Delirium

[30]

[Reid Bennett]

Tenhle tejden utekl zatraceně rychle. A dost možná to mělo co dělat s tím bordelem, kterej jsem měl v hlavě. Protože i když jsem se ve středu večer po mým dostaveníčku s Maddenem na našem basketbalovým hřišti vrátil ke Keenan, díky který jsem došel toho slastnýho klidu, jenž mě ukolébal ke spánku, tak to nebylo v pohodě.

Nic kurva nebylo v pohodě.

Uvnitř mě totiž hlodal zkurvenej pocit naprostý a totální provinilosti, protože jsem porušil naši dohodu. A to nejen tak s někým, že jo, kurva? Ovšem mnohem výraznější než ta provinilost, byl vztek. Ten velice hluboko zakořeněnej vztek, kterej ve mně doutnal, od tý zasraný chvíle, co mi Madden tak barvitě popsal, jak přesně vypadá její tělo zbavený veškerýho oblečení. Byl jsem nasranej na něj... za to, že tohle všechno věděl. Byl jsem tak trochu vytočenej na Keenan, že s ním tímhle vším prošla, i přesto, že to nejspíš z většiny nebylo dobrovolný. A definitivně jsem byl víc než nasranej sám na sebe... za to, že jsem si tohle všechno nechal tak moc vlízt do hlavy.

Ne. To by vlastně bylo nedorozumění.

Byl jsem daleko za bodem nasrání a občas jsem měl dost šílenej pocit, že moje hlava prostě exploduje.

Žárlil jsem? Nepopiratelně.

Měl jsem na to nárok? V každým zasraným ohledu.

Trávil jsem s ní naprostou většinu času včetně nocí. A byla to kurva ona, kdo celý posraný dny zaměstnával moje myšlenky. Byl jsem tu pro ni, když to potřebovala, a byl jsem tu pro ni, ještě než jí došlo, že mě bude potřebovat. A věděl jsem až příliš dobře, že tohle není jednostranný. Viděl jsem to v jejích očích, cejtil jsem to v každým jejím dotyku. Byl jsem každý ráno to první, čemu se věnovala. A když jsme neměli společný vyučovací hodiny, byla to ona, kdo poslal první textovku. Vždycky mě hledala. Vždycky toužila po mojí zatracený přítomnosti.

Takže falešnej vztah? To kurva určitě.

Tenhle bod jsme minuli nejspíš už ve chvíli, kdy jsme se na tom domluvili.

Což ale momentálně všechno jenom komplikovalo, do hajzlu.

Jediný dvě věci, který poslední dny dělaly aspoň trochu snesitelnější, byl fakt, že se mi Madden od tý podělaný středy vyhejbal, a potom fakt číslo dva, že můj nejdražší fotřík ve čtvrtek odjel na služební cestu. Mluvil o dvou tejdnech. Možná i o třech. Zadal mi nějaký domácí úkoly skrz spravování jeho podniků, který jsem pro něj měl vypracovat, a já už teď věděl, že se na všechno z vysoka vyseru.

Ta podstatná část totiž byla, že on bude z domu a já budu mít volný soboty.

Zejména pak tu následující, kdy jsem měl v plánu Keenan vzít na ten zatracenej výlet, kterej jsme minulej víkend museli odpískat.