Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

11.kapitola

Bruce se mlčky zadíval do jejích krásných očí pomněnkové barvy a živě si vybavil moment, kdy se viděli naposledy. Bylo tomu již tolik let, a aby byl upřímný, dlouho si na hnědovlásku nevzpomněl. Jenže teď tu stála před ním, a jemu to připadalo jako včera, kdy se potkali na střední škole a okamžitě se padli do noty.

„Hm," zachraptěl, když mu došlo, že mu položila otázku a on na ni neodpověděl. „Ano, jsem to opravdu já. Ale jsi to opravdu ty, Betty?" zeptal se tiše. Nerozešli se úplně v dobrých podmínkách. Byl si toho vědom.

„Pořád ta stejná Elizabeth Rossová," přitakala s úsměvem a nespouštěla z něj oči, ve kterých momentálně zářily jiskřičky štěstí. „Když jsme tu na sebe takhle narazili, nemáš teď náhodou čas? Zrovna jdu z práce a neodmítla bych velký hrnek kávy."

Bruce se musel chtě nechtě zasmát. Kdysi to bývala jejich malá tradice. Kdykoliv skončili v laboratoři, našli si nějakou pěknou kavárnu a na chvíli si dovolili relaxovat a nepřemýšlet nad výzkumy, na kterých usilovně pracovali. „Hádám, že trochu času bych si našel," zamumlal, načež se společně rozešli směrem, kterým Bruce mířil před tím, než narazil do své bývalé přítelkyně.

„Co vlastně děláš v New Yorku? Myslela jsem si, že budeš ztracen někde v džungli," promluvila po chvíli ticha, kdy vedle sebe jen kráčeli a porozhlíželi se po pěkné kavárně. Bruce chtěl hned namítnout, jak o tom může vědět, než mu došlo, že cestovat po chudých zemích měl v plánu již tehdy.

„Dlouhou řadu let jsem i byl," řekl s nervózním úsměvem a poškrábal se na zátylku. „Naposled jsem byl v Kalkatě, ale pak..." Pak se objevil anděl, chtěl říct, ale neřekl. Nat se o tom nesvěřil, ale příliš často vzpomínal na jejich první setkání. Už tehdy jej na ní něco zaujalo. Byla tak neohrožená. To, že byla krásná, nebylo třeba zmiňovat, Bruce nebyl slepý...

„Nemusíš o tom mluvit, jestli nechceš. Vidíme se po tolika letech, chápu, že se nechceš svěřovat. Navíc, ty jsi nikdy nebyl otevřená kniha, takže žádná změna. Každopádně jsem ráda, že jsi ve městě a že jsme se potkali!" vychrlila na něj.

Bruce se nepatrně usmál, ale na moment se odmlčel. Byl rád, že zase vidí Betty, ale lhal by, kdyby řekl, že sdílel stejné nadšení jako ona. Nevěděl, čím to bylo, ale necítil se v její přítomnosti úplně příjemně. Bylo zde příliš mnoho faktorů, které jeho pocity mohly ovlivnit. Mohlo to být tím, že byla dcerou muže, kterému se Bruce měl vyhýbat za každou cenou. Aspoň to slíbil Natashe a také to hodlal dodržet. Ani on sám se nechtěl ocitnout zpátky v Rossových laboratořích. A pak to mohlo být tím, že dívka vedle něj byla jeho bývalá přítelkyně. Bývalá přítelkyně, na kterou sice řádku let nepomyslel, ale některé city, které byly hluboko pohřbené, se draly zpátky na povrch. A to se mu ani trochu nelíbilo.

„Tahle nevypadá špatně," navrhl, když procházeli kolem kavárny, která se jevila jako klidná a útulná, takže budou mít prostor na to si v soukromí popovídat.

„Chci to největší kafe, které tu mají. Jsem z práce úplně vyřízená. Co ty? Pracuješ teď na něčem?" zeptala se s úsměvem, který zdobil její tvář po celou dobu. Bruce si nepamatoval, že by se někdy tolik smála.

„Měl jsem teď trochu rušnější období, takže nic zajímavého," odpověděl a nahlédl do nápojového lístku. Snažil se teď příjem kofeinu snížit, neboť život s Tonym byl jeden obří přísun kávy a on cítil, že mu to nedělá úplně dobře. Tonyho spotřebu by měl taky zmírnit, ale zatím se mu nepodařilo přijít na to, jak toho docílit. „Na čem vlastně pracuješ?"

„Upřímně to není nic zábavného. Zaměřuji se na organickou chemii, ale je to taková nuda! Asi začnu s biochemií. Jsem teď pod záštitou americké armády, díky otci, takže si mohu dělat, co chci," informovala jej.

Bruce jí věnoval pohled a na chvíli přemýšlel, jestli slyšel dobře. Tohle nebyla jeho Betty. „Děláš pro Rosse?" položil celkem zbytečnou otázku. Část něj ale doufala, že je to celé jen nějaké nedorozumění.

„Dala jsem tomu šanci. Je to jediné, co mám, Bruci," hlesla smutně.

„Já - já to nechápu. Vždyť jsi ho nenáviděla!"

„Neviděli jsme se skoro deset let, Bruci. Časy se mění. Zrovna ty bys mě mohl pochopit, sám jsi neměl se svým otcem dobrý vztah," vydechla tiše s pohledem upřeným do nápojového lístku.

Byla to zdánlivě neškodná poznámka. Neškodná, pokud jste uvnitř sebe nepotlačovali zuřivé zelené monstrum. Bruce cítil, jak se Hulk snaží dostat na povrch a musel se opravdu hodně snažit, aby ho udržel uvnitř. „Můj otec byl příšerný člověk, který zabil mou matku!" procedil skrz zuby. Tohle nebylo téma, které probíral rád. A Betty to moc dobře věděla. Alespoň dříve.

Betty k němu zvedla oči a všimla si, že jeho kůže začala nabírat zelený odstín. Rychle natáhla ruku přes stůl a opatrně jej chytla za tu jeho. „Dýchej, Bruci, nic se neděje," snažila se ho utěšit.

Oba si vzpomněli na to, že dřív to byla právě ona, kdo dokázala Hulka udržet pod pokličkou. Jenže to už dávno neplatilo. Bruce zavřel oči a soustředil se jen na svou přítelkyni. A když pomyslel na to, že na konci prázdnin se stěhují do vlastního bytu a konečně začnou žít normální život, veškerý hněv se vypařil jako pára nad hrncem. Protože jak by se mohl hněvat, když ho čekalo něco tak nádherného?

„Omlouvám se. Už se to nestane. Pojď mi radši vyprávět o tvém dobrodružství s Avengers," pobídla jej a Bruce se s radostí pustil do vyprávění. Avengers už sice nebyli, ale měl na ně aspoň dobré vzpomínky v rámci možností.

•••

Natasha naposledy udeřila do boxovacího pytle, než vztekle odhodila rukavice a frustrovaně zabodla nůž do pytle, ze kterého se okamžitě začal sypat písek. Rudovláska padající písek chvíli nečinně pozorovala, ale poté se rozešla k ledničce, kde na ni čekala vychlazená voda.

Měla toho dost. Už ji nebavil život vojáka a špióna, ale bohužel pro ni, přesně to byla. Tedy, špión, voják nebyla a nikdy jím nebude, i když si jistí lidé (pitomeček Ross) myslí, že přesně to je. Když se s Tonym vrátili domů, nebyli o nic moudřejší.

Nezjistili vůbec nic nového, a už to ji dostalo do špatné nálady. Jenže korunu tomu všemu nasadil fakt, že Bruce nebyl doma, když se vrátili a Peter jí řekl, že po obědě ho šel doprovodit k Nedovi. Natasha tímto zjištěním nebyla potěšena, neboť se vrátili v pozdním odpoledni a ona začala mít o Bruce strach. Ten se ukázal býti zbytečný, když se Bruce před večeří objevil. Natasha si změny všimla téměř okamžitě. Měl podivně dobrou náladu a když ji objal na přivítanou, sevřel se jí úzkostlivě žaludek. Do nosu ji totiž udeřila nasládlá vůně, která byla typická pro sladší dámské parfémy. A ona věděla, že to nebyl její parfém, neboť ona používala spíše těžší vůně, a také věděla, že to nebyl parfém Pepper. Ta sice používala nasládlé vůně, ale nikdy na ní necítila to, co na Brucovi, když ji objal.

Takže, čí parfém z něho zatraceně cítila?