Delirium

[41]

[Madden Valenti]

Od mýho odchodu z Keenaniny ložnice neuplynulo ani patnáct hodin a já byl zpátky na místě činu. Teda skoro na místě činu. Nenacházel jsem se tak úplně v její ložnici, ale ve svým autě před jejím domem, který bylo zaparkovaný u chodníku tak, abych viděl oknem právě do tohohle pokoje.

Rozhodně bylo štěstí, že už bylo venku šero, takže mý auto nebylo na ulici tak nápadný. V klidu jsem tu mohl vysedávat, kouřit jednu za druhou a poslouchat metalovou muziku, zatímco jsem sledoval dění v domě.

Proč přesně k tomuhle došlo?

Kaya pro mě dneska neměla žádný kloudný informace o tom, co přesně bude Keenan dělat. A s ohledem na to, že neměla směnu v Mad Mango na tom nemuselo bejt nic až tak divnýho. Nicméně? To neznamenalo, že to hodlám nechat jen tak.

Chtěl jsem vědět, co bude moje malá obsese dneska večer dělat, protože ty možnosti byly nekonečný. Byl jsem si tím kurva jistej po tom, co jsem včera viděl při tom telefonátu s Reidem. Tahle Keenan nehodlala sedět doma na zadku a čekat, až ji kdokoliv přijde odprosit... nebo snad tyranizovat, co?

Takže jsem celkem se zájmem sledoval všechno to dění uvnitř. Keenan totiž nebyla sama. Měla u sebe Skylar a podle toho, co se tam dělo, se ty dvě vypravovaly někam ven. A já osobně jsem tak úplně nemohl říct, že s tím souhlasím, do hajzlu. Keenan zase měla vlasy vyčesaný do jednoho z těch vikingskejch účesů plnýho copánků a rebelství a doplnila ho o černý minišaty s kraťoučkou koženou bundou a vojenskejma botama.

A ten problém nebyl v tom, že šly ven. Ten problém byl kurva v tom, že Keenan v tomhle outfitu vypadala zralá na naražení proti zdi a drsnej sex zezadu. Takže ne. Já ani můj pták jsme s tímhle víc než nesouhlasili.

Potáhnul jsem z cigára a vyfouknul kouř z okýnka ven. A když Keenan už po několikátý prošla kolem okna, ušklíbnul jsem se a utrousil: „Nebudu lhát, chápu, co na ní vidíš. Ale měl bys taky vědět, že když na tebe rozjela to svoje ‚umuckám tě k smrti', byl to z velký části jen hereckej výkon. Ta holka je Ďábel, Deacone, a věř mi, když ti říkám, že potřebuje někoho, kdo ji zkrotí." Ohlídnul jsem se přes rameno na rotvajlera, kterej měl na zadních sedačkách nataženejch hned několik dek a momentálně si mě prohlížel s hlavou složenou na packách. Párkrát bez zájmu mrknul, a já frustrovaně zasyčel. „Tím samozřejmě kurva chci říct, že ten někdo bych měl bejt já." Protože ne. Reid na tohle nikdy nemohl stačit.

Ten chlupatej hajzlík jen dlouze zamručel a uhnul přede mnou pohledem.

„Oukej, ty malej grázle" opáčil jsem a zlehka ohrnul horní ret, „chápu to tak, že jsi nenávratně polapenej jejím kouzlem... i když je to všechno kurva falešný. Ale všechny ty dobroty a plyšák, kterýho ti slíbila?" Po týhle otázce Deacon zvednul hlavu a stáhnul uši lehce dozadu v jakýmsi tázavým výrazu. A já přikývnul. „Jo, tak na ty nedojde. Je to jen mrňavá lhářka, která si tě chce koupit. Copak to nevidíš?"