Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

16.kapitola

,,Prosím?" snažil se to Loki ještě uhrát tak, že skutečně o ničem neví a že je to Peterův výmysl. Starkův syn se ale ušklíbl.

,,Tohle dělat nemusíte, já jsem vás viděl. Občas čekáte před školou nebo na jiném místě. Proč to děláte?" zajímalo ho, ale vypadalo to, že se nezlobí.

Loki se poškrábal na zátylku. ,,Byl jsem přece maskovaný," hlesl. Peter se zasmál.

,,No jo, ale svoje gesta, mimiku, to jen tak nezamaskujete. A vy jste v tomhle velmi specifický."

,,Vidím, že jsi velmi všímavý. To mne skutečně tak znáš?" V tomhle Loki konečně projevil svůj zájem a bavil se s Peterem bez toho, aniž by mu něco odsekával nebo ho častoval úšklebky. Peter se posadil ke stolu a Loki jej záhy napodobil.

,,No, to bych si netroufl tvrdit," odvětil Peter a propletl si prsty. ,,Tak proč mě sledujete?"

Loki si povzdechl. ,,Kvůli tvé matce. Slíbil jsem jí to. Že na tebe dám pozor a dohlédnu, že budeš v bezpečí. A alespoň mám konečně co dělat," ušklíbl se a pokrčil rameny.

,,Máma se o mě bojí?" žasl Peter potichu, ale Loki jej stejně slyšel. Přikývl.

,,Samozřejmě, že ano. Je to přeci tvoje matka," opáčil a sám si mimoděk vzpomněl na Friggu. Vždycky ji obdivoval a chtěl být jako ona. Byla mu vzorem. I po pravdě o jeho pravém původu a rodině, která vyšla najevo, ji miloval nejvíc ze všech. Vychovala ho, milovala ho stejně jako Thora a mnohdy se mu i věnovala víc než vlastnímu synovi. A i po tom všem, co provedl na Zemi, nad ním nezlomila hůl. Posílala mu jídlo, navštěvovala jej ve vězení. Tehdy jej vztek natolik ovládl, že ji ani vidět nechtěl. Musel se vypořádat s tím, že selhal, a že s ním Všeotec nesdílí stejný názor.

Litoval svých posledních slov, která na ni v hněvu zakřičel. Za pár hodin ji totiž zabil Malekith. A on na ni řval. Ranil ji. A nestihl to odčinit. Nestihl jí říct, jak moc je jí vděčný. Jak moc ji má rád.

Tohle byla věc, které litoval nejvíc ve svém životě.

,,Nemusíte to dělat," řekl Peter a jeho hlas Ásgarďana vytrhl ze zamyšlení. Pokýval hlavou.

,,Já vím, ale slíbil jsem to tvé matce."

,,Odkdy se zrovna vy podřizujete ostatním a plníte své sliby?" zajímalo Petera.

Loki se zasmál. ,,Dobrá otázka. Prostě už se tady nudím. Všímám si a poslouchám."

,,Takže jste vlastně takový empatický naslouchač?" dobíral si ho dobrácky Peter a rozesmál se, když si všiml, jak se bůh lsti a falše zatvářil. ,,Zasáhnete tam, kde je potřeba? Jako superhrdina?"

,,U Ódina, to ne," vyděsil se Loki a oprášil si ze svého černého obleku neviditelná smítka. ,,Je snad jasné, že časem z toho budu těžit ve vlastní prospěch. Nechceš náhodou, abych pro tebe taky někoho sledoval?"

Peter se zakřenil. ,,To asi ne. Ale díky za optání, budu na to myslet, až se něco přižene."

Loki pokýval hlavou a naznačil mu, aby vstal. ,,Tak honem, musíme se skrýt, tvůj otec tu bude každou chvíli."

,,Ách, trik s kávovarem," vzpomněl si Peter, protože ho tak pohltil rozhovor s Lokim, že na kávovar úplně zapomněl. Jedna jeho část chtěla otce varovat, ale na druhou stranu si říkal, že to bude legrace. A Tony se přece umí zasmát sám sobě.

Oba dva byli ukryti za posuvnými dveřmi a malou škvírkou nahlíželi dovnitř. Peter přemýšlel, co Loki s kávovarem asi udělal, ale brzy to zjistil na vlastní oči. Tony totiž skutečně zanedlouho přišel a ještě si u toho vesele pískal. Zřejmě byl v dobré náladě.

Vzal svůj telefon a odemkl ho. ,,Friday, vytvoř mi prozatimní seznam hostů na svatbu, buď tak hodná," požádal umělou inteligenci a telefon odložil na linku.

,,Připravuji," odvětila mu Friday a Tony otevřel skříňku, aby vyndal svůj hrnek na kávu. Peter si vzpomněl, jak měl jeho otec v dětství hrneček se štítem Kapitána Ameriky. Trochu ho rozesmutnilo, že se se Stevem stále ještě neusmířili a Rogers tu s nimi nemůže být.

,,Teď to přijde," zašeptal Peterovi Loki a začal se šklebit. Tony si zvolil, jakou kávu chce, ale místo toho, aby ji kávovar začal připravovat, chrčel a vrčel a vypadalo to, jako by se zasekl. Tony se zamračil a ještě jednou stiskl tlačítko. Když se v dalším okamžiku pokusil zjistit, co je příčinou toho, že kávovar nefunguje, dostal pořádnou kávovou spršku.

,,Podívej se, jak tam stojí," hihňal se Loki. ,,Ale neboj, byla to studená voda, ne horká. Jsem přece dobrák."

,,To si dělá prdel?" uslyšeli říkat zkoprnělého Tonyho, po němž stékala káva. Natáhl se pro utěrku a utřel si alespoň obličej. Loki Peterovi naznačil, že je nejvyšší čas na útěk, jelikož v dalším okamžiku Tony začal řvát podrážděné: ,,MUFLONE!!"

•••

Natasha si šla zaběhat. Poslední dny byla v takovém napětí a nyní i ve vzteku, že to musela filtrovat prostřednictvím pořádného pohybu. Až bude vyčerpaná, bude i klidnější. Nepotřebovala, aby se stalo to, že bude na Bruce řvát a v hněvu mu řekne něco, čeho bude později velmi litovat. A zvlášť teď, když by se měl očividně kam vrátit. K té jeho Betty.

Frustrovaně vydechla. Nyní trochu litovala, že si raději nešla zaboxovat, protože místo boxovacího pytle by si mohla představovat Bettyin obličej.

,,Snad nežárlíš, agentko Romanovová?" úplně ve své hlavě slyšela Tonyho hlas, jak si ji dobíral. Jenže o tomhle se vtipkovat nedalo. A Natasha si slíbila, že se nikdo nesmí dozvědět o tom, že na Betty skutečně žárlí. A že má strach, že přijde o Bruce. To by ji zničilo.

Byla zvyklá, že své emoce musí skrývat pod kamennou maskou lhostejnosti. Jenže nyní to bylo tak hrozně těžké. Kdykoliv teď byla s Brucem sama, musela se držet zuby nehty, aby na sobě nedala nic znát. Aby se usmívala a tvářila se, že se nic neděje. A Bruce byl se vším očividně naprosto v pořádku! Natasha si teď ani nebyla jistá, jestli se vůbec chce stěhovat. Musela si tu Betty najít a pořádně proklepnout. Jak moc velká hrozba to bude? S jakou sokyní bude mít tu čest?

Setřela si slzy, které jí zničehonic začaly stékat po tvářích. Obrň se. Obrň se. Zamkni své pocity. Nenech se jimi pohltit.

Na druhém konci města nyní usměvavý Bruce odepisoval Betty, že s ní rád zajde na večeři.