Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

30.kapitola

Ned druhého dne ve škole brzy poznal, že jeho nejlepší přítel není ve své kůži. Navíc vypadal, že je myšlenkami úplně někde jinde, a odpovídal mu na otázky stručně a bez emocí, což u něj rozhodně nebylo zvykem. Nebylo divu, že to Nedovi začalo dělat starosti a vzbudilo to v něm podezření, že se u Starkových zřejmě zase něco děje. Ať už to bylo v osobním, nebo v superhrdinském životě.

„Už dlouho jsme něco nepodnikli, nedáme zase přespávačku s maratonem Star wars?" navrhl mu Ned, když po vyučování mířili ke skříňkám. Dneska Petera měl vyzvednout Tony, tudíž neměli moc času, aby si pořádně promluvili. Ned si ale řekl, že se toho krátkého času přesto pokusí využít a něco zjistit. Jeho kamarád byl občas tak hrozně tvrdohlavý a uzavřený.

Peter se na něj podíval a hlavou mu bleskl nápad. „To máš teda pravdu, maraton jsme neměli už hodně dlouho. Poslyš, nechci znít, jako že tě využívám, nebo tak něco, ale ta tvoje nabídka mi momentálně hraje do karet."

„Tak proto jsi celý den tak zaražený! Zase se něco děje, nějaká akce?" zeptal se, celý nadšený. Skutečnost, že je Peter Spider-man, pokaždé zastínila veškeré obavy. Ned ho hrozně obdivoval a byl celý žhavý do jakéhokoliv pomáhání.

„Tak něco," souhlasil Peter a pak trochu ztlumil hlas, přestože na chodbě panoval hluk, křik a smích, že skoro nebylo slyšet vlastní myšlenky. Ned se k němu zvědavě naklonil. „Nedávno jsem zase podnikl malou akci, o který se táta neměl nic dozvědět. Ale dal mi do obleku sledovač, takže brzy zjistil, že nejsem u tebe, jak jsem původně měl být, ale že něco podnikám na vlastní pěst. A to se mu samozřejmě nelíbilo."

„Divíš se? Je to tvůj táta a oba dva jste si zakusili už dost. To ale neznamená, že to, co mi říkáš, není bomba. Tak pokračuj!" pobídl ho horlivě a Peter se musel zasmát.

„Táta mi nevěří, že něco takového zvládnu. Ne že bych ho chtěl mermomocí přesvědčovat o opaku, a taky se mi nechce úplně zaplétat do něčeho nebezpečného, ale když mně to nedá spát! Nutí mě to něco dělat a pokusit se to vyřešit. Jsem přece Spider-man a mojí povinností je pomáhat okolí," řekl, jako kdyby si to chtěl obhájit spíš před sebou, aby si dodal odvahy. Ned souhlasně přikyvoval. „Budu potřebovat pomoct odstranit ten sledovač. Friday mě krýt nebude, a mně je jasný, že táta teď na mě bude dohlížet, aby se ujistil, že fakt nic nepodniknu. Ale já musím, protože jinak ty chlapy nikdo nezastaví a to bude průser."

„A co to je za chlapy? Nějací sérioví vrazi, zločinci, na které je vydán zatykač ve 48 státech?" Peter se zarazil a s vykulenýma očima se na Neda podíval. Ten se zazubil a omluvně pokrčil rameny. „Promiň, je to prostě fantastický. Tak povídej."

„Připadali mi docela obyčejní, ale s neobyčejnými zbraněmi. Bylo to jako mimozemská technologie, nebo tak něco. A ten jeden z nich, asi jejich kápo, s ním jsem se právě setkal a snažil jsem se ho dostat. Má supí křídla, skoro jako Falcon, ale taky je mnohem nebezpečnější," vyprávěl mu. „Budu potřebovat, abys mě kryl, a byl se mnou na příjmu."

„Ale jak toho chlápka chceš najít? New York je příšerně velký."

Peter se tajemně usmál. „Mám sledovací zařízení. Díky tomu ho vystopujeme."

„Páni. Takže já ti vážně budu moct pomáhat? A nebude to moc nebezpečný? Nerad bych se pak zodpovídal tvýmu tátovi a mámě..."

Peter ho poplácal po zádech. „Neboj se, společně to zvládneme. Nic se mi nestane, protože budu mít tebe, a ty mi pomůžeš."

,,Čau, lůzři," pozdravila je typicky znuděným hlasem Michelle, která kolem nich procházela ke své skříňce. Ned se na Petera zazubil a šťouchl ho loktem pod žebry, načež Peter zrudl a snažil se na MJ moc nezírat. Což se mu úplně nedařilo.

Proč se nezačneš soustředit na věci, které se týkají normálních lidí v tvém věku? uslyšel v hlavě Tonyho hlas. Táta sice mluvil jen o výběru vysoké školy, ale -

,,MJ, půjdeš se mnou na rande?" vyhrkl Peter, vlastně to skoro zařval, a vzápětí se zajíkl. Michelle se na něj překvapeně otočila, Ned zalapal po dechu a zakryl si ústa rukou, dívaje se střídavě na Petera a na MJ. Peter začal litovat, že vůbec něco řekl, protože MJ na něj jenom zírala a neřekla ani slovo. Už si začal říkat, že nejlepší bude, když odsud prostě odejde a bude dělat, že se nic nestalo, když najednou promluvila.

,,Tak jo," řekla, jako by se nechumelilo, a pak pokračovala dál ke své skříňce. Když Peterovi došlo, co to znamená, rozzářil se jako měsíček na hnoji.

,,Petere! Ty jsi pozval MJ na rande!" vykřikl Ned nevěřícně a položil mu ruce na ramena.

,,Já vím," zašeptal Peter, plný euforie a nepopsatelné radosti. Pak si ale uvědomil, co všechno ho čeká... a radost vystřídala úzkost.

Proboha, on pozval Michelle na rande.

•••

Pepper netrpělivě přešlapovala po obývacím pokoji a pohledem neustále zalétala k nástěnným hodinám. Věděla, že Petera dnes ve škole vyzvedával Tony, ale i tak měla trochu starosti. Co když ten jejich kluk zase někam zmizel? Když jí Tony řekl, co Peter podniknul na vlastní pěst, rozhodilo ji to. Nečekala, že se do svého superhrdinského života bude chtít vrátit tak brzy. Zase aby žila s každodenním strachem. Ať se sebevíc snažila, stále se jí nepodařilo si na to zvyknout.

,,Jsme doma!" ozval se Tonyho hlas a Pepper úlevou vydechla. Za okamžik do obýváku vkročil Peter s novým batohem a provinile se na ni podíval. Skoro ji to obměkčilo.

,,Ahoj, mami," zamumlal na pozdrav.

,,Také tě ráda vidím, Petere. Sedni si, musíme si o něčem promluvit," řekla vážně a ukázala na pohovku. Peter ale zavrtěl hlavou a opáčil, že raději postojí. Pepper začala přecházet sem a tam. ,,Petere, dobře víš, že ani já, ani táta, tě nechceme nijak omezovat. Ale slíbili jsme si, že si budeme říkat pravdu, a když nám lžeš o tom, kde se nacházíš, a vydáš se sám, na vlastní pěst, aniž by o tom někdo věděl, přímo do spárů nějakých šílenců -"

Peter už to nevydržel. Momentálně myslel jen na jednu věc a byl z toho opravdu vyděšený. Přerušil ji a vyhrkl: ,,Mami, já jsem pozval Michelle na rande."