Delirium

[23]

[Reid Bennett]

Ať už jsem od dnešního večera očekával cokoliv, rozhodně to nebylo to, že mě na párty na pláži sbalej policajti, který mě odvezou na místní stanici za nelegální držení zbraně.

Ale život je někdy plnej překvapení, co kurva?

Ti bastardi se na tý párty objevili bez jedinýho varování. Prohledali mi motorku, z jejího kufru vytáhli inkriminovanou zbraň, kterou mi zamávali před ksichtem, a pak už mi nasazovali pouta. Nebudu lhát, trochu jsem sebou cukal, což zcela neomylně vedlo k použití nepřiměřenýho násilí.

Měl jsem problém s autoritama?

To zcela určitě.

Ale... vlastně jsem se tím vším i celkem bavil, dokud ti bastardi na stanici nezjistili, že ta zbraň patří mýmu otci, a nezavolali mu, aby si přišel vyzvednout svýho povedenýho synáčka z basy.

Při pohledu na epickej nástup Graysona Bennetta s jeho čtyřma gorilama na Creektownskou policejní stanici jsem zadoufal, že se pode mnou otevře země a pozře mě. To by mě totiž ušetřilo toho divadla, o kterým jsem věděl, že musí přijít.

Nicméně.

Trvalo podělaný čtyři minuty a sedmatřicet vteřin, než mi z rukou sundali pouta a řekli mi, že můžu jít. Vážně. Počítal jsem to.

A podle mě to musel bejt zkurvenej rekord.

Protože tohle zcela určitě nebylo poprvé, co mě můj nejdražší otec tahal z průseru. A to se nejspíš odrazilo na tom, jak už věděl, čím zdejším policajtům pohrozit.

A vlastně všichni mu šli okamžitě z cesty.

Všichni kromě Klaytona Thorsena, kterej tu byl novej a ještě pořádně nevěděl, jak to v Creektownu chodí. Ten chlapík couvnul, až když mu Grayson jmenovitě pohrozil suspendací a taky tím, že už si nikde u policie ve státech neškrtne. Klay po tomhle zatnul čelist a vypadal nerozhodně. Odkráčel, až když na něj důrazně kejvnul jeho nadřízenej, kterej se mýmu fotříkovi nakonec ještě omluvil.

Což byla asi největší ironie tohohle podělanýho večera.

Otec mě pak odvezl domů a já se odtamtud vyplížil jen dvacet minut potom, co skončil se svojí výchovnou řečí. Uložil mi domácí vězení a oznámil mi, že mě čeká další trest.

Jo. Další podělanej den strávenej po tvým boku, taťko? Klepu se kurva hrůzou.

Na jeho zákaz jsem se z vysoka vykašlal. Potřeboval jsem vypadnout. Potřeboval jsem se nadechnout čerstvýho vzduchu a upustit trochu napětí, který napínalo mý svaly do téměř křečovitýho stavu.

Nebylo pochyb o tom, kdo tu zbraň nastražil. A taky o tom, kdo pak zavolal benga.

A já si byl víc než jistej, že dneska nemůžu zůstat doma, protože jinak bych toho sráče musel přizabít.