Kronika tmy

71. Ta zbraň je...

Pokud jsem si myslela, že bude lehké toho muže najít tak jsem se šeredně mýlila. Najít vraha v tomhle městě bylo jako hledat jehlu v kupce sena a nikdo o něm nevěděl. Ptala jsem lidí i svých kontaktů, ti co o něm slyšeli mi řekli přibližnou polohu kde ho hledat a ti co ne nevěděli nic. Veron chytře usoudil, že bude dobré se rozdělit a snažit se ho najít jednotlivě, jinak by nám to zabralo klidně celý měsíc nebo dokonce víc a tolik času jsem zaručeně neměli. Airen si s námi hrál jako kočka s myší a mohl zaútočit každým dnem kdyby chtěl, ale pro něj to byla hra a proto nám dával prostor shromáždit všechny síly co můžeme. Nepřestával nás ovšem špehovat. Dokonce i teď a tady jsem měla pocit, že mě sleduje nějaký jeho poskok a je připravený dát svému pánovi vědět pokroky v mých jednáních. Nutilo mě nenávidět ho ještě víc a dostávala jsem čím dál tím větší chuť prohnat mu šíp hlavou nebo ho vidět vykrvácet zatímco se dusí svou krví, byla jsem v tu dobu hodně morbidní, přiznávám, ale pak se to srovnalo... však ty už víš proč a jak.
 Uklidňovala jsem si nervy, alespoň jsem se snažila tím, že do něčeho kopnu nebo praštím a nadávala jsem na všechny bohy na světě, kteří mi dělají schválnosti.

,,Nemusíš nadávat, stačí poprosit a oni tě vyslyší," řekl za mými zády mužský hlas. Obrátila jsem se tak rychle, že jsem shodila sud s vínem, které se rozlilo na dlažbu a začalo se vsakovat do písku jako krev. Neslyšela jsem toho muže přijít. Měl na sobě bílý háv a kolem hlavy ovázaný bílý šátek, který si pomalu sňal z hnědých vlasů a odhalil mi tak svou tvář. I na svůj věk byl vcelku k světu a hnědé krásné vlasy měl sem tam prorostlé šedinami, ale jeho oči se podobali dětským, byly hnědé a měl v nich ohně stejné jako mívají děti. ,,I když u bohů si nikdy nemůžeme být jisti zda chtějí pomáhat lidem jako jsem my," pronesl neutrálním tónem a lehce zvedl hlavu.

,,Předpokládám, že jsi Darím?"

,,Ano," přikývl. ,,A ty musíš být ta zlodějka od Rebelů co se na mě vyptávala po městě." 

,,Nara," představila jsem se zdvořile a on se mi uklonil jako bych byla nějaká šlechtična. ,,Potřebovala bych pomoct od tvého otce, Daríme." 

,,Kdo by nechtěl?" Ozval se druhý hlas o něco vyšší než měl Darím. Vzhlédla jsem a spatřila stín, který se snesl hned vedle muže v bílém. Byl to další muž oblečený do stejného oděvu jako měl Darím, ale jeho vlasy byly černé jako uhel a dosud v nich nebyli známky po šedinách, dokonce vypadal i mladší. ,,Máme svých starostí dost, Daríme, proč bychom měli otce obtěžovat i se starostmi ostatních." 

Darím se na mladého muže otočil a přivřel oči. Trochu mě urazilo jeho jednání i pohled, který mi daroval když říkal tu větu. ,,Chovej se slušně, Sefe, měli bychom si v těchto těžkých dnech pomáhat." 

,,Máš měkké srdce, bratře," odfrkl si Sef a založil si ruce na prsou. Překvapeně jsem hleděla na staršího vraha, který si povzdechl a zavrtěl hlavou. Pak jsem mu podala list papíru s tou zbraní, kterou mi dal Zavre ve Městě zlodějů, které jistě lehlo popelem potom co ho napadl Airen a jeho banda vlků. Čekala jsem co na to vrah řekne zatímco jsem vytěsňovala z mysli brblání jeho bratra, který se tvářil otráveně. Chvíli jsem se dokonce bála, že Darím uzná slova svého bratra a odmítne mi pomoct přeložit tu stránku.

,,Je to starý jazyk, ale otec by měl dobře vědět co na té stránce stojí," řekl a vrátil list do mého vlastnictví. ,,Následuj mne, není to daleko," vyzval mě. Sef se za ním otočil a já se na něj vítězoslavně usmála. Nakonec se mi podařilo ho i bez námahy přesvědčit, aby mi pomohl. Celou cestu jsem poslouchala jak Sef přemlouvá svého bratra, aby mě do úkrytu nebral a raději se vykašlal na pomáhání cizincům, ale Darím ho pokaždé odbil nějakou moudrou připomínkou. Zdálo se, že mladý vrah nevěří cizincům a já se mu nedivila, sama jsem cizincům příliš nevěřila a hned je vodit do úkrytu? To zrovna.