, což znamenalo, že měl pod palcem všechny semafory v New Yorku. Těch je ale tak vysoké číslo, že musel vyhledávání zúžit jen na jejich plánovanou trasu. Až na to dojde, nebude mít čas hledat jeden určitý semafor. Přepnutí semaforů v jeho prospěch byla jen jedna část jeho brilantního plánu. Během krátké návštěvy SI lehce zmrazil brzdové hadičky, na které připevnil malinkaté zařízení. To zapne na dálku, až přijde ten správný čas a brzdové hadičky na místě zmrazení prasknou pod náporem tlakové vlny, kterou zařízení vyvolá. Původně chtěl použít elektrický výboj, ale Hammer trefně poznamenal, že brzdová kapalina je z ropy a Pottsová by tak mohla i s autem vyletět do vzduchu. To se Quentinovi příliš nezamlouvalo. Takhle totiž byla malá šance, že nehodu přežije a on ji pak bude moci dodělat osobně.

Blížili se k jeho preferovanému místu, proto zrychlil a trochu křivě zaparkoval na vršku kopce, odkud měl přehled. Jedním stisknutím tlačítka zneškodnil brzdy v jejím autě a druhým stisknutím přepnul semafory na křižovatce pod kopcem na zelenou. Potom už to byly jen vteřiny. Bílé audi s Pottsovou uvnitř se řítilo dolů do rušné křižovatky.

Bum.

Byla to ošklivá nehoda, ze které Beck neměl skoro ani radost, protože to bylo příliš jednoduché. Ale svůj úkol to splnilo, takže malá spokojenost se našla. Napsal rychlou zprávu jeho společnici a rozjel se zpátky do laboratoří. Nemohl se dočkat až se znovu setká s Peterem a poví mu, že tentokrát svou matku zklamal. Tentokrát ji nedokázal zachránit.

•••

Pepper nikdy nebyla člověk, který by všechno hned viděl černě. Koneckonců, žila s Tonym. Láska jejího života se skoro denně vrhala do nebezpečí. Její nejlepší přítelkyně se skoro denně vrhala do nebezpečí. Nakonec i její syn se začal skoro denně vrhat do nebezpečí. Všichni kolem ní to dělali. Takže nemohla být pesimista, protože kdyby byla, nikdy by nemohla zvládnout všechny ty osamělé noci, kdy nevěděla, jestli se Tony vrátí domů.

Když se stalo celé to fiasko s Killianem, byla si jistá, že tentokrát to bude ona, kdo se domů nevrátí. Když se ocitla v rukách Mary, také o svém návratu pochybovala. Tehdy ale nezáleželo na tom, jestli se vrátí domů. Ne, tehdy záleželo jen na tom, aby se vrátil domů Peter, i kdyby to znamenalo, že ona ne. Jenže v obou těchto případech měla na své straně Starka. Dva muže, které tolik milovala, ačkoliv se jednalo o lásky jiného druhu. Jedna milenecká, druhá mateřská.
Momentálně se její auto ve velmi velké rychlosti řítilo do rušné křižovatky a Pepper věděla, že dnes už se domů nevrátí. Musel by se stát zázrak, aby tohle přežila.

A tak zavřela oči a myslela na toho jediného, který ji mohl zachránit.

V posledních vteřinách svého života se obrátila k Bohu.

•••

Loki stál v orosené trávě a užíval si výhled na hory, které jej obklopovaly ze všech stran. Nelíbilo se mu tady. Byla zde příliš velká zima, která mu dennodenně připomínala jeho pravý původ. Jeho poslední slova, která tak neuvážlivě vykřikl na svou matku. A se vzpomínkami na matku přicházely i myšlenky na jednu jedinou osobu, která v něm dokázala probudit to, co ještě donedávna dokázala jen Frigga.

„Zase jsi tady?“ položil spíše řečnickou otázku Thor, když se ke svému bratru připojil, jak jinak než se pivem v ruce.

Loki mu věnoval nečitelný pohled. „A kde jinde bych měl být. Je to jediné místo, které se mi tu líbí,“ řekl otráveně. Nesnášel, jak ho Thor stále hlídal.

„Měl by ses víc zapojit. Pro nikoho z nás to není lehké.“

Tmavovlasého Ásgardčana náhle přepadl nepříjemný pocit, který se mu ani trochu nelíbil. „Přiznejme si to, nikdo mě tady doopravdy nechce. Bude lepší, když jim nebudu chodit na oči,“ zamumlal skoro nepřítomně. Necítil se dobře. Malinko jej to znervózňovalo, aby byl upřímný.

Loki.

Ozval se náhle ženský hlas v jeho hlavě. Hlas, který poznal velmi dobře. Bez váhání zanechal Thora na louce samotného. Stačilo se jen plně soustředit na ženu s jahodově blonďatými vlasy, což mu nedělalo problém, neb na ni myslel častěji, než by kdy někomu přiznal, a už seděl vedle ní v autě, které i na jeho vkus jelo poměrně rychle. Pepper seděla vedle něj na místě řidiče, v rukách křečovitě svírala volant a oční víčka měla pevně stisklá k sobě. Loki nemusel vůbec přemýšlet o tom, co má dělat. Pevně ji popadl za paže a zmizel s ní z auta pryč těsně před tím, než do něj narazila další rychle jedoucí auta.

Teleportoval je do zapadlé uličky, aby nebyli na očích zvědavého davu, který se v místě nehody začal shromažďovat. Než se však stihl zeptat na to, co se to u Ódina stalo, Pepper jej pevně objala. To jej zaskočilo. Jako ano, měl o ni příšerný strach, ale že by se museli objímat? Chvíli tak jen nehybně stál, ale když ho stále nepouštěla, nejistě jí položil ruce na záda a konejšivě ji po nich poplácal. Tak to všichni dělali, ne?

„Zachránil jsi mě,“ šeptla, když se trochu uklidnila a konečně jej přestala objímat. Začínalo jí to myslet jasně a došlo jí, že Loki nebude zrovna objímací typ.

„Nemusíš u toho znít tak překvapeně, řekl jsem ti snad, že tě ochráním,“ odfrkl si Loki. Ten byl momentálně poněkud ve špatném rozpoložení. Nelíbilo se mu, kolik emocí se v něm pralo. Neměl rád emoce. Jenže s ženou, která před ním stála, se objevily vždycky. Stejně jako tomu bývalo s Friggou. Loki tuhle podobnost nesnášel. Na druhou stranu byl za ni ale rád. Vlastně se nemohl rozhodnout, jestli ji víc nesnášel, nebo po ní povědomě celou dobu toužil.

„Děkuju,“ poděkovala a chystala se ho znovu obejmout, ale včas se zarazila. „Myslela jsem si, že v tom autě zemřu,“ podělila se místo toho o své temné myšlenky.

Myšlenky, které bůh lsti a falše slyšet nechtěl. To už by radši souhlasil s tím objetím. „Vezmu tě domů za Starkem,“ řekl pevným hlasem a počkal na její souhlasné přikývnutí, než je teleportoval z té špinavé uličky pryč.