Delirium

[38]

[Keenan Thorsenová]

I přes ten Maddenův vzkaz, v němž nechal svou výhrůžku mé maličkosti, se následující dva dny nestalo prakticky nic. A to ze zcela jednoduchého důvodu - ten bastard se ani neobtěžoval přijít do školy.

Nebyla jsem si jistá, jak přesně tohle dělá. Protože i když jeho adoptivní otec nebyl doma, škola o tom musela někomu dát vědět, ne? Protože pokud šlo o více dní v kuse většinou to tak bylo. Nebo mu všechny ty zatracené hodiny omluvil Reid? Nebo sám Grayson?

Nechápala jsem to.

Každopádně ten podělaný fakt, že jsem toho bastarda měla z dohledu, neznamenal, že bych se snad neohlížela přes rameno a neočekávala jeho nezvanou návštěvu po večerech. Protože kdybych měla být naprosto upřímná, ve čtvrtek večer jsem usínala s rozsvícenou lampičkou a nožem v ruce.

Což bylo potupné.

Ale nutné pro mou vlastní příčetnost.

Nicméně.

Ve chvílích, kdy jsem nevyšilovala kvůli Maddenovi, anebo se neužírala tím, že se mi Reid pořád neobtěžoval ozvat, jsem myslela na Deacona. Ta sestra od doktora Prestona si na mě nevzala telefonní číslo a s ohledem na to, že nejspíš dali vědět jen panu Valentimu, který byl momentálně mimo dosah, jsem přišla o veškeré informace. A já byla kurva jako na trní, jestli to ten rotvajler přežil.

Seděla jsem v jídelně u oběda, kterého jsem se ani nedotkla, a naprosto dokonale vytěsnila špačkování Noaha s Beccou. Zírala jsem na displej svého telefonu, který ukazoval páteční datum a čas pár minut po poledni, ovšem žádné nové příchozí zprávy. Nemohla jsem toho udělat moc. Tedy ne, pokud šlo o Reida a jeho mlčení, protože jsem ze své pozice nehodlala ustoupit a on to moc dobře věděl.

To, že mě to uvnitř rozebíralo na nejmenší částečky mého já a občas to bolelo tak moc, že jsem měla pocit, že se v příští vteřině nedokážu nadechnout, byla věc druhá.

Nicméně.

Mohla jsem udělat aspoň něco, pokud šlo o Deacona, nebo ne?

Popadla jsem telefon do ruky a na Googlu si vyhledala doktora Prestona. Najít kontakt trvalo sotva pár vteřin a já byla odhodlaná zavolat.

„Jenže já na ten koncert nezval tebe, ale Keenan se Skylar," opáčil Noah směrem k Becce, která teď vypadala značně dopáleně.

„Jo, protože jsi tak zatraceně populární, že si můžeš vybírat, koho pozveš na svůj koncert, Noahu," odsekla mu ona. A i když v těch slovech bylo dost jedu, připadalo mi skoro, jako by se v jejích očích mihlo cosi jako bolest. Ovšem když mrkla, bylo to pryč.

Noah jen zavrtěl hlavou. „Je to pro tvoji vlastní bezpečnost. Pokud by ses takhle chovala k mejm kamarádům, nakopali by ti prdel."

Skylar se vedle mě začal dusit jídlem a já si byla zatraceně jistá, že je to kvůli tomu, jak potlačuje smích.