Delirium

[34]

[Madden Valenti]

Ve chvíli, kdy jsem ty dva uviděl spolu na balkoně mi nejspíš došlo, že ta věc mezi nima – ať už to kurva bylo cokoliv – je reálná.

A to me nejspíš dohnalo dál, než bych obvykle zašel.

Prolítnul jsem barákem, nasednul do svýho Rangeru a vypadnul z domu.

Věc se totiž měla tak, že Grayson sice totiž odjel na dva tejdny mimo město, ovšem to neznamenalo, že by mi nenaložil mou část trestu. Měl jsem toho celkem dost a zabil jsem tím většinu dnešního dne, když jsem pro něj vyřizoval nějaký pochůzky a taky jsem na hřbitově vykopal pěknejch pár hrobů. A ten zmrd moc dobře věděl – ještě než vůbec zvednul telefon, aby mi zavolal – že jsem stihnul vyřídit všechno v jednom jediným dni.

Vůbec se nechtěl ujistit, že jsem zvládnul udělat všechny jeho zasraný úkoly. Kdepak do hajzlu. Chtěl mi naložit ještě něco navíc.

Podle mě musel mít posranej tik do oka jen z představy, že mám nějakej volnej čas pro sebe a mohl bych tu v mezičase snad demolovat jeho barák jednou párty za druhou.

Ne, že by tohle nebyla spíš Reidova parketa.

Nicméně.

Rozhodnul jsem se vyřídit ten pojebanej úkol navíc, kterej byl podle mýho víc zkouška než cokoliv jinýho. A když jsem měl o tři hodiny později hotovo a nasedal jsem zpátky do svýho auta, rovnou jsem popadnul svůj mobil a vytočil Graysonovo číslo.

Trvalo celejch pět vteřin, než to vzal. „Maddene," pronesl tak trochu ochraptěle, „proč mi voláš? Je teprve sedm ráno."

A já se zašklebil, zatímco jsem na sebe pohlídnul do zpětnýho zrcátka. Ty kruhy pod mejma očima byly zase o něco výraznější a duhovky mi podivně splývaly s panenkama. Vypadal jsem jako pojebanej feťák bez dávky, kurva. „Doufám, že tě nevyrušuju od nějaký zábavný kratochvíle," opáčil jsem podivně dutým hlasem, „jako třeba vypichování s novou milenkou, hm?"

„Pokud mi voláš, jen abys mě rozčílil –"

„To bych si kurva nedovolil," skočil jsem mu do toho, i když jsem věděl, že by mě jindy za takovou drzost potrestal. Ale do hajzlu, nespal jsem už pár dní v kuse a momentálně mi nemohlo bejt víc u prdele, jestli mu budu připadat příliš nevychovanej. Přejel jsem si dlaní po tváři a praštil hlavou o opěrku. „Je to hotový."

V telefonu bylo chvíli ticho, než se zeptal: „Cože?"

„To, co jsi po mně chtěl, je kurva vyřízený v posraně rekordním čase," odtušil jsem o něco důrazněji, i když mi bylo jasný, že moc dobře věděl, o čem mluvím už poprvé. „A budu za to něco chtít."

To ticho bylo teď ještě o něco delší než předtím. „Co přesně by to mělo bejt?"

Jo. Mám tě kurva v hrsti.