Delirium

[17]

[Keenan Thorsenová]

Takže jsem nechala Maddena Valentiho, aby mě ošukal svými prsty.

To rozhodně nebyl můj nejsilnější okamžik.

A i když jsem se mohla tvářit, že jsem k tomu byla donucená, protože mě vydíral a vyhrožoval mi, skutečnost byla trochu jinde, že? Protože ano, musela jsem si přiznat, že v ten moment jsem to chtěla víc než cokoliv jiného. Můj zdravý rozum mi totiž evidentně dával sbohem ve chvíli, kdy se mě ten sráč dotknul.

A já se tím užírala celý zbytek dopoledních hodin. Roztržitě jsem si zapisovala výklad a snažila se nemyslet na to, co tohle všechno znamenalo.

Protože co o mně ksakru vypovídal fakt, že jsem si víc než užila sexuální chvilku s někým, kdo evidentně neměl žádné svědomí, neváhal ublížit někomu, kdo o mě projevil zájem, a každý podělaný den od našeho seznámení mi dával najevo, jak bezvýznamná moje existence vlastně je?

Madden Valenti byl psychopat a tyran. A já... já byla naprostý idiot. Namísto toho, abych se poučila z Michaela, jsem se rozhodla vydat ještě horší cestou a půjčit svoje tělo někomu, kdo mnou opovrhoval a ponižoval mě při každé příležitosti.

A to nejhorší na tom bylo, že jsem si uvědomovala, že pokud neuskutečním svůj plán, celé se to jen zhorší. Protože jsem se toho hajzla skutečně bála. Kdykoliv provedl nějaký prudký pohyb, všechny instinkty mi velely, že mám utéct nebo alespoň ztuhnout děsem. A on to věděl... a bylo mi víc než jasné, že v budoucnu nebude váhat tohohle využít.

Potřebovala jsem jednat. Co nejdřív, ksakru.

A to odhodlání ve mně rostlo minutu od minuty tak silně, že jsem poslední hodinu před obědem sotva dokázala v klidu sedět.

A díky kurva Bohu za obědovou pauzu. Byl to jediný světlý bod dnešního podělaného dne, protože jsem mohla vypadnout na čerstvý vzduch se Sky a Ericem.

My dvě jsme se domluvily na tom, že si v pátek po práci uděláme další holčičí večer. Tentokrát u ní, abych si já mohla prohrabat její šatník, na což jsem se popravdě v té záplavě sraček neskutečně těšila.

Nicméně.

Když jsem zaznamenala, jak Eric občas letmo Sky pohladil, hlavou mi prolétla děsivá myšlenka na to, čím mi Madden vyhrožoval. Ani jsem se nezamýšlela nad tím, jestli by ty dva dokázal rozdělit, protože ten sráč měl evidentně páky na každého. A fakt, že by něco takového skutečně udělal? Nedokázala jsem si představit, že bych nechala Skylařin svět vybouchnout v přívalu bolesti, kterou by ji to zcela určitě způsobilo. Takže když se pak usmála na svého přítele a vtiskla mu polibek na tvář, byla jsem vlastně víc než ráda, že jsem aspoň něčemu dokázala zabránit, i když to znamenalo, že jsem prohrála tuhle podělanou bitvu s Maddenem.

Díky tomu jsem na odpolední hodiny odcházela minimálně o něco klidnější. Ovšem to mi ještě nedošlo, že mě čeká tělocvik, který se rovnal dalšímu utrpení, protože kluci měli na vedlejším hřišti trénink. A Bože, poslouchat to věčné hihňání slepic z naší třídy a vzdychání nad tím, jak jsou Reid s Maddenem sexy, mě dohánělo k šílenství.

Odpočítávala jsem každou jednu podělanou minutu a šatnou jsem pak skoro prolétla. Zvládla jsem sprchu a převlékání v naprosto rekordním čase, abych konečně mohla vypadnout ze školy ven.

Pomalu jsem mířila na parkoviště, abych zmapovala terén, protože pokud jsem se nemýlila, tak jsem tu ráno zahlédla nejen Maddenovo auto ale i Reidovo. A když jsem po bližším zkoumání v rohu našla Mustang Shelby GT500, spadnul mi z hrudi obrovský balvan. Rychle jsem napsala textovku Jaredovi, že dneska už odvoz mám, a potom jsem popošla kousek dál za Reidův vůz, aby mě Madden případně nezaznamenal od svého vlastního auta.