Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

17.kapitola

Pepper zavěsila hovor a kanceláří se tak na moment rozlilo ticho, zatím co si snažila utřídit myšlenky. Její nádherný byt s ještě krásnějším výhledem na město byl podle všeho vytopen. Její střešní byt. V New Yorku teď zrovna období dešťů nepanovalo, což znamenalo, že to někdo udělal záměrně. A Pepper nemusela přemýšlet příliš dlouho nad tím, kdo to byl.

„Jestli ses nechtěla stěhovat, stačilo to říct. Byt tím trpět nemusel," prohodila ledabyle a věnovala rudovlásce pohled.

Natasha zvedla hlavu od papírů, které pro Pepper třídila. V její tváři bylo vepsané jen zmatení nad jejím prohlášením. „Co tím myslíš?" zeptala se nakonec a byla velmi přesvědčivá, ale slečna Pottsová špiónku už pár let znala. A vůbec se jí nelíbilo, čeho byla v posledních dnech svědkem. Bruce a Nat se měli zítra stěhovat a rudovláska se před dvěma dny začala chovat odtažitě. K nim všem.

„Není to tak dávno, co jsi mi řekla, ať z tebe nedělám hlupáka a já tě teď prosím o to samé," řekla lehce ostřeji. Měla o svou přítelkyni starost. Natasha byla velice inteligentní žena, ale Pepper se i tak bála jejích rozhodnutí. Nerada by ji ztratila.

„To já ale nedělám," odvětila pevným hlasem.

„Myslíš si, že to nevidím?" sykla. „Nat, já tě prosím, nedělej to." To už se její naštvání smíchalo se zoufalstvím. O ten hloupý byt jí nešlo. Šlo jí jen o ženu, která se jim stala rodinou.

„Nemám dělat co?" zeptala se hlasem stále pevným jako skála. Přesně to bylo to, co Pepper tolik děsilo. Veškeré emoce byly pryč.

„Nebuď taková, jaká se vidíš ty sama. Buď taková, jakou tě vidíme my. Vím, že je to pro tebe těžké, ale už není žádný důvod, abys skrývala své pocity. Není důvod nemít rodinu. A já vím, že si to uvědomuješ, protože jinak bys tu s námi poslední měsíce nebyla. Jinak bys dál cestovala po světě a ukrývala se. Nat, nevzdávej to, ať se stalo cokoliv, můžeme to vyřešit," naléhala Pepper, ale věděla, že tenhle boj prohrála, když se Natasha s prázdným pohledem zvedla.

„Musím si něco zařídit," informovala ji a zmizela z její kanceláře dřív, než by se ji Pepper mohla pokusit zastavit. Věděla, že má pravdu, ale na druhou stranu, dokud své city ukrývala hluboko pohřbené, nikdy netrpěla. Jenže teď už v tom nebyla sama a nechtěla svou chladností přijít o rodinu, kterou si vybudovala. Proto musela navštívit starého přítele. Měla pocit, že jí totiž něco zatajil, když ji tenkrát poslal do Kalkaty. O žádné Betty totiž ve spise zmínka nebyla...

•••

Tmavovlasý muž seděl na lavičce v parku, příliš zabraný do svých vlastních myšlenek, než aby vnímal okolní svět. Trápilo jej, jak dlouhá cesta ho ještě čeká. A zajímalo ho, jaký konec je pro něj připravený. Quentin Beck to měl jasné, rozsudek smrti jej čekal tak jako tak. O mladém Peterovi si nebyl tak jistý. Tušil, že smrt bude jeho nepřítel považovat za šlechetnou, a proto se tolik bál, co všechno by mohlo mladého chlapce potkat. A co tedy čekalo na něj? Bude to také smrt, nebo se konečně vysvobodí z toho labyrintu utrpení? Dokázal by poté ale sám se sebou žít?

S povzdechem se postavil a pomalým krokem se rozešel ke staré schránce na noviny, která už se dlouhá léta nepoužívala. Rozhlédl se po okolí, jestli ji někde neuvidí. Nebyl překvapený, když ji nikde nezahlédl. Už několik měsíců s ním nechtěla mluvit. A on se jí vlastně ani nedivil.

Hodil do schránky větší obálku a s posledním pohledem po okolí se rozešel zpátky do laboratoří. Tušil, že Ross jej brzy poctí svou milou návštěvou a on už mu musel dát nějaké výsledky. Ať chtěl, nebo ne.

•••

„Tohle mi bude chybět, musíš mi slíbit, že se u nás budete zastavovat tak často, jako to jen půjde," řekl Tony, když si s Brucem dali malou pauzu od práce. Mechanik ihned zamířil ke kávovaru, zatímco Bruce si vzal jen vodu. Vážně by měl Tonyho donutit k omezení kofeinu.

„To je přece samozřejmost, ale když už jsi o tom začal... Asi před dvěma týdny jsem potkal Betty a ona mi nabídla spolupráci na svém projektu," informoval jej.

Tony celý ztuhl a na chvíli se mu zatmělo. „Počkej, počkej, počkej," začal a zanechal svou milovanou kávu opuštěnou. „Betty? Jako ta Betty? Jako Elizabeth Rossová? Jako jediná dcera toho idiota Rosse? Jako ta Betty?" vyhrkl nevěřícně. Věděl, kdo Betty je. Byl pravděpodobně jediný, kdo o Brucovi věděl všechno. Poté, co na něj vychrlil svou temnou minulost, Bruce mu na oplátku svěřil svou mnohem temnější minulost.

„Přesně ta," zamumlal Bruce, který poznal, že se to Tonymu nelíbilo. „Je to jediné, co mě pojí s mým životem před Hulkem," vysvětlil poraženě. Se zelenáčem byli na dobré cestě, ale bylo hezké si na chvíli připadat, jako by se nic z toho nestalo. Bylo hezké mít pocit, že nikoho neohrožujete. A s ní on ten pocit měl. Byla jeho pojítkem k jeho starému životu. K životu nadějného vědce.

„Co na to Natasha?" zeptal se zvědavě Tony. Tenhle Brucův nápad se mu nelíbil ani trochu a tak nějak doufal, že mu to Natasha zakáže.

„Nevadí jí to," odpověděl prostě.

Tony si jej přeměřil pohledem. „Tys jí to neřekl!"

„Řekl!" bránil se Bruce. „Jen jsem možná vynechal fakt, že je Betty Rossova dcera. Dokážeš si to představit? Vždyť už takhle pomalu ani nemůžu ven! A já to chápu, vážně ano, ale nemůžu tady být zavřený od rána do večera."

„Musíš jí to říct. Myslíš si, že na to nepřijde? Mluvíme tu o Natashe, proboha! Poslyš, za mě je to špatný nápad, ale chápu to. Jen tě prosím, abys byl opatrný a opravdu se ujistil, že ti to za to riziko stojí," povzdechl si a poplácal Bruce po zádech. Věděl, jak důležitá pro něj je práce v laboratoři.

„Děkuju, Tony," zamumlal s úsměvem.

Tony nad tím mávl rukou a rozešel se zpátky ke kávovaru. Bylo to, až když si dopřál první lok čerstvě uvařené kávy, když mu došla další maličkost. „Možná bys měl vynechat fakt, že jste spolu chodili. Víme, co bývalé přítelkyně dokážou," poradil mu Tony. Lhaní bylo také špatný nápad, hlavně lhaní Natashe, ale on si vybavil, jaké to bylo, když od něj Pepper kvůli Mary odešla a nechtěl, aby Bruce musel zažívat něco podobného.