Delirium

[36]

[Reid Bennett]

Moje mysl byla jeden epickej chaos.

Nedokázal jsem ji uklidnit. Pořád mě nutila pokračovat vpřed. Nemohl jsem najít ten posranej zenovej klid, kterej vždycky přicházel po jejím boku. Potřeboval jsem nový podněty, v noci jsem zíral do stropu, protože mě bez její přítomnosti naplno sužovala insomnie, a většinu času jsem se prostě nějak udržoval v pohybu. Což pro tentokrát dokonce zahrnovalo noční výběhy.

Vsadil bych se kurva, že Keenan neměla nejmenší podělaný tušení o tom, že jsem taky chodil běhat. Většinou s Maddenem. Ovšem to teď nehrozilo s ohledem na to, jak nepravděpodobnej byl jakejkoliv kontakt mezi náma. Nicméně. Po nocích jsem trhal rekordy a zaběhnul svůj nejdelší běh na podělanejch třicet kilometrů. Tak nějak jsem totiž doufal, že potom možná konečně odpadnu a naspím víc než tři podělaný hodiny.

Ale ne.

Ne kurva. Hodina a půl mi nejspíš musela na běžnej provoz stačit.

Což bylo podělaný blaho.

Většinu úterý jsem ve škole strávil tím, že jsem sledoval Maddena a kontroloval, jestli dodržuje bezpečnou vzdálenost od Keenan. Ovšem když ten bastard ve středu zatáhnul školu, rozhodnul jsem se toho využít a taky jsem po obědě zmizel. A to ne snad kvůli tomu, že bych po něm hodlal pátrat.

Měl jsem svoje vlastní pochůzky, který jsem potřeboval vyřídit.

Nasednul jsem na motorku a překonal těch pár kilometrů po městě v celkem rekordním čase. Zaparkoval jsem u promenády a pak se rovnou vydal do Mad Mango, kde bylo v tuhle dobu poloprázdno.

Zastavil jsem se hned za dveřma, kde na mě zaútočil vzdálenej hovor a rocková hudba, kterou jsem se snažil ignorovat, poté co jsem zaslechnul útržek textu. „I will never let you go." Jen jsem nad tím zatnul čelist a radši se rozhlídnul kolem.

Dneska evidentně obsluhovala Kaya, za kterou pobíhala nějaká další kolegyně.

Což bylo dobře pro mě.

Došel jsem až ke kase a rovnou na ni zavrčel: „Myslím, že je nejvyšší čas, aby sis vybrala dnešní pauzu."

Trhla sebou a pak ke mně vzhlídla. Její oči se nepatrně rozšířily, když jí došlo, kdo proti ní stojí. A pak se rychle podívala ke dveřím.

Očekávala, že se mnou dorazí Madden?

Ani by mě to kurva nepřekvapilo.

Pak se přede mnou narovnala do plný vejšky a zaryla svý černě nalakovaný nehty do dřeva pultu. „Keenan tu není, Reide."

„Evidentně, kurva," odfrknul jsem si a povytáhnul obočí. „Co by tady taky dělala, když právě teď sedí ve škole?"

Kaya se vší silou snažila udržet klidnej výraz, ale já viděl, jak skrz tu masku prosakuje nervozita, když přešlápla. Pravda byla taková, že mi ještě předtím, než jsme s Keenan uzavřeli tu proklatou dohodu, po jakýmsi náhodným flirtu napsala na kelímek od kafe svý číslo... na který jsem se jí nikdy neozval. A jo, jasně, že jsem si všimnul, že se mi od tý doby tak trochu vyhejbala, pokud to bylo jen trochu možný. Ovšem tentokrát jsem ji nehodlal nechat uniknout.