Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

15.kapitola

Natasha se dlouho necítila tak mizerně, jako se cítila v těchto posledních dnech. Stálo ji její veškerou sílu, aby nevlezla Brucovi do mobilu a nepodívala se, s kým si to píše. Věděla, že kdyby to udělala, byl by to jejich konec. A ona na to nebyla připravená. Nikdy zřejmě nebude. Ještě plně nepochopila, kde se všechna její náklonnost k trochu neohrabanému vědci vzala, ale zažila, jaké to je jej ztratit, a rozhodně to nechtěla zažít znova. Ne poté, co zjistila, jaké to je jej doopravdy mít.

Hodně času trávila v tělocvičně a snažila se všechny své myšlenky utišit, ale tentokrát jí nic nepomohlo. Její hlava jí nedopřála ani vteřinu ticha a ji už to vyčerpávalo. Věděla, že nebyla ideálním partnerem pro život, ale myslela si, že jim to spolu fungovalo. Copak si to Bruce nemyslel? Nebo se jen snažil vycouvat z jejich společného bydlení? Odpovědi na své otázky nebude mít, dokud si s ním nepromluví, ale na to se necítila. Nahlas by to nepřiznala, ale bála se. Tolik se bála toho, co za jeho chováním stojí.

„Tady jsi! Pepper nám poskytla krabice, které jí po stěhování zbyly, tak už jsem začal balit. Pravdou je, že toho tolik nemáme, takže nemusíme spěchat. Do víkendu zbývá ještě pár dní. Říkal jsem si ale, že by bylo hezké už mít něco zabalené, abychom se ujistili, že se to opravdu děje. Že to není jen nějaký krásný sen,“ vychrlil na ni, jakmile vešla do jejich pokoje, a nervózně se poškrábal na zátylku.

Natasha si jej pečlivě prohlédla. Vypadalo, že se Bruce na jejich společné bydlení těšil ještě více než ona. Tak co jí tajil? Co se stalo, že jí o tom nemohl říct?

„Zbožňuju tě,“ vydechla s menším úsměvem na rtech. Možná to celé byl jen výplod jejího naprogramovaného mozku. Pracovní deformace. Byla vycvičena k tomu, aby nikomu nevěřila. Možná se její mozek za každou cenu snažil najít nějaký problém, když se všechno zdálo býti příliš krásné.

„Já tebe,“ řekl s úsměvem a přešel k ní, aby jí mohl věnovat letmý polibek. Poté se posadili na postel a Natashe stačil jeden jediný pohled do jeho očí, aby poznala, že to nebyl jen výmysl jejího mozku. Poznala to na něm. Tohle byl ten moment, kdy jí konečně řekne, co bylo jinak. Co se změnilo. A ona se chtěla zvednout a utéct někam hodně daleko.

„Prostě to řekni, doktore. Poznám, když ti něco leží na srdci,“ vyzvala jej pevným hlasem. S Brucem pracovali na tom, aby si vzájemně odkrývali své pocity, ale ona před ním rozhodně nehodlala ukazovat slabost.

„Přemýšlel jsem, co budu dělat, až se přestěhujeme do vlastního, když ty budeš Peppeřina pravá ruka, a napadlo mě, že bych se s ní mohl domluvit a začít pracovat ve Stark Industries, ale než jsem tak stihl učinit, potkal jsem svou starou kolegyni a ta mi nabídla práci na jejím projektu. A já myslím, že bych to měl přijmout. Je to přesně můj obor,“ obeznámil ji se svými plány.

Rudovláska na něj chvíli mlčky hleděla, zatímco se snažila vstřebat jeho slova. Nelíbilo se jí na tom hned několik věcí, ale věděla, že musí postupovat s rozvahou. „Myslela jsem, že pracuješ sám. Jediný, koho sneseš po svém boku, je Tony, který to má mimochodem úplně stejně.“

„Vždycky tomu tak nebylo. Betty a já jsme spolu pracovali na experimentu s gamma paprskem,“ vysvětlit a Natashe na moment přestalo bít srdce.

Betty.

Experiment s gamma paprskem.

„A je to dobrý nápad?“ zeptala se skoro až šeptem. „Co když se něco stane a ty neudržíš Hulka pod pokličkou?“

„Betty se s Hulkem už vypořádala. Navíc to jediné, co musím udělat, je začít myslet na tebe a Hulk se uklidní,“ řekl s menším úsměvem, ale Nat jeho poslední větu vůbec nezaregistrovala, neboť měla příliš mnoho práce s analyzováním té první. Co to jako mělo znamenat, že už se Betty s Hulkem vypořádala? S Hulkem to uměla jen ona, což jí přivedlo na myšlenky, které se jí ani trochu nelíbily. Kdo byla tahle záhadná Betty?

„Pokud je to opravdu to, co chceš,“ usmála se a vstala, „musím ještě jít něco probrat s Tonym.“ A než mohl něco říct, zanechala jej v pokoji samotného. Natasha věděla, že Bruce nemá nejmenší tušení, jak se cítí, ale jak by mohl, když mu to neřekla. Tak to ale bylo v pořádku, neříct mu to bylo její rozhodnutí a důsledky jdou na její triko. Než se začne s něčím svěřovat, musí zjistit, kdo ta Betty vůbec je a jak velkou roli v Brucově minulosti hraje.

•••

Peter dokončil úkoly a rozhodl se pro menší svačinu. No, v jeho případě byla malá svačina pro ostatní regulérní jídlo, ale už si na to se svým zrychleným metabolismem zvykl natolik, že ani nevnímal, co všechno sní.

Když vešel do kuchyně, našel tam Lokiho, který stál u kávovaru a podezřele se usmíval. Netrvalo mu dlouho, než mu došlo, že s otcovým nejcennějším domácím spotřebičem něco udělal.

„Mohli byste být přátelé, kdybyste ho pořád něčím neprovokoval,“ promluvil s vševědoucím úsměvem a rozešel se k ledničce.

„To sotva,“ odfrkl si Loki a opřel se zády o linku. Trochu ho štvalo, že se nechal chytit při činu, ale tak nějak věděl, že mladý Stark svému otci nic nepoví.

„Kde je Thor? Vždycky se tu jen tak mihne a zase zmizí,“ zajímal se Peter. Na černovlasého Ásgardčana narážel skoro pořád, ale hromovládce už několik dní neviděl.

„Hledá pro nás nové místo k žití,“ odpověděl s nezájmem.

Petera na pár vteřin sevřela úzkost na představou, že i oni od nich odejdou. Ne, že by bydlení s rodiči nebylo skvělé, to ne. Jen… bylo zde víc veselo, když jich tu bylo více. Peterovi se to líbilo.

„A vás nevzal s sebou, tak jste se rozhodl mě sledovat?“ položil otázku, jako by se jej ptal, jestli si s ním dá něco k jídlu. Peter vystrčil hlavu z ledničky a věnoval mu pohled, zatímco Loki na něj jen tupě zíral. Toho jeho otázka zaskočila natolik, že nevěděl, co odpovědět.

Jak bylo možné, že o něm věděl?