Delirium

[18]

[Reid Bennett]

Zašklebil jsem se, zatímco jsem se nepřestával pohybovat. Dovnitř a ven. Stala se z toho za ty dva roky podivná rutina, ve který mě poháněla vpřed jen prachobyčejná touha po pomstě svýmu otci. Jo. Grayson Bennett jako táta monumentálně selhal v tolika směrech, že by podrobnej popis vydal na delší román. A kromě toho? Vzal mi pár důležitejch věcí.

A proto jsem se už v šestnácti rozhodl, že je čas vzít si něco málo zpátky. Šukat jeho sekretářku, se kterou udržoval dlouholetej poměr, se zdálo jako dost dobrej nápad.

Byl jsem dostatečně namyšlenej a drzej na to, abych ji svedl.

A moje umanutost byla dost velká na to, abych ji zkrotil.

Proto nemohla přestat. Proto mě nikdy nedokázala pustit, i když jsem byl její malý ošklivý tajemství, o kterým by nikdy ani necekla.

Madison Crestonová byla vyzrálá zrzka s funkčním mozkem a zatraceně sexy tělem. Věděla, že ji využívám, ale nedokázala přestat. Posnažil jsem se totiž dost na to, aby se ze mě stala její tajná droga, na který okamžitě získala závislost.

Už když jsem ji poprvé položil na stůl v otcově kanceláři, došlo mi, že je vášnivá, divoká a touží mít vládu nad situací. Obzvlášť s někým, kdo je o sedmnáct let mladší. A proto jsem byl hrubej. Neurvalej. A nikdy – kurva nikdy – jsem ji nenechal mít nade mnou navrch.

A jo, jasně, že vzdorovala a prala se.

Ale nakonec? Milovala to.

Pravděpodobně ještě víc než ptáka mýho otce, kterej byl ověšenej drahým kamením.

Já jí totiž na rozdíl od fotříka neplatil nájem za byt, nekupoval jí drahý auta, ani ji neobdarovával šperkama. Ale moje péro bylo kouzelný, hm? Prostě chtěla víc. Vždycky chtěla víc.

I když se při každý mý návštěvě přes otcovu obědovou pauzu tvářila, že mě tu nechce, že mě nesnáší a že mnou opovrhuje. Budiž. Cokoliv, aby se na sebe ráno mohla zpříma podívat do zrcadla. Koneckonců nikdy jsem netoužil po její přízni.

Jen po tom šuku z nenávisti, která nepatřila jí.

Madison ohnutá přes otcův stůl s hlavou otočenou do strany zakňourala a její tělo se otřáslo, což bylo jasný znamení, že se blíží k vrcholu. Jenže já s ní ještě nebyl hotovej. Popadl jsem její ruce, kterejma se nadlehčovala, a zkroutil jí je za zády tak, že měla předloktí složený přes sebe. Pak jsem je přišpendlil jednou svojí dlaní, zatímco druhou jsem přiložil na její tvář a přitlačil.

Vyšel z ní táhlej nářek, kterej mohl napovídat cosi o tom, že ji to bolí.

Jako by mě to kurva zajímalo.

Každej jeden můj příraz byl teď tvrdější. Zběsilejší.

Protože s ní jsem nikdy nešukal bez kondomu a to znamenalo, že potřebuju víc. Víc rychlosti. Víc tření.

„Ó, to je ono," protáhla zoufale, zatímco z jejích očí stekly slzy. „Opíchej mě, Reide."

Semknul jsem víčka k sobě a snažil se z hlavy vytlačit její protivnej hlas. Dřív mi tohle připadalo vzrušující. Ona mě vzrušovala. Ale dneska už to byla pouhá rutina, se kterou jsem nehodlal přestat, protože jsem si celou tuhle naši záležitost schovával jako záložní plán, až jednou budu potřebovat nasrat svýho nejdražšího otce.

Takže jsem si v hlavě představil jiný tělo. Jinou tvář. Dokonale modrý oči namísto zelenejch a černý vlasy namísto zrzavejch.

Byla to ona, koho jsem toužil opíchat od prvního dne. Byla to ona, kdo mě odmítal. Byla to ona, kterou jsem kurva nedokázal vyhnat z hlavy.