Kronika tmy

1. Trest

Probírala jsem se pomalu a vůbec nic jsem si nepamatovala. Myslela jsem, že celé to setkání bude jen zlý sen a já se probudím jako vždy vedle Mirana, který bude spát. To byl však omyl. Probudila jsem se v pokoji, který jsem si vybavila až po pár okamžicích na velké černé posteli s šedými závěsy ovázanými na sloupcích postele.

,,Kde to jsem?" Položila jsem si ruku na hlavu, protože jsem jí měla jako střep.

,,Kde bys byla?" Promluvil hlas, který jsem si pamatovala z noci kdy jsem se tu objevila a začalo se mi vše vracet. Nadskočila jsem a podívala se ke dveřím nalevo od postele. Stál v nich Airen v černém těžkém kabátci a mečem u pasu, byla to docela změna když si vezmu v jakém oblečení jsem ho viděla poprvé. Teď byl celý v černém a vypadal jako když se chystá do boje. ,,Zapomněla jsi snad jakou dohodu jsem uzavřeli včera večer?" Naklonil hlavu na stranu a ruku ponechal na jílci meče.

,,Ne," odpověděla jsem. Vzpomínala jsem si na to. Stále jsem měla ruku položenou na spánku a sledovala ho ostražitým pohledem. Nevěděla jsem co od něj čekat a proto jsem se pokoušela připravit na vše, ale on tam jen stál a sledoval mě modrošedým pohledem.

Po chvíli se usmál. ,,Paměť se ti vrátila rychle, ale má magie ti sebrala dost moci. Mám dojem, že bych tě pro dnešek měl nechat odpočívat, ale nezvykej si na to. Chci abys zůstala ve formě."

,,Nepustíš mě na žádnou krádež," namítla jsem.

,,Jsme vrahové, ne zloději," opravil mě a na tváři se mu na chvíli objevila rozzlobená grimasa. ,,Ovšem máš pravdu, nepustím tě nikam, ale to neznamená, že nebudeš trénovat." Otočil se na podpatku a odcházel když v tom se s rukou na klice zastavil a ohlédl se přes rameno. ,,Jsem zvědav kolik si toho zapomněla a kolik ses toho naučila, že si vyvázla tak dlouho... mezi berserky." Zbledla jsem a věděla jsem to. Pohled, který na mě vrhl byl jasné znamení toho, že ví hodně a proto jsem zvedla ruku abych ho zastavila. ,,Až budeš mít víc síly chci tě vidět ve zbrojnici," nebyl to požadavek ale rozkaz, který jsem chtě nechtě musela splnit. Polkla jsem když za sebou zavřel dveře a já se svalila zpět do přikrývek. Dívala jsem se na strop zahalený v černé mlze. Věděla jsem, že mě bude chtít vidět co nejdřív a proto jsem ještě pár minut zůstala ležet a teprve pak jsem vstala, přešla ke skříni z tmavého mahagonu a začala jsem si oblékat svůj zlodějský oblek. Když jsem měla vše co jsem potřebovala vyšla jsem na chodbu a po schodech seběhla do haly, kterou jsem prošla až na konec a vyšla na cvičišti kde se již trénovali nováčci. Obrovský prosto obehnaný vysokou zdí ve které bylo několik vchodů. Věděla jsem kde je zbrojnice a prošla podél zdi až k pootevřeným dveřím vedle dveří do věže odkud se ozývalo cinkání.

,,Pochopili jsem se jak vidím," pronesl Airen odcházející kolem stolu na kterém leželi ocelové nátepníky s různými vzory. Vypadalo to jakoby je počítal nebo zkoumal jak přesné jsou. ,,Co to má být?!" Zvedl do vzduchu jeden nátepník. Nevím, co na něm bylo špatně ale otočil se s ním na jednoho ze svých mužů, který stál se založenýma rukama na opačné straně stolu. Na hlavě měl kápi a ústa měl stisknuté v úzké lince, takže jsem ho nedokázala poznat ani podle grimasy. ,,Tohle není nátepník, který jsem řekl kováři že udělá. Kdo ho dělal?"

,,Zřejmě jeho pomocník," odvětil voják naprosto bez emocí.

,,Usekni mu prst, jestli to udělá znovu usekni mu ruku."

,,Jistě, pane," řekl s úsměvem a zmizel i s nárameníkem, který mu Airen hodil.

Obrátila jsem se na Krále stínů, který se opřel o kraj stolu a zahleděl se na mě. Nelíbil se mi hladový pohled, kterým si mě prohlížel a byla jsem docela vděčná, že promluvil. ,,Netvař se tak, sama víš jaké tresty zde dávám."