Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

28.kapitola

Peter se vracel domů s rozporuplnými pocity. Jedna jeho část chtěla přijít tomu na kloub a vyřešit to, ale horlivost do zachraňování a riskování života jej opustila, jakmile se vrátil z Maryiny laboratoře. Jakkoliv jako klišé to znělo, tehdy si skutečně uvědomil, že život je křehká věc. Tehdy jako kdyby vkročil do světa dospělých. Už nebyl tak lehkovážný jako dříve a nechtěl do věcí skákat po hlavě. Možná za to i mohl strach. Jako kdyby v něm od té doby panoval jistý blok. Oblek Spider-mana na sobě měl naposledy před několika měsíci a skoro na něj nepomyslel.

„Nazdar, mladej, tak jak dnes bylo ve škole?" zeptal se jej Tony, kterého potkal na půli cesty, jak si vykračuje s hrnkem kávy do dílny.

„Ale jo, docela to šlo," odpověděl mu Peter, a pak jakoby mimochodem dodal: „Zůstal v dílně můj oblek?"

Tohle byla věta, kterou od něj Tony vůbec nečekal. S Pepper poznali, že Peter se jakýmkoliv superhrdinským akcím vyhýbá a ani o nich příliš nechce mluvit. Rozuměli mu, a Pepper si na jednu stranu oddechla. Tony od rozpadu týmu oblek využíval jen v nejnutnějších případech, takže to pro ni znamenalo, že její milovaní budou v pořádku a nebudou neustále nasazovat své životy. Vždycky se o ně neuvěřitelně bála a šílela z toho. Proto byl Tony najednou překvapený, že se Peter na něco takového ptá. 

„No ano, samozřejmě. Ani jsem na něj nesáhl. Proč se ptáš?" zeptal se trochu podezřívavě.

„Ale, jen tak. Chci zkontrolovat, jestli už se do něj náhodou nepustili moli," zažertoval. „Přece jenom už jsem ho dlouho nevyužíval. Možná na něj mrknu, nostalgicky si zavzpomínám, a třeba mě napadnou nějaké nové úpravy, byť by mi teď asi byly k ničemu..."

Tony si trochu oddechl. I on se o svého syna bál, zvlášť, když ho navíc nemíval pod dohledem a Peter se potloukal po New Yorku na vlastní pěst. Přece jenom to byl ještě kluk. „To je jasné. Můžem na to mrknout spolu, jestli chceš," navrhl mu, a Peter souhlasil. Už dlouho se spolu nezašili v dílně, a Tony by lhal, kdyby tvrdil, že mu to nechybí. Alespoň tam ale míval Bruce, když teď Peter zase chodil do školy a musel se věnovat studiu.

„Takže všechno dobrý?" odvážil se ho zeptat, když Peter vytáhl svůj oblek a zbožně pohladil pavouka vpředu na hrudi. S odpovědí pro Tonyho si dal načas. Ne proto, že by tak dlouho nostalgicky vzpomínal na to, co všechno už si s tím oblekem prožil, ale proto, že se rozmýšlel, zda mu má říct o těch třech neznámých mužích, o nichž přemýšlel celou cestu domů. A kteří byli jediným důvodem, proč svůj oblek po měsících zase vytáhl.

„Ale jo, všechno dobrý," odpověděl mu nakonec a něžně položil oblek na stůl. Tony se musel usmát. Peter měl svůj oblek rád, stejně jako on měl rád oblek Iron Mana. Superhrdinské identity byly zkrátka jejich součástí a tvořily část jejich života. Nešlo to jen tak vyškrtnout, zapomenout. Tony o tom věděl své. Mockrát se snažil, přísahal Pepper. Ale Iron Man mu chyběl.

„Friday, naskenuj ho. A otevři mi program a poznámky, prosím," požádal Peter umělou inteligenci a posadil se ke stolu. Tony se široce usmál a hruď se mu samou pýchou nadmula. Peter měl po dlouhé době tvořivou chvilku. „Chci zkontrolovat, jestli není nic poškozeného. A pokud mě něco napadne, přidáme to jako další vybavení do našich obleků."

„To bude mít máma radost," uchechtl se Tony, ale přisedl si k němu. „Nevím, jestli ti to někdo už říkal, ale Thor a jeho bratr se už stěhují."

„Takže tu zase bude ticho. A až odejdou i Bruce s Nat, bude tu přímo mrtvo. Kde je vlastně Bruce? Poslední dny z dílny sotva vylezl," podotkl zvědavě a rozhlédl se kolem, jako kdyby snad doktora Bannera mohl spatřit u nějakého počítače, zažraného do nového projektu. 

„Měl nějakou schůzku, kvůli tomu projektu. Tak se zase po dlouhé době pořádně vyspal a dal se dohromady," ušklíbl se Tony. Když tu byla Natasha, přece jen na něj vždycky dohlédla. Teď Bruce absolutně zanedbával své každodenní potřeby. Za posledních pět dní naspal dohromady tak pět hodin, a ani pořádně nejedl. Tony mu rozuměl, takovým obdobím si taky jednou prošel. Ale to tehdy trpěl nočními můrami a bál se usnout, takže se musel vždy nějak zaměstnat. Bruce byl prostě posedlý.

„Aha, hm... a o tom jeho projektu nevíš něco víc?" vyzvídal nenápadně. Ne že by ho snad napadlo, že Bruce může mít prsty v té neznámé zbrani, jíž byl dnes svědkem, to ne, to by byla hloupost... ale jeden nikdy neví. Bruce kolem toho projektu dost mlžil a obhajoval to tím, že je to super tajné.

„Právě že nevím. Nebudu lhát, trochu mě to znepokojuje. Ale Bruce by se do ničeho nelegálního nepouštěl, neudělal by žádnou blbost. Na to je až moc chytrý," ujišťoval sebe i Petera. Brucovi věřil, byl to jeho nejbližší přítel. Ale stejně měl obavy, zda se nezapletl do  něčeho, na co mu nebudou stačit síly.

•••

„Jsem rád, že jste se mnou spokojení, dal jsem do toho úplně všechno a teď si snad zase pořádně odpočinu," poznamenal Bruce s úsměvem, když se po nějaké době zase sešel s Betty, která pro něj měla jen samou chválu. Všimla si, jak je unavený, byl bledý a pod očima měl tmavé kruhy. Betty se usmála. Bruce byl tak roztomilý.

„Ty jsi blázen, tak moc to nespěchalo. Na druhou stranu, moji nadřízení jsou z tebe opravdu nadšení. Vypadá to, že jsme hodně získali, když jsme tě přibrali do týmu," pochvalovala si Betty a opřela se o opěradlo židle. „Teď si odpočiň a naber síly, abys mohl pak zase předvést nějaký úchvatný výsledek. Já se ti ozvu, až pro tebe zase budu mít nějaký úkol. No a jak se jinak máš, co tvůj osobní život, přítelkyně?" položila mu naoko nevinnou otázku.

„Ale, nic zvláštního... jen s přítelkyní teď máme trochu dusno, a já vůbec nevím, co s tím dělat," povzdechl si a pak se na ni nadějně podíval. „Nemohla bys mi poradit? Já ženám vůbec nerozumím, a ty žena jsi..."

„To sice ano, ale nikdy jsem neměla přítelkyni," zažertovala, a oba dva se zasmáli. Pak zrozpačitěli a podívali se na sebe. Ve stejný moment si vzpomněli na dobu, kdy do sebe byli zamilovaní. Bruce uhnul pohledem jako první. A Betty měla nepříjemný pocit, že on Natashu Romanovovou skutečně miluje. Nejspíš nebude lehké ji od něj dostat. Betty se začínala bát, že to nebude nakonec tak jednoduché, jak si myslela, že bude.