Delirium

[11]

[Keenan Thorsenová]

Bušení mého srdce zrychlovalo, dech mi každou vteřinou těžknul. A já si bolestivě uvědomovala, že se Madden tiskne svým tělem na mé. Na moje zatracené tělo, které bylo zahalené pouze do ručníku omotaného kolem mých ňader.

Zabralo by mu asi tak setinu vteřiny, aby mě před sebou měl nahou a bezbrannou.

A já začínala panikařit.

A zároveň s tím se do mých žil vlévalo něco, co bylo nové. Možná to bylo tou trávou, která odbourala mé obvyklé zábrany. Možná to bylo tím, že už jsem toho tyranizování začínala mít po krk. Ale skutečně jsem cítila, jak se mými žilami rozlévá koncentrovaný vztek.

Chtěla jsem mu ublížit. Chtěla jsem, aby se sebral a táhnul z mé ložnice a aby mi dal už napořád pokoj.

Ten pojebanej sráč.

Trhaně jsem se nadechla skrz Maddenovy prsty, které mi překrývaly ústa a bolestivě se mi zarývaly do masa, zatímco na mé uši útočil hlas zpěváka kapely, kterou jsem neznala. Tu hudbu si tu pustil on. On. A rozhodně tím předával velice jasnou zprávu.

„When every step is do or die. When every breath you take is filled with lies. And you can't deny you're feeling paralyzed. So it's time to settle the score. This. Is. War."

Bez jediného varování jsem vycenila zuby a zakousla se mu do dlaně tak silně, že Madden překvapeně zasyčel. Jenže nepovolil. A tak jsem zaryla své zuby hlouběji. Tak hluboko, že se mi na jazyku rozlila kovová pachuť krve.

A pak jsem překvapeně zamrkala, když mi onou dlaní zatlačil proti tváři ještě víc a dostal tak mé zuby ještě o kousek dál. V mezičase volnou paži omotal kolem mého pasu a pevně sevřel, než se sklonil a zavrčel rovnou do mého ucha: „Hezký. Vždycky si užiju vřelý přivítání, Keenan. Ale měl bych tě varovat, že jestli v tomhle duchu budeš pokračovat, začnu si myslet, že se mnou flirtuješ."

Utahoval si ze mě?

Teď? V tuhle posranou chvíli?

Zavrtěla jsem sebou a pokusila se mu vrazit loket do břicha. Jenže to nevyšlo nijak zvlášť úspěšně, protože jsem díky jeho sevření neměla bůhvíjaký manévrovací prostor. Vypadalo to spíš, jako bych se s ním pokoušela dost lascivně tančit, protože můj loket rozhodně nezasáhnul jeho břicho, zato můj zadek se dost intenzivně otřel o jeho rozkrok.

Bože. Co když se mu zase postaví?

Nebyla jsem si jistá, jestli něco takového zvládnu znovu.

Madden se za mnou uchechtnul. „Tak teď si rozhodně myslím, že se mnou flirtuješ."

Vážně bych se domnívala, že si mě dobírá, kdyby jeho hlas nezněl tak studeně a bezcitně a kdyby v téhle situaci nefigurovala jeho prokousnutá ruka a moje skoro nahé tělo.

Zavrtěla jsem hlavou do stran, až se mi podařilo z úst aspoň na moment setřást jeho dlaň, a rychle jsem vyhrkla: „Nech mě na pokoji!"

Madden mě znovu narazil na své tělo. Jeho tvář se otřela o mou a pak mě jeho dech polechtal na nose. „Tohle je mezi náma dvěma. Pokud budeš ječet a přiběhne sem tvůj velice nápomocnej brácha, podříznu mu krk, Keenan." Strčil do mě a já zavrávorala o několik kroků vpřed.

Narazila jsem do boku postele, jejíž rám bolestivě zasáhnul mou holeň. Ale to teď byla má poslední starost. Moje hlava byla dokonalý chaos a já netušila, co dál dělat. Nehodlala jsem do toho Jareda zatahovat. Vlastně bych se ho sem nejspíš nesnažila přivolat ani kdyby mu Madden nevyhrožoval. K čemu taky? Jer si myslel, že spolu my dva spíme. A navíc mu Madden mohl vyzradit má tajemství. Nebyla jsem sakra úplně pitomá.