Delirium

[35]

[Keenan Thorsenová]

Měla jsem zvláštní pocit, jako by o tomhle víkendu část mého já umřela. A Madden by nejspíš byl zklamaný na nejvyšší možnou míru, kdyby zjistil, že to nebylo kvůli němu a jeho pitomému tetování tolik jako kvůli Reidovi.

Tedy... Nemůžu lhát. Čelit Maddenovi a nezhroutit se před ním v slzách, zatímco mi zvěčňoval ten zpropadený okov na zápěstí, mě stálo veškeré síly. Nicméně. Byla jsem si jistá, že to zvládnu. Že to musím zvládnout, abych si dokázala, že jsem mnohem víc než jeho posrané výhružky. Ovšem já v tu chvíli cítila, že to dokážu ustát. Že tohle všechno přemůžu, pokud tu pro mě potom bude Reid, u něhož se později budu moct schovat v náruči.

Ale to jsem se kurevsky mýlila, že?

Protože jeho odmítnutí a křik mě bolely daleko víc než tetovací jehla nořící se do mé kůže.

Když jsem se v neděli ráno vypotácela z jejich domu, zavolala jsem Skylar, která mě vyzvedla v posraně rekordním čase. A k její cti nutno podotknout, že tomu podělanému faktu, že jsem byla oblečená jen do Reidova trika a měla na zápěstí čerstvé tetování nevěnovala ani pozvednuté obočí.

Vzala mě k sobě. Nechala mě plakat tak dlouho, dokud všechny mé slzy nevyschly, a pak si vyslechla všechno, co se o víkendu stalo. Tak trochu vyšilovala. Tak trochu na mě tlačila, abych všechno vyklopila svému strejdovi.

A když jsem to razantně zamítla, rozhodla se neprotestovat.

Zmínila jsem jí i ten podivný hovor Maddena s Graysonem, který jsem náhodou vyslechla. A pak jsem jí vyklopila i zbytek toho, co jsem o Bennettovic rodině věděla. Skylar byla popravdě tak trochu zhrozená tím, co se klukům musí za zavřenými dveřmi dít a nejspíš to tak trochu obměkčilo její názor na Maddena, protože potom už mu aspoň nechtěla vrazit podpatek svých nejvyšších jehel do koulí.

Když jsme vše dostatečně probraly ze všech možných úhlů, zavolala jsem strejdovi, že jsem u Skylar a dorazím domů až večer. Naštěstí neměl nic proti, pokud doma zvládnu nějaký úklid a večeři, což za mě byla rozhodně malá daň za to, že jsem mohla na pár hodin vypnout hlavu po boku Skylar. Celou neděli jsme totiž strávily u ní v posteli, cpaly jsme se sladkostmi a dívaly se na Netflix. Hodně jsme se smály. A pro mě to bylo jako podělaná terapie, která mi dopřála aspoň chvilkového zapomnění.

Nicméně.

Realitu jsem nemohla odkládat napořád, takže jsem si od Skylar pak vypůjčila nějaké oblečení a taky široký kožený náramek, kterým jsem překryla to nové tetování, a nechala se odvézt domů. Zvládla jsem úklid, uvařit večeři, udělat pro Klaye svačinu do práce a připravit se do školy. Vrcholem mé snahy o normálnost byla společná večeře s Jaredem a Klayem, kteří mi nadšeně vyprávěli o tom, že konečně sehnali nějakou chatu a hodlají si spolu protáhnout víkend, takže odjedou rybařit už ve středu odpoledne.