Delirium

[29]

[Reid Bennett]

Madison: Nezajímám se o to, s kým jsi, Reide. V sobotu jsem kvůli tobě zůstala v práci až do večera a ty jsi prostě odešel! Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale mohla bych ti u Graysona zavařit na mnohem víc problémů než na ty, který už u něj máš.

Moje oči prolítly řádky příchozí textovky a z mejch rtů vylítnul smích. Dělala si ze mě prdel? Protože za mě tohle bylo nový dno – sekretářka a milenka místního senátora vyhrožuje mně, jeho synovi, protože jsem ji už nějaký dva tejdny odmítal šukat.

Madison byla v každým podělaným ohledu zákeřná bestie. Věděl jsem to, už když jsem ty naše píchací schůzky začal, ale občas mě pořád dokázala překvapit.

Opřel jsem se do boku svýho Mustangu, kterej stál zaparkovanej na školním parkovišti hned vedle Ericova auta, a rychle jí odepsal.

Reid: Uvědomuješ si ty, že bych z fleku mohl vyrazit za Graysonem a poskytnout mu pár fotek, který by se daly považovat za explicitní pornografii a taky za celkem nepopiratelnej důkaz toho, co se mezi náma celkem pravidelně odehrává už dlouhý dva roky?

Reid: Je mi totiž naprosto u prdele, jaký následky by z toho vyplynuly pro mě. Můj triumf je v tom, že vyjebávám s něčím (a to kurva doslova), o čem se domnívá, že to patří jen jemu. Takže pokud jsi ochotná nést následky svejch rozhodnutí, do toho.

Reid: Pokud ti teď ovšem došlo, že v tomhle nemáš a nebudeš mít navrch, tak si vezmi svý výhružky a... schovej si je pro nějakou jinou příležitost, kdy budu zase volnej a ochotnej opíchat tě na jeho stole takovým způsobem, že se pak nebudeš moct postavit. Protože to momentálně nejsem. Ani jedno z toho. Naser si, Tvůj Reid.

Do hajzlu. Vážně jsem nenáviděl, když se mi někdo snaží diktovat, jak se mám chovat. Říkat mi, co smím a nesmím dělat, nebo mě snad jakkoliv ovládat. Madison tímhle přetáhla jakýkoliv myslitelný hranice. Definitivně, kurva.

Zašklebil jsem se nad tím, vypnul displej telefonu a zastrčil ho do svý zadní kapsy, zatímco jsem vzhlídnul k Ericovi. Měl jsem neurčitej pocit, že na mě mluvil, ale neměl jsem nejmenší pojebaný tušení, čeho se to týkalo. „Říkal jsi něco?" odtušil jsem s povytaženým obočím.

Přešlápnul na místě a s jakýmsi úšklebkem zavrtěl hlavou. „Já jenom kurva doufám, že neděláš to, co si myslím."

„A co by to mělo bejt?"

„Nepíšeš nějakejm svejm čubkám, že ne?" Můj kámoš se zahleděl kamsi ke škole a zamračil se. „I když to totiž vůbec není moje věc, tak bych ti stejně nejspíš musel rozbít hubu. Čistě z principu. Protože když už ses do nějakýho vztahu uvrtal, tak by ses ho měl aspoň pokusit ctít se vším všudy."