Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

37.kapitola

Tony vztekle odhodil tablet na stůl, načež mohl slyšet slabé křupnutí, což naznačovalo rozbitý displej, ale to jej nějak netrápilo. Vyskytly se jim nějaké problémy ve spolupráci s Čínou a on dnes nedělal nic jiného, než že vyřizoval emaily a telefonáty. Jemu ani Pepper se do Číny letět nechtělo, ne v této době, kdy na přítomnost toho druhého byli více fixovaní. Nikdo z nich nebyl ještě zcela v pořádku po psychické stránce. Zlepšovalo se to, ale ne na tolik, aby jeden z nich odletěl na druhý konec světa, nedej bože, aby museli letět oba a nechat tu Petera samotného. Tedy, ne úplně samotného, ale ani to je nenechávalo klidnými. Vždyť jen teď byli nervózní z toho, že odjel do Washingtonu.

„Nejsi v o nic lepší náladě než Pepper,“ promluvil najednou ženský hlas. Natasha stála opřená o futra dveří a trochu starostlivě sledovala Tonyho. Dnes toho v SI řešila opravdu hodně, zatím co Pepper pracovala na problému s Čínou stejně jako Tony.

Mechanik k ní zvedl pohled a trochu nadějně se podíval za její záda, ale svou snoubenku nezahlédl, což znamenalo, že je ještě ve firmě a usilovně pracuje. Unaveně si promnul oči a povzdechl si. „Myslel jsem si, že dnešek bude trochu volnější. Chtěl jsem Pepper udělat nějaký hezký program, když Peter ráno odjel do Washingtonu, ale zjevně nám to není souzeno,“ sdělil jí své dřívější úmysly. S tímhle už dnes nepohnou, takže byl odhodlaný vzít Pepper aspoň na večeři, i když mu bylo jasné, že bude mít námitky. Tolik nesnášela, když musela odcházet od rozdělané práce.

„Nikdy to nejde podle plánu, to už moc dobře víme,“ řekla s menším úsměvem.

„Co vy? Nechystáte se s Brucem na večeři? Mělas ho vidět, když jsi tu nebyla. Byl jako smutné štěně. Dělal jsem si o něj starosti,“ hlesl skoro neslyšně. Myslel si, že to potřebovala Nat slyšet. Sám byl z celé té jeho spolupráce s Betty rozrušený, takže chápal, jak se musela cítit Natasha. Také doufal, že nezná celou pravdu.

„Nezní to jako špatný nápad,“ prohodila neutrálně. „Co se stalo s Peterem? Pepper mi dnes jen okrajově stihla říct, že jste měli nějaký problém se Spider-manem,“ vyzvídala a záměrně tím změnila téma. Nechtěla se bavit o svém vztahu s Brucem. V poslední době nedělala totiž nic jiného. Ten jediný, s kým o tom bude od teď mluvit, je Bruce sám.

„Ani se neptej, mé slabé srdce to v ten den málem nevydrželo,“ zamumlal.

„A tos jej nechal odjet do Washingtonu, jo?“

„To je školní akce. Vědomostní desetiboj. Musí se více zapojovat do normálních věcí. Dřív toho dělal tolik. Pamatuješ si, že chodil i do školní kapely? A teď to jediné, co ho zajímá, je Spider-man,“ postěžoval si Tony. Aspoň, že teď začal randit. Nechápal, jak se to Pep před ním podařilo utajit.

„Plukovník Rhodes na telefonu, pane,“ přerušila jejich konverzaci Friday.

„Skvěle, úplně jsem zapomněl, že jsem mu dopoledne volal,“ skoro až vykřikl Tony. Natasha to brala jako konec jejich rozhovoru a odebrala se za svým vědcem.

„Ahoj, Tony, celý den jsem měl jednání, děje se něco?“ ozval se kuchyní Rhodeyho hlas.

„Nic moc, vždyť to znáš, můj život je nuda,“ ušklíbl se Tony, i když to jeho nejlepší kamarád nemohl vidět.

„Jak jinak taky,“ odfrkl si starší muž. „Tak čemu vděčím za tvoji pozornost? Dlouho jsi se neozval.“

„Peter dnes odjel se školou do Washingtonu, potřeboval bych, abys na něj dohlédl. Začíná zas dělat blbosti,“ sdělil mu svou prosbu.

„Nepovídej, po kom ten kluk asi je.“

„Není to sranda, Rhodey, málem jsme ho ztratili. Opět,“ zachraptěl.

Na druhé straně hovoru bylo chvíli ticho. Tony se už začínal bát, že mluvil tak potichu, že jej jeho přítel neslyšel, když vtom konečně promluvil: „Pošli mi, kde se bude pohybovat, a já na něj dám pozor. Slibuju.“

•••

„Chtěla jsi mě vidět?“ zeptala se opatrně Betty, když vešla do Liviiny kanceláře. Světlovláska si ji nechala zavolat a Betty byla lehce nervozní, aby pravdu řekla.

„Lizzie, tady jsi! Co ti tak dlouho trvalo?“ přivítala ji zvesela, což u ní nebylo zvykem. Právě naopak, snad nikdy neviděla, jak se usmívá. Vždycky byla profesionální a kapičku odměřená.

„Musela jsem dodělat práci,“ zamumlala a posadila se ke stolu. Liv si ji prohlížela s roztančenými jiskřičkami v očích.

„Tomu samozřejmě rozumím. Něco pro tebe mám, můžeš to brát jako extra odměnu za tvou práci,“ oznámila jí přehnaně natěšeně a Betty se opravdu začínala bát toho, co to bude.

„Nemusela sis dělat starosti.“ Ztěžka polkla.

„Nesmysl.“ Mávla nad tím rukou a vyndala ze šuplíku tlustou složku, kterou hnědovlásce podala.

Betty si složku zmateně prohlížela. Jediný nápis, který na ní byl napsaný, byl rusky. Hnědovláska ruštinu neovládala, ale azbuku poznala. Наталья Алиановна Романова.

„Co to má být?“

„Něco, co ti pomůže vyřadit ze hry tvou sokyni. Dozvíš se tam spousty zajímavých věcí. Natalia Alianovna Romanova je záhadou. Informace jsem o ní nesbírala já, nýbrž má předchůdkyně. Dej si na ni pozor, Lizzie, je to bývalý agent KGB. To tě ovšem neodradí od toho, aby sis od ní vzala nazpět to, co ti patří, ne?“ optala se rádoby nevinně. Hrát si s lidmi nebylo nic těžkého. Tomu se věnovala už jako dítě.

„Já ti nevím,“ řekla váhavě. Samozřejmě, že chtěla Bruce jen pro sebe, ale bylo radno si zahrávat s Black Widow? Měla vůbec šanci?

„Přemýšlej o tom, Elizabeth. Ona si ho nezaslouží. Nemají vůbec nic společného, nemají spolu budoucnost. Je to vražedkyně! To bys chtěla? Aby někdo tak příšerný jako ona byl poblíž tvého Bruce?“

Betty na to nic neřekla. Samozřejmě, že to nechtěla. Jenže, jak se jí mohla postavit, když byla tak nebezpečná? Pohledem sklouzla ke složce, kterou držela v rukách. Byla opravdu tlustá. Možná že by v ní mohla najít způsob, jak se Rusky zbavit.

„Můžu už jít?“ vyhrkla znenadání. Očividně před sebou měla dlouho noc.

„Ale jistě, klidně si vezmi na pár dní volno.“ To už se světlovlásce objevil na tváři spokojený úsměv, neboť věděla, že dosáhla toho, čeho chtěla. Poznala, že se Rossově dceři dostala do hlavy. Betty sice byla chytrá, ale pro Liv to bylo téměř až příliš snadné. Na to, že byla o tolik let mladší, než všichni ostatní, se kterými pracovala, je měla všechny pěkně v hrsti.