Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

24.kapitola

Rudovlasá žena stála neurčitě před dveřmi rodinného domu a najednou se zdráhala, zda by měla zaklepat. Samozřejmě, že jí Clint chyběl, neviděla ho už takovou dobu. Naposledy tehdy, když spolu museli bojovat. Ale náhle ji přepadly pochybnosti, zda by se neměla vrátit. U Bruce přece bylo její místo. Svoje problémy přece vždycky řešila co nejdříve, než se stihly zvětšit. Tak proč před nimi najednou utíká? Je to z toho důvodu, že ještě neví, jak takovéhle věci řešit, a počíná si jako batole, co se pokouší o první kroky?

Než se stihla rozhodnout, jestli se vrátí, nebo zůstane, hlavní dveře se zničehonic otevřely. Na prahu stál Clint, který sebou trhl, když zjistil, kdo před ním stojí. A vzápětí už se mu na tváři objevil jeho typický úšklebek.

„To se podívejme, koho to k nám vítr zavál. Že ses taky ukázala," popíchnul ji dobrosrdečně a když viděl, že se jeho dlouholetá přítelkyně chystá ohradit, rychle zvedl ruku, aby ji zastavil, a přidal dovětek: „Dělám si srandu. Vím, že máš za sebou náročný měsíce na útěku. Rád tě zase vidím, Nat," pověděl jí upřímně a ji z toho zahřálo u srdce. Clint patřil k jejím nejbližším přátelům. Vzpomněla si na ten strach, který měla, když zjistili, že jej Loki očaroval. Tony se Natashe jednou svěřil, že si část jejich týmu myslela, že spolu s Clintem něco má. Nebylo divu, byli nerozlučná dvojka, dokud nepoznala Bruce. A dokud se nemuseli vypořádat s Ultronem, nikdo ani navíc nevěděl, že má Clint manželku a děti.

„Já tebe taky, Clinte. Omlouvám se, že jsem se neukázala dřív, ale bylo toho hodně," omlouvala se mu. On nad tím ale jen mávl rukou, a pak udělal něco, na co ani jeden z nich nebyl příliš zvyklý - pevně ji objal. A Natasha se náhle zase cítila v bezpečí. Clint byl její jistota. Člověk, který si toho s ní hodně prožil. Její parťák, co ji nezradí. Přátelé jsou to, co vám zůstane, když ztratíte lásku. A Natashu to vědomí tížilo i dojímalo zároveň. Až se vrátí za Brucem, dají to do pořádku. Pauza jim jenom prospěje.

„Laura bude ráda, že tě zase uvidí. No a o dětech ani nemluvím," ušklíbl se, když se pustili. Odstoupil ode dveří. „Tak pojď dál. Jak dlouho se zdržíš?"

„To ještě nevím. Záleží... na okolnostech," odpověděla mu neurčitě. Clint pozvedl obočí, ale dál se nevyptával. Věděl, že až bude chtít, svěří se mu sama od sebe, nebo si zajde pro radu k Lauře.

„Tak fajn. Radši ti připravím postel," mrkl na ni, a ona se vděčně pousmála. Z obývacího pokoje zaslechla dětský smích, který ji zahřál u srdce. Myslela si, že je smířená s tím, že vlastní děti nikdy mít nebude. Vždy si ty chybějící pocity vynahrazovala právě u Coopera, Lily, a teď i malého Nathaniela. Byla jejich tetou Nat, a to pro ni velmi znamenalo. Objímali ji, měli v ní důvěru, spolu s ní se smáli. Natasha si vždycky pečlivě hlídala své pocity a tvářila se, že jí nic neotřese. Ale u nich a u Petera vždy objevila tu svou něžnou, skoro až mateřskou stránku.

Věděla, že ani Bruce nemůže mít děti. Přesto se ale nemohla zbavit té myšlenky, že Betty vlastně má něco navíc, co ona už ne.

•••

Pepper vkročila do své kanceláře, a zprvu si ani nevšimla, že je něco jinak. Zamračeně nahlížela do desek, které držela v ruce, a když došla ke svému stolu a náhle se k ní kdosi přitočil na otočné židli, málem dostala infarkt.

„Slečno Pottsová, kdepak se to touláte v pracovní době?" zeptal se jí svým podmanivým hlasem Tony a věnoval jí upřený pohled, z něhož ji příjemně zašimralo na zátylku.

„Zase nemáte nic na práci, že mě musíte neustále sledovat, pane Starku?" položila mu i ona medovým hlasem otázku. Tony se na ni široce usmál a pak rukou ukázal na vázu stojící na jejím stole, kde se vyjímala kytice pestrobarevných tulipánů. Tohle jeho gesto, byť ho nedělal poprvé, Pepper stále dojímalo.

„Přišel jsem tě pozvat na rande, pokud dnes večer náhodou něco nemáš. Ale vlastně nemáš, jelikož jsem nakouknul do tvého diáře," odpověděl si vzápětí sám a vstal, aby mohl svou snoubenku na uvítanou políbit. Pepper si občas připadala jako ve snách. Poslední dny, kdykoliv svůj čas trávila s Tonym, měla pocit, že žije na nadýchaném růžovém obláčku, kde je všechno perfektní. Tvrdí se, že zamilovanost trvá pouhých několik měsíců, ale ona si s Tonym stále připadala jako náctiletá zamilovaná puberťačka, co prožívá svou první lásku. Samozřejmě, že i oni měli nějaké krize, nepřestali se ale milovat. Naopak, jejich vztah byl hlubší a pouto pevnější.

„Půjdu s tebou moc ráda," souhlasila s úsměvem a Tony ji znovu políbil.

„Nemůžu se dočkat, až budeš paní Starková," zašeptal jí a přivinul si ji k sobě. Vzal její levou ruku do své a hrdě si prohlížel prsten, jenž měla navléknutý na prsteníčku. Až ten zásnubní vystřídá snubní, to bude krása...

„Doufám, že nenavrhneš, ať se vezmeme tady a teď," poznamenala se smíchem, ale na tom, co řekla, přece jenom bylo zrnko pravdy. Tony by toho byl schopný.

„To by byla sranda. Ale neboj, to neudělám. Naše svatba musí být perfektní. A nemůžeme o ni ostatní ochudit. Čekali na to přece tak dlouho..." zasmál se a Pepper ho objala kolem krku. Otřel se svým nosem o ten její a pak se o sebe opřela jejich čela. „Miluju tě, Pepper. Měl bych ti to říkat častěji, já vím. Ale jsi jediná žena, ke které jsem kdy cítil něco tak silného. Nechci nic víc, než zůstat a žít s tebou až do smrti."

„Nech toho, nebo mě rozbrečíš. A nech si také něco do svatebního slibu," zašeptala mu, ale v očích ucítila slzy dojetí. „Dej mi ještě chvilku, projdu tyhle papíry, a pak už se budu věnovat jen tobě. Zajdeme do nějaké příjemné restaurace a uděláme si pěkný večer."

„A nebudeme nic řešit. Pojďme na nic nemyslet a ničím se netrápit," navrhnul jí něžně a ona souhlasila. Vymezí si večer jen sami pro sebe. „Konečně jsme šťastní, tak si to štěstí pojďme užít, když jsme si ho tak těžce vybojovali."

Pepper s ním souhlasila. Štěstí vám jen tak nespadne do klína, musíte mu jít naproti. A když přijdou okamžiky, kdy se o štěstí budete muset rvát, nevzdávejte se, ba naopak. S takovými chvílemi si člověk umí poradit a zvládnout je, zvlášť když má po svém boku někoho, kdo ho v tom nenechá samotného.