Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

Prolog

,,Pep, Petere! Jsem doma!" zvolal zvesela Tony, když konečně odemkl dveře a vkročil do jejich domu. Byl nějakou dobu pryč a nemohl se dočkat, až ty dva zase uvidí a pořádně je obejme. Chyběli mu.

Vkročil do obývacího pokoje s širokým úsměvem na rtech. Tušil, že je najde tady, jak na něj spolu čekají. Ale úsměv mu náhle začal zamrzat na obličeji a celé tělo mu ztuhlo, když pohledem ulpěl na svázané Pepper, která nehybně ležela u nohou vysoké ženy, a na Peterovi s roubíkem v ústech, jak má u krku přiložený nůž. Jeho ostrá čepel se zaleskla ve světle. Tony zvedl oči o něco výš a setkal se s vítězoslavným pohledem hnědovlasé ženy, jež byla děsivá, ale pořád krásná.

,,Tony, drahý, to je dost, že ses tu taky objevil! Jsem velmi ráda, že ses k nám rozhodl připojit," zavrněla spokojeně, a jen tak, skoro jako kdyby už byla znuděná, Peterovi zlehka přejela podél krku, zanechávajíc za sebou nepříliš hluboký šrám. Na čepeli nože ulpělo pár kapek chlapcovy krve a Tonymu se udělalo zle, když viděl tu bezmoc, jasně vepsanou v Peterově tváři.

,,Co tady děláš? Nech je být. Nech nás už konečně na pokoji," zasyčel a vykročil směrem k nim, ale odněkud vystřelily pavoučí vlákna a pevně jej spoutaly. Jako kdyby mu nohy vrostly do země. Hnědovláska se samolibě usmála a sevřela Peterovy vlasy do pěsti. Cosi zamumlal do roubíku.

,,Ale zlato, před minulostí neutečeš. Mám na vás právo. A ty moc dobře víš, že já nemám v povaze se vzdávat. Nebo jsi už snad zapomněl? Zapomněl jsi na mě a na to, jak nám spolu bylo krásně? Řekni mi... co já nemám, ale Pepper ano? Co tě vedlo k tomu, aby ses dal dohromady s někým, jako je ona?" odfrkla si posměšně a znechuceným pohledem sklouzla k Pepper, která byla bledá jako stěna. Tony v duchu zaúpěl a snažil se vymyslet, jak z téhle šlamastiky ven.

,,Řekni mi, co chceš. Splním to, jen je nech. Neubližuj jim," prosil ji.

Hlasitě se rozesmála, ten zvuk se odrážel od stěn a Tonymu se zježily chloupky na zátylku. Jako kdyby se vzduch v místnosti ochladil. ,,Jak ponižující to pro tebe musí být. Takhle se shazovat. Prosit mě. Víš, co chci, Tony? Chci vás. Chci Peppeřinu smrt. Chci, aby ses díval na to, jak bude umírat. Chci, abys mi pomáhal při výzkumech. Spolu se mnou stvořil novou armádu. Chci Petera využít pro své pokusy. Alespoň k něčemu by byl," řekla posměšně a Tony viděl rudě. Zacloumal pouty, chtěl se na ni vrhnout a vlastnoručně ji uškrtit. Ale nemohl. Pavoučí vlákna se nepřetrhla.

,,Jsi zrůda. Za tohle shoříš v Pekle."

Na tváři se jí objevil ďábelský úsměv. ,,Jsi si jistý, Anthony?"

A pak padal.

Ocitl se na parkovišti. Některá auta hořela. Lidé byli zděšení, křičeli a v panice utíkali pryč. Tony se s obtížemi zvedl a spatřil, jak k němu kráčí muž s dlouhými tmavými vlasy, jež mu jako závoj spadají podél napůl zakrytého obličeje. Upíral na něj své vražedné, chladnokrevné oči a pak na něj namířil pistoli. Začal střílet a Tony jen tak tak uhnul.

,,Je to můj přítel..."

,,Anthony Stark," zavrčel tmavovlasý muž, když se k němu dostal dostatečně blízko. Vytáhl nůž a několika přesnými pohyby na Tonyho zaútočil. Jeho to tentokrát ale nezaskočilo.

,,Ten štít si nezasloužíš..."

,,Zabiju tě," slíbil mu Bucky Barnes a jedním rychlým pohybem mu vrazil nůž do břicha. Tony zalapal po dechu a klesl na kolena. Bucky ho přejel posledním pohledem, pak se otočil na patě a vyrovnaným krokem se rozešel pryč.

,,Tony..."

Tony krvácel. Ležel na zemi a ruce si tiskl k ráně na břiše. Nikde nebyla ani noha. Byl tu sám. A umíral.

,,Nic z tohohle by se nemuselo stát, kdyby ses ke mně vrátil. A ty to moc dobře víš," dolehl mu k uším známý hlas. Zavřel oči. Možná že ztratil tolik krve, že už blouzní.

,,Vypadni... odsud," zasípal z posledních sil a ucítil, jak si položila jeho hlavu do svého klína. Usmála se na něj a pohladila ho po vlasech, jako kdyby byl malé dítě.

,,Ale Tony," řekla mu něžně a dlouhým nehtem mu přejela podél tváře. V očích se jí mihlo uspokojení, ďábelský záblesk... ,,Víš moc dobře, že mně se už nikdy nezbavíš..."

Hlasitě zalapal po dechu a rychle se posadil. Srdce mu prudce bušilo, krev mu tepala ve spáncích a oblečení měl propocené. V místnosti panovala tma a když roztřeseným pohledem zabloudil k hodinám, zjistil, že je půl třetí ráno.

Vydechl, snažil se se uklidnit. Rukama si vjel do vlasů, a vzápětí se matrace vedle něj prohnula a na rameni ucítil něžnou ruku. Ohlédl se. Pepper ho starostlivě pozorovala.

,,Tony? Je všechno v pořádku?" zeptala se ho potichu a ještě trochu rozespale. Pokusil se o úsměv, což v té tmě ani nemohla vidět.

,,To nic, zlato," snažil se ji uklidnit. Trochu se mu třásl hlas. Ten sen byl příliš živý. ,,Byl to jenom sen." Jako by tím ujišťoval nejen ji, ale i sám sebe. Lehl si zase k ní a ona ho krátce políbila. Zavřel oči. Ale tušil, že dnes už neusne.

Byl to jenom sen...

•••

Po menší odmlce vás vítáme u druhého dílu a moc doufáme, že se vám bude líbit stejně jako ten první! Můžete se tu samozřejmě těšit na Starkovy, Brutashu, ásgardské prince a také na nové záporáky, kteří vyčkávají na svou chvíli👀
Jelikož pravděpodobně nejsme ani v polovině příběhu, vydávání bude prozatím každé úterý a pátek, a až se budeme blížit ke konci se psaním, bude vydávání zase častější❤
Vaše
newky & millie