Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

7.kapitola

Pláž a výhled na moře si užívali ještě tři dny, než se rozhodli vrátit do New Yorku. Přece jen se blížily Peterovy narozeniny a oni je chtěli oslavit doma. Navíc to bylo opravdu báječné načasování, neb něco tak radostného, jako byly patnácté narozeniny jejich syna, vytěsnilo všechno negativní z jejich života pryč. Tedy, aspoň na chvíli.

„Potřebuješ s něčím pomoc?" zeptal se Tony, když vešel do kuchyně a našel tam svou budoucí ženu, která dodělávala poslední úpravy na Peterově dortu.

Pepper zatřásla hlavou na znamení záporné odpovědi a věnovala mu malý úsměv. „Vím, že jsi skvělý mechanik, ale pečení není tvá silná stránka a nemáme čas na to, abychom začali péct nový dort."

„To od tebe nebylo pěkné, ale je to pravda, takže se nemohu zlobit," povzdechl Tony, ale na tváři měl zářivý úsměv. Zanechal dokončení výzdoby Brucovi a Nat, aby mohl trávit nějaký ten čas s Pepper. Během dovolené si tolik zvykl na jejich domácí život, že si nedokázal představit, jaké to bude, až se Pepper vrátí zpátky do práce. Neberte to špatně, Tony podporoval Pepper úplně ve všem a byl hrdý na to, jak vede jeho společnost, ale nejradši ji viděl v pohodlném domácím oblečení a v neuspořádaném drdolu. Zkrátka přesně tak, jak ji viděl právě teď. Konečně šťastnou a uvolněnou. Po posledních měsících to byla příjemná změna.

„Tommy a Brian tu ještě nejsou, že ne? Musím se jít převléknout do něčeho slavnostnějšího, než jsou tepláky," zasmála se, jako by mu četla myšlenky, a schovala dort do lednice.

„Ještě ne," odpověděl Tony a zkontroloval hodinky na své ruce. „Což je dobře, protože mi psal Peter, že se zdrží. Věřila bys tomu? Přijde pozdě na svou vlastní oslavu!"

„Hm, zajímalo by mě, po kom to asi má," poškádlila jej. „Navíc, s Nedem se celé prázdniny neviděli. Musí si toho hodně vynahradit, a má narozeniny. Stále nevěřím tomu, že už mu je patnáct! Náš malý chlapeček."

„Zapomínáš na to, že není jenom s Nedem. Co ta Jonesovic holka? Víme o ní něco? Protože já o ní dnes snad slyšel poprvé. Počkej, už jsem na to přišel... Oni spolu něco mají! Pro Krista, myslíš, že spolu něco mají? Měl bych si s ním promluvit o včeličkách? Já -"

„Tony!" vyjekla Pepper se smíchem. Jaký otec, takový syn. Občas zapomínala, že Tony dokáže být stejně upovídaný jako Peter. „Myslím, že kdyby spolu něco měli, tak bychom o tom věděli. A jak to myslíš, že jsi o Michelle dnes slyšet poprvé? Je to Peterova spolužačka, párkrát už se o ní zmínil."

„No, když mně bylo patnáct, příliš jsem se s tímhle rodičům nesvěřoval," ušklíbl se Tony, čímž si vysloužil bouchnutí do ramene.

„O tom nechci nic vědět, a neber si to osobně, ale doufám, že tě Peter nebude v tomhle následovat, protože kdyby ano, museli bychom tomu udělat rychlý konec. Tohle mu tolerovat nebudeme," řekla tiše. Věděla, jaký Tony býval a i přes to ho milovala, ale nepřála si, aby byl takový i jejich syn.

Tony ji uvěznil v objetí a věnoval jí polibek do vlasů. „Neboj se, nic takového bych nikdy nedovolil. A myslím, že se nemáme čeho bát. Peter je zlatíčko, hlavně díky tobě."

„Zásluhu na tom máme oba," opravila jej. Rozhodně si nehodlala brát kredit za Peterovu výchovu. Koneckonců, tu Tony zvládl excelentně sám.

Chvíli tam stáli v tichosti, v náručí toho druhého, a velmi si tuto chvilku užívali. Nicméně, Tonymu se hlavou honily myšlenky, se kterými by se chtěl svěřit Pepper. Problém byl, že nevěděl, jak se má vyjádřit, a bál se, že to jeho milovanou rozhodí. A to on nechtěl, neboť dnes byla v opravdu dobrém rozpoložení.

„Pep, lásko," zachraptěl a ztěžka polkl. Věděl, že dřív nebo později by poznala, že se mu něco honí hlavou, takže bylo lepší, když se jí s tím svěří hned.

Pepper se od něj nepatrně odtáhla, aby mu viděla do očí a dala mu tím najevo, že poslouchá.

„Peter slaví patnácté narozeniny a já tak nějak musím přemýšlet o jedné věci. Co kdybychom, až se věci vrátí zpátky do normálu, až budeme všichni opravdu v pořádku a na tom správném místě, hlavně po psychické stránce... co kdybychom si pořídili další dítě?" hlesl ztěžka a ihned toho litovat, neboť cítil, jak se Pepper v jeho náruči napjala a pomalu se od něj odtáhla. Místnost se najednou ochladila a veškerá pozitivní energie se vytratila.

„Musím se jít připravit na oslavu," zamumlala Pepper a otočila se na odchod, ale Tony ji něžně chytl za ruku, aby jí v tom zabránil.

„Neodcházej, Pep, ne takhle. Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozrušit. Já... Já jen musím myslet na to, jaké by to bylo, víš? A zvláště poté, co Peter přiznal, jak moc se na mladšího sourozence těšil. Omlouvám se -"

„Prosím, neomlouvej se..." povzdechla si se zavřenýma očima. „I já mám obrázek Petera s mladším sourozencem stále před očima, ale momentálně to nejde, Tony. Je to stále příliš čerstvé a nevím, jestli bych zvládla přijít o další dítě."

„Tomu samozřejmě rozumím a s ničím na tebe netlačím. Pojďme si užít dnešní oslavu a pak začít plánovat svatbu, co ty na to? Co se bude dít pak, necháme volné."

„To zní skvěle," souhlasila s úsměvem, který byl stále trochu smutný, ale Tony to bral jako vítězství. Pepper jej letmo políbila na tvář, než se vydala do ložnice, aby se konečně mohla převléct a upravit se. Byla si jistá, že Tommy s Brianem tu budou každou chvíli a taky z obýváku zaslechla Rhodeyho, což znamenalo, že už jim chyběl jen ten jejich oslavenec a budou kompletní.

Tony napsal rychlou zprávu Peterovi s tím, že stylový pozdní příchod má své časové omezení a ať kouká pohnout zadkem, nebo mu sní dort, než se rozešel do obývacího pokoje za ostatními. Než se však stihl přivítat s Rhodeym, celý dům se otřásl s doprovodem hromové rány.

„Zlatovláska to přece jen stihla," zamumlal si pod nosem a šel přivítat příchozího hosta.

Tedy, přesněji řečeno hosty.