Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

4.kapitola

,,Takže Beck je mrtvý," nadhodil Tony, když uslyšel, jak se otevírají balkonové dveře a vchází Natasha. K uším jim doléhalo šumění moře, jež mělo uklidňující účinky. Na takový život by si dokázal zvyknout. Daleko od lidí, na nějakém krásném místě, s těmi, které miluje. Co ho drželo v New Yorku? Avengers se přece rozpadli. A pokud se snad objeví nějací noví superhrdinové, budou už nová generace. Tony je prakticky v důchodu. A Pepper s Peterem si zaslouží konečně klid.

,,Vypadá to tak," souhlasila Natasha a opřela se o zábradlí. Jejich rodinný filmový večer skončil asi před půl hodinou, Peter už byl ve svém pokoji, Bruce usnul a Pepper se omluvila o něco dřív, než film skončil. Tvrdila, že je unavená. Nikdo ji nepřemlouval, aby zůstala, stále ještě zpracovávala fakt, že přišla o miminko. Předtím ji zaměstnával boj s Mary, což ji donutilo na samovolný potrat nemyslet a plně se soustředit na to, aby uhájila svoje místo v životě Starkových. Ale nyní nebezpečí pominulo a na první příčku se znovu draly každodenní starosti.

,,Alespoň máme o starost míň," zabručel Tony. Kdyby byl Beck naživu, našel by ho a vypořádal by se s ním po svém. Za to, jak ublížil jeho rodině, by si zasloužil trpět. ,,Stejně je to zvláštní. Najednou není na obzoru žádná hrozba. Možná měl Vision pravdu s tou jeho rovnicí. Stáhli jsme se, stáhli se i padouši. To bude ale nuda."

Natasha se usmála a potřásla hlavou. ,,Je to trochu vysvobození. Zpočátku ti to bude chybět, ale pak si na to zvykneš a najednou si uvědomíš, že už to vlastně nepostrádáš. Za chvíli do dílny ani nevstoupíš a na své obleky zapomeneš. Je načase se od toho oprostit a jít dál. I já s Brucem chceme udělat čáru za minulostí a začít opravdu žít. Možná si konečně odvyknu všechny přeměřovat pohledem a přemýšlet, jestli to náhodou nejsou budoucí padouši, co se k něčemu chystají."

,,Asi na tom bude víc než jen zrnko pravdy."

Nat se na Tonyho podívala a stiskla mu paži. Oplatil jí pohled. ,,Tony, nemyslíš si, že je čas zapomenout na staré křivdy? Ty a Steve jste už trpěli dost. Nemůžete si prostě odpustit a zapomenout na to? Bylo by to konečně nějaké pozitivní rozptýlení jak pro tebe, tak pro Petera."

Tony si frustrovaně povzdechl. ,,Mělo mě napadnout, že to znovu vytáhneš. Já nevím, Natasho. Nehodlám se ho doprošovat. Kvůli němu se tým rozpadl, zatajil mi, že zná vraha mých rodičů, kvůli němu byl Rhodey málem zabit -"

,,Oba dva máte svůj podíl viny," přerušila ho ostře Nat. ,,To je jak s dětma na pískovišti. Přestaň se chovat jako malý, Tony. Vím, že máš Bruce rád, ale chybí ti Steve a to, jak jsi ho mohl věčně pošťuchovat. Tak sakra zvedni ten telefon a zavolej mu."

Tony na ni úkosem pohlédl. ,,Jsi v kontaktu s někým dalším z týmu?" Natasha zavrtěla hlavou. Toužila kontaktovat alespoň Clinta, ale nechtěla to riskovat. A pak měla tolik práce, že ačkoliv byla omilostněna, nebyl k tomu vhodný čas. ,,Fajn. Budu o tom přemýšlet," slíbil jí Tony nabručeně a ona na něj mrkla. Popřáli si dobrou noc a oba odešli do svých ložnic.

Peter se mezitím převaloval v posteli ve svém pokoji. Nemohl usnout. Měl až moc věcí k přemýšlení. Svatba rodičů. Smrt Quentina Becka. To, že Pepper potratila.

Překulil se na bok. Doufal, že teď už bude klid, a místo toho měl zase hlavu přeplněnou k prasknutí. Ty všední dny, obyčejnost života, poklidný stereotyp, to bylo možná horší než záchrana světa. Peter si dovolenou až doposud užíval, nyní se ale toužil vrátit zpátky domů. Trochu litoval, že má prázdniny, protože kdyby chodil do školy, mohl by se alespoň zabývat testy a učením, než svými myšlenkami a rodinnými starostmi.

Peter zazíval a natáhl se pro telefon. Odemkl ho a rozkliknul si zprávy. Ned byl ještě online. Peter zaváhal, zda by mu měl napsat nebo ne. Ale Ned je jeho nejlepší kamarád a on mu říká všechno. I s tátou probíral, zda může Nedovi příležitostně říct, co se stalo, a Tony s tím souhlasil. Ned prokázal, že mu Peter může důvěřovat, už v době, kdy věděl o tom, že je jeho nejlepší kamarád Spider-man.

Musím ti něco říct, napsal Nedovi a rychle zprávu odeslal, než by si to stihl rozmyslet. Za pár vteřin se ukázalo, že si zprávu přečetl, a pak se objevily tři tečky.

Povídej, jsem jedno ucho, odepsal mu.

Peter se kousl do rtu a přemýšlel, jak zprávu nejlépe formulovat. Nejspíš bude nejlepší, když ji podá jednoduše, zkrátka tak jak to je. Žádné dlouhé a zbytečné okecávání.

Beck je mrtvý. Dneska mi to řekla teta Nat.

No ty kráso. Ale to je asi dobře, ne? Vypadal sice jako sympaťák, ale vlastně tě celou dobu chtěl zabít. Hrůza. Člověk nemůže věřit skoro nikomu.

Peter si povzdechl. Jo, to máš pravdu.

Je to vlastně trochu škoda. Mohl to být fakt dobrej učitel.

Na to Peter neodpověděl. Měl Becka vážně rád a stále se příliš nepřenesl přes jeho zradu. Tolik mu důvěřoval, a nakonec se z něj vyklubal někdo... někdo takový. Říkal si, jestli to všechno nebyla jeho chyba. Že kdyby nebyl tak důvěřivý a odhalil by Becka včas, třeba by dokázal zvrátit všechny události, které nastaly.

No nic, kámo, už půjdu spát, jsem unavenej. Drž se, a kdyby něco, dej vědět. Užívej si dovolenou, ale těším se, až se vrátíš a zase se sejdeme!

To Peterovi zvedlo náladu. Hbitě odepsal. Já se taky těším. Zítra si napíšeme. Tak dobrou, Nede.

Vypnul telefon a odložil ho na noční stolek. Možná se mu trochu ulevilo, když to řekl Nedovi. Teď už mu snad půjde usnout.

Proč se pořád tak trápí, když už je všechno zlé za nimi?