Delirium

[8]

[Keenan Thorsenová]

Zatímco jsem se proplétala potemnělými chodbami domu, musela jsem se sama sebe ptát, jestli jsem vážně tak pitomá, že teď budu Maddena Valentiho na slovo poslouchat.

Ovšem i můj pořád přiopilý mozek si byl vědom toho, že mi tu moc prostoru pro vzdor a rebelii nezůstávalo. Madden na mě měl páky. Mohl mě vydírat. Mohl na mě Jaredovi říct věci, které se nikdy nesměl dozvědět. Nehledě na to, že jsem nehodlala zjišťovat, jestli jsou jeho hrozby vůči mému strejdovi reálné.

A pak tu taky byl ten fakt, že Michael mě svým způsobem vycvičil, abych byla poslušný tvor bez vlastní vůle toužící po pohlazení přesto, že v jeho podání většinou bolelo. Jenže Michael byl v porovnání s Maddenem neškodný asi jako malé děcko s nožem. Pořád mohl ublížit, ale nevěděl, kam a jak říznout, abych trpěla mnohonásobně víc.

Zato Madden.

Madden ten tohle všechno věděl až příliš dobře, což dle mého skromného odhadu mělo co dělat s tím, že byl o poznání inteligentnější než Michael. Nepotřeboval hrubé násilí, aby mě přiměl se ho k smrti bát. A vyvedl mě tak dokonale z mého vlastního omylu. Protože ano. Já se skutečně domnívala, že se v mém životě už neobjeví nikdo, kdo by mě děsil víc než Michael. Ale to jsem tak nějak nepočítala s tím, že se na Whitmoru seznámím s tímhle prohnaným bastardem, který se rozhodl ovládat můj život hned na několika úrovních. A ve chvíli, kdy jsem začala stoupat po schodech do patra, jsem se prudce kousla do rtu, protože jsem si naplno uvědomila, že tohle je teprve začátek. A proboha, já byla skutečně vyděšená představou, kde to všechno vlastně skončí.

S křečovitě zaťatou čelistí jsem se donutila stoupat dál do patra, i když mě každá částečka mého já nabádala, abych se prostě otočila na patě a utekla. Ale teď už bylo pozdě na to vycouvat. Pozdě na to, abych udělala přesně to, co každá holka, které funguje zdravý pud sebezáchovy.

Položila jsem bosé chodidlo na dřevěnou podlahu v patře a ta pod mou vahou zlehka zavrzala, zatímco já se očima snažila zmapovat okolí.

Bylo něco kolem půl třetí.

Všichni tu zůstali na přespání. Což znamenalo, že pár lidí se uklidilo do pokojů v patře, z nichž se teď ozývaly různé zvuky zahrnující vrzání postelí a steny. A já sebou téměř trhla, když jsem poznala Skyin hlas. Sténala Ericovo jméno.

A můj žaludek se podivně stáhnul.

Netušila jsem, kde přesně se momentálně nachází Madden přesto, že jsem si byla jistá, že domů neodjel. Jared s několika dalšími kluky odpadnul dole na gauči, zatímco já předstírala, že jsem usnula v křesle. A vážně, vážně jsem kurva doufala, že se neprobudí a nebude mě tu hledat.