Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

12.kapitola

„Pepper? Našla by sis na mě chvilku?“ zeptala se Natasha, když vkročila do obývacího pokoje a na sedačce našla Pepper, jak něco projíždí na svém tabletu. Žena s jahodově blonďatými vlasy okamžitě zvedla pohled a očima spočinula na své nejlepší přítelkyni, která vypadala, že není ve své kůži. Už to Pepper přidělalo vrásky. Protože Natasha byla ten typ člověka, kterým nic neotřese. A pokud ano, tak to pečlivě skrývá uvnitř sebe. Nejspíš se stalo něco skutečně vážného, když to vzalo i někoho takového, jako je Nat. Pepper se trochu obávala, o co půjde tentokrát.

„Samozřejmě, posaď se. Tony i Bruce jsou v dílně, tak nás alespoň nebudou rušit. Nechceš něco? Čaj, kávu?“ nabídla jí laskavě a starostlivě si ji prohlížela. Natasha jen zavrtěla hlavou a posadila se vedle ní, proplétajíc si prsty. Dívala se na obrazovku vypnuté televize a nejspíš přemýšlela, jak začít.

Pepper se k ní přisunula blíže a položila jí dlaň na koleno. „Nat, jsem tady pro tebe, to přece víš. A ať se děje cokoliv, společně to nějak vyřešíme. Vždycky jsme všechno vyřešily, ať to bylo sebevíc hrozné.“ Natasha se na ni otočila a mírně se usmála, což Pepper trochu zvedlo náladu. Několik měsíců byla Natasha její ohromnou oporou a podporou a Pepper byla ráda, že jí to teď může nějak oplatit, byť si nepřála, aby byla Nat smutná a trpěla kvůli tomu, že ji něco trápí. Věděla, že za sebou má nepříjemnou minulost, o které nikdy nemluvila. Ale ať se stalo cokoliv, zasloužila si být šťastná, a Bruce byl ten, kdo ji šťastnou udělá. Pepper by v životě nenapadlo, že právě o něm si teď Natasha bude chtít promluvit.

„Děkuji ti, Pepper. Já… dobře víš, že nejsem ten typ člověka, který by se někomu svěřoval. S tímhle ale musím a u tebe vím, že si to necháš pro sebe a že mě pochopíš,“ začala váhavě Natasha, které se o tom nemluvilo snadno. Nerada se před lidmi otevírala, příliš neuměla mluvit o svých pocitech. Ostatně, k něčemu takovému byla vycvičená v Rudé komnatě. Nikdy se nevaž na přátele. Nikdy se nezamiluj. Nikdy nedovol, aby ses k někomu příliš upnula, protože jinak z tebe nikdy nebude elitní zabiják. Nikdy se k nikomu nevaž, tady není žádná rodina. Tady hraješ sama za sebe. Přesně tohle jim neustále vštěpovali do hlavy a Natasha se toho držela po mnoho let.

Dokud nepoznala Bruce. Dokud nenašla Tonyho, Petera a Pepper. Dokud se nepřidala k Avengers. Dokud nepoznala, jaké to je, když máš rodinu. Když někoho miluješ tak moc, že bys pro něj byla ochotna položit život, a kdo by to samé udělal pro tebe.

„Toho si velmi vážím a slibuji, že tvou důvěru nezradím,“ řekla jí Pepper a povzbudivě se na ni usmála. „Tak povídej. Poslouchám.“

Natasha se dlouho rozmýšlela nad tím, zda něco takového Pepper říct. Koneckonců, pořád se jednalo jen o její domněnky. Ale ji to trápilo už několik dní a uvědomila si, že to nedokáže nést sama. Že potřebuje někoho, kdo by ji podržel. Už jen si tohle uvědomit byl pro ni obrovský krok vpřed.

„Tak dobře. No, je to pár dní zpátky, co jsem na Bruceově mikině ucítila neznámý ženský parfém,“ řekla jí narovinu a když tu skutečnost vyslovila, bylo jí skoro trapně. Pepper vytřeštila oči. „Tvůj to být nemůže, a jiná žena tu s námi nežije. A Bruce… vždyť on se s nikým jiným kromě nás nevídá, nechápu to! Asi mi rozumíš, že jsem začala mít trochu obavy o tom, jestli nemá nějakou… bokovku.“

Pepper s reakcí na tohle chvilku zaváhala. „Cože, Bruce? Víš to jistě? To se mi nezdá…“

„No právě!“ vybuchla Nat a úzkostlivě se ohlédla ke dveřím, zda někdo nejde. „Taky mi to k němu nesedí. On není takový. Alespoň myslím. Ale po tomhle se bojím, že jej ztratím. Co když si opravdu našel nějakou jinou? Tehdy se vrátil tak veselý… a od té doby je ve vážně dobré náladě. A já prostě nevím, co mám dělat, Pepper. Nemohu ho přece sledovat, kam chodí a s kým se vídá. Nebo mu lézt do telefonu, do mailů. Jenže co když je to vážně pravda a já…“ Natashe bylo skoro do pláče. A to nikdy příliš nebrečela. Jenže představa, že by mohla Bruce ztratit, byla příšerná.