Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

73.kapitola

Byly to dva dny. Čtyřicet osm hodin, během kterých se nikdo z obyvatelstva Starkovic sídla pořádně nevyspal. Neustále se střídali na hlídce před Rossovou ústřednou a snažili se nasbírat co nejvíce informací. Všechno museli mít naplánované do posledního detailu, než se rozhodnou vysvobodit Petera. Tohle nebyla Mary. Nikdo nevěřil, že to půjde tak hladce jako tehdy.

„Nevím, co po mně chceš,“ zaúpěla Pepper malinko naštvaně. Všichni teď měli menší problémy s ovládáním svých emocí.

„Já jen říkám, že se kolem tebe nějak moc motá,“ utrousil Tony, který by nejspíš potřeboval pár hodin spánku. Ty si ale dovolit nemohl. Aby neměl málo starostí se strachováním se o svého syna, musel neustále myslet na to, že Loki se příliš motá kolem Pepper. Nelíbilo se mu to. Jeho hlava mu nedala pokoj a on přemýšlel nad tím, co tím ten parchant sleduje. Ještě chvíli a bude z těch všech starostí mít migrénu.

A zatímco se snoubenci dohadovali o malichernostech, před jejich dveřmi nervózně přešlapovala hnědovlasá dívka. Ta velmi váhala, jestli má přijít. Ale měla strach, i když si to nechtěla přiznat. Měla strach o svého přítele a potřebovala vědět, co se děje. Ani Ned nic nevěděl, a to ji vyděsilo. Ten vždycky věděl o všem, co se v Peterově životě dělo. A najednou se Peter neukáže dva dny ve škole a nikdo nic neví. Michelle si byla vědoma toho, že na chvíli odložil svůj superhrdinský oblek, ale co když své rodiče zase neposlechl a udělal nějakou hloupost? Co když je zraněný? Měla by to vědět, ne? Měla by vědět, jestli je její přítel v pořádku.

Zhluboka se nadechla a s nově nabytou odvahou stiskla zvonek. Určitě je to jen nějaké nedorozumění. Peter byl v pořádku. Musel být.

„Friday?“ řekl pouze Tony, když se domem rozlehl zvuk zvonku.

„Je tu slečna Jonesová, pane,“ odpověděla Friday okamžitě.

Pár si mezi sebou vyměnil vyděšený pohled. Ani jednoho nenapadlo sdělit Michelle, co se stalo. Pepper se pomalu rozešla ke dveřím a přemýšlela o tom, co jí poví. Byla ještě dítě. Musela pečlivě zvážit volbu svých slov. Nemohla to na ni přece jen tak vybafnout.

Když ale otevřela dveře a Michelle pohlédla do její unavené tváře, do jejích zarudlých očí, nic říkat nemusela. Dívčin obličej se z nervózního změnil na ustaraný rychlostí milisekundy. „Půjdeš dál?“ optala se tiše po chvíli, kdy tam jen stály.

Michelle přikývla. Bez jediného slova vešla dovnitř a nechala Pepper, aby ji odvedla do obýváku, kde se s ní posadila na gauč. Nalila jí do hrnku zelený čaj, kterého měli v posledních dvou dnech velkou spotřebu. Loki, který stal v koutě, se zamračil nad příchodem neznámé dívky, ale nic neříkal. Viděl, že se s ní Pepper cítí příjemně, a to mu stačilo pro to, aby měl klid v duši.

„Co se stalo? Je to špatné?“ zamumlala hnědovláska, když konečně našla svůj hlas. Jistě, že to muselo být špatné, jinak by žena vedle ní nevypadala tak strhaně. Michelle ji nikdy takovou neviděla a dost ji tento pohled zaskočil.

„Unesli ho. Kvůli tomu, co dokáže,“ řekla jemně. S Michelle to bylo jako s Peterem. Cítila k ní to samé pouto jako je svému synovi. Momentálně více než kdy jindy, když tu neměla svého chlapce.

„Víte, kdo to udělal?“ zachraptěla s pohledem upřeným na klidnou hladinu čaje. Nemohla uvěřit tomu, co jí Pepper právě řekla. Unesli Petera. Unesli jejího Petera.

„Příliš se do toho neangažuji, zrovna teď bych jim nebyla ku pomoci, ale víme. Všichni tady za poslední tři noci toho moc nenaspali. Dělají, co je v jejich silách. A nám nezbývá nic jiného, než sedět a čekat, až ho přivedou zpátky domů,“ zasvětila ji do situace. Dělalo se jí zle od žaludku nad tím, že si tím Michelle musela projít už v tak mladém věku. Tímhle by se trápit neměla. Měla by otráveně čekat, až se Peter uráčí ukázat na domluvené schůzce, na kterou by přišel pozdě, protože se zdržel u Neda, se kterým stavěl lego. Tak to mělo vypadat. Neměla by ale čekat na Petera, který se neukáže, protože ho někdo unesl. To bylo kruté.