Ďáblův učeň ✔ | ᵖᵉᵖᵖᵉʳᵒⁿʸ ˢᵖⁱᵈᵉʳˢᵒⁿ ²

54.kapitola

„Díky za půjčení výbavy, byla to ještě lepší podívaná, než jakou jsem si představovala," prohlásila s úšklebkem Betty, když vstoupila do kanceláře hnědovlasého muže a vrátila mu půjčenou výbavu, jíž na své iluze používal už tehdy, kdy ještě Peter netušil, že je vlastně jeho nepřítel.

Quentin se spokojeně uchechtl a sundal nohy ze stolu. Rozvaloval se na své otočné židli a přeměřoval si svou zaměstnankyni pohledem. „Vidíš, já jsem ti to říkal. A to ses nejdřív zdráhala. Budeš si to chtít půjčit ještě někdy?"

Přikývla. „Nerada nechávám práci rozdělanou, a tady mám našlápnuto k jasné výhře. Natasha Romanovová je slaboch. Upřímně, trochu mě zklamala. Čekala jsem, že to bude větší výzva," odfrkla si Betty a posadila se na židli naproti němu. „Ale těším se, až se jí konečně zbavím. Až Bruce zjistí, co je jeho přítelkyně zač, otočí se k ní zády a padne mi do náruče. A ona půjde sama, protože nesnese pomyšlení, že ji vidí jako zrůdu."

„Nemaluješ si to moc pohádkově?" otázal se s úšklebkem Quentin, ale Betty nad ním jen mávla rukou. „Jak tak koukám, jsi celý otec." Byť při její řeči měl pocit, že vyhrává vlastně trochu neprávem, protože Natasha Romanovová má oproti ní značnou nevýhodu, nic samozřejmě nahlas neřekl. Romanovovou v žádném případě nechtěl bránit, a navíc, on vlastně dělal to samé co Betty. Protože proč to dělat složitě, když to jde mnohem jednodušeji a člověk se tolik nenadře?

„Měl jsi ji vidět. Málem se tam rozbrečela jako dítě. Zvláštní, jakou máme někdy představu o určitých lidech, a když k nim přijdeme blíž, zjistíme, že je to někdo vlastně úplně jiný, než jak jsme si to celou dobu mysleli. Romanovová se tváří jako ledová královna, která tě zabije jedním mávnutím a kterou nic neotřese. A přitom je úplně stejná jako ostatní. Stejný slaboch. Jen to okolí chytře nedává najevo. Jenže zřejmě ani ona nedokáže být ve střehu věčně."

„Zvykli si na to, že je v jejich životech zase klid. Toomes byl jen malá ochutnávka. Ukolébáme je znovu k pocitu bezpečí, a pak, až budou nejvíc oslabení, znovu udeříme. A přísahám, že tentokrát si Pottsovou pořádně vychutnám," zavrčel Beck temně a prokřupal si prsty.

Betty se uchichtla jako malá holčička. „Zničíme tu jejich povedenou rodinku jednou provždy, a pak už nám skutečně nic nebude stát v cestě. Nejdřív se postarám o Romanovovou, ta by mohla dělat problémy. Potom Bruce přejde na moji stranu, až nakonec zbydou Starkovi jen sami. Až jim vezmeme toho kluka, půjdou ho hledat a vůbec je nenapadne, že jdou vlastně přímo do Ďáblova chřtánu, do té smrtelné pasti, ze které už se nedostanou."

„Do Ďáblova chřtánu, to se mi líbí," poznamenal Quentin a spokojeně si promnul ruce. S Betty se nikdy příliš nebavil, jejich první rozhovor se uskutečnil teprve před několika dny, kdy za ním přišla s prosbou, zda by jí nepomohl s jednou malou iluzí. Tehdy si o Betty Rossové ještě naivně myslel, že je taková malá křehotinka, kterou tu Liv nechává jen ze soucitu, protože je to její kamarádka. Ale až nyní pořádně poznal, že Elizabeth je vlastně taková ďáblice. Neměl tušení, že je až tak zkažená, že v sobě chová tolik nenávisti a pro to, po čem touží, by šla klidně i přes mrtvoly. Teď už v ní skutečně viděl ten pravý odraz jejího otce Thaddeuse. „Netušil jsem, že dokážeš být tak zlá a pomstychtivá. Odpusť mi to, ale vlastně jsem si myslel, že ty budeš ta, která to všechno zkazí, až půjde do tuhého. Přišlo mi, že balancuješ mezi dvěma cestami a jdeš v jejím středu. Ale zřejmě jsi stejná jako my ostatní."

„To bych tu jinak nebyla, ne?" ušklíbla se. „Život mě toho naučil spoustu. Především to, že pokud chceš přežít, mít se dobře a získat to, po čem toužíš, musíš být skrytý manipulátor a taky trochu herec. Je toho ještě spousta, co o mně nevíš, Quentine Becku."

•••

Peter dal na Lokiho radu a druhého dne si šel promluvit s mámou. Chtěl s ní mluvit už toho večera, když ale nakoukl do obýváku a zjistil, že je tam s tetou Nat, nechtěl je rušit a nějak jim zasahovat do soukromí. Druhého dne už to ale nevydržel. 

Přišel za ní do kuchyně, kde jim připravovala oběd. Odkašlal si, aby věděla, že tu je. „Mami," oslovil ji, a teprve potom se otočila. „Já, no... chtěl jsem se ti znova omluvit. Vím, že si myslíš, že zase lžu a ve skutečnosti necítím žádný výčitky a že bych to udělal znova, ale... není to pravda. Vážně mě mrzí, že jsem vám lhal, že jsem vás neposlouchal a přidělal jsem vám další starosti. Ale já jsem to musel udělat, mami. Musel jsem, protože Toomes byl nebezpečnej a táta s tím nic nedělal, nebo spíš... asi s tím nemohl nic dělat. Takže jo, sice cítím výčitky, ale udělal bych to znova. Vidíš, upřímnost," zazubil se, ale měl tušení, že Pepper to moc vtipné připadat nebude.

Pepper si odkašlala. ,,Dobře, Petere, cením si tvé upřímnosti. Ale jak jsem ti řekla už včera, a jak jsi to asi sám čekal, teď ti nemůžeme stoprocentně věřit. A mě to moc mrzí, protože jsi náš hodný, šikovný a statečný chlapeček," řekla mu láskyplně a pocuchala mu vlasy. ,,Ale pořád se na tebe zlobím a jsem zklamaná. Opravdu jsi nás vyděsil, mohl jsi přece přijít o život! Já vím, že teď se mi to mluví... ale měl ses na nás obrátit. Varovat nás, znovu to s námi probrat. Vždyť přece víš, že u nás máš dveře vždycky otevřené, byť se na věcech pokaždé všichni neshodneme. Ale Petere... už nikdy nechci znovu zažít to, co jsem cítila včera. Už nikdy. Nechci se na tebe zlobit a vymýšlet ti nejrůznější tresty, ačkoliv vím, že se ti je s největší pravděpodobností podaří obejít, jako už jsi to udělal."

,,Budu se snažit vám přidělávat co nejmíň starostí. Navíc, Toomes je za mřížemi a už je zase klid. A až se zase objeví někdo jiný, hned o tom řeknu tátovi a tetě Nat," slíbil jí a usmál se.

Pepper zamrkala. ,,Jak, až se zase někdo objeví?"

Zazubil se. ,,Mami, přece si nemyslíš, že Toomes byl poslední padouch na světě?"