Delirium

[7]

[Keenan Thorsenová]

„Dodělám to. Běž už domů, proboha," houkla na mě má nová kolegyně Kaya od kasy.

Nakrčila jsem nad tím nos, protože jsem měla v plánu jí vyrovnat umyté nádobí do polic, aby měla vše připravené a nemusela se tu tím už před zavíračkou zabývat. Přesto, že už jsem měla deset minut padla.

Bylo to tak, že ve středu, kdy jsem šla navštívit Skylar do práce, jsme se stavily v baru Mad Mango vedle jejího obchodu s oblečením. Ukázalo se, že je to něco mezi hipster kavárnou a smoothie barem. Stěny tam byly vymalované křiklavě žlutou barvou, nábytek k sobě neladil, gauče byly doslova obsypané polštáři a bylo tam dokonce zákoutí s extra nízkými stolečky, u nichž se dalo pohodlně sedět na zemi. Co do sortimentu, zaměřovali se zejména smoothie z bio ovoce a zeleniny, ale podávali taky čaj, kávu a nějaké zákusky. A sladký bonus pro mě byl, že zrovna sháněli výpomoc. K mému štěstí měla směnu zrovna Kaya, která vypadala jako zarytá metalistka se spoustou piercingů, několika tetováními a nekonečnou zásobou černého oblečení. Byla naprosto unešená mými dlouhými havraními vlasy a neustále mi opakovala, že bych si měla nechat propíchnout nos a dát si tam kroužek.

Byla sympatická.

A já byla vděčná, že okamžitě zavolala své šéfové a domluvila mi u ní zkušební směnu, která proběhla hned ve čtvrtek po škole.

Měla jsem už nějaké zkušenosti s obsluhou z jedné restaurace ještě z Bridgertonu, kde jsme dřív bydleli, takže tohle byla sice tak trochu výzva, ale zvládla jsem to a na konci směny jsem se od vedoucí dozvěděla, že jsem přijatá.

Byla to pro mě jiskřička naděje po tom příšerném začátku školního roku na Whitmoru. Měla jsem z toho upřímnou radost, protože mít vlastní příjem byla vlastně nutnost, pokud jsem si chtěla dovolit občas koupit nějaké věci pro sebe a nemuset u toho strejdovi vysvětlovat, proč přesně vlastně blbosti typu make-up, nové kraťasy na běh případně film do Instaxu vůbec potřebuju.

Zlehka jsem se na Kayu přes rameno usmála. „Chtěla jsem jen –"

„Chtěla jsi jít na tu dnešní grilovačku, která vám začala už před hodinou, ne?" popíchla mě a dala si ruce v bok, což bylo jasné znamení, že ji nemám dál vysírat.

Jo. Za dva dny jsem se toho o ní naučila celkem dost.

„Víš, že čekám, až mě tu vyzvedne Skylar," zaprotestovala jsem.

A Kaya stáhla černé obočí k sobě tak silně, že se slilo v jednu linku.

Zasmála jsem se, odložila hrnek na pult před sebou a zvedla ruce, jako bych se vzdávala. „Tak fajn! Fajn! Už odsud mizím. Jen si vzadu vezmu věci."

„To jsem chtěla slyšet," pronesla o poznání víc spokojeně a mávla rukou k chodbě, která vedla ke skladu a taky k menší místnosti pro zaměstnance.